SLOKA 34
tataḥ sabhāyām upaviṣṭam uttame
nṛpāsane sambhṛta-tejasaṁ vibhum
alakṣita-dvairatham atyamarṣaṇaṁ
pracaṇḍa-vaktraṁ na babhāja kaścana
tataḥ—poté; sabhāyām—ve sněmovně; upaviṣṭam—usazený; uttame — na nejlepším; nṛpa-āsane—trůnu (na kterém sedával král Hiraṇyakaśipu); sambhṛta-tejasam—v plném lesku; vibhum—Nejvyšší Pán; alakṣita-dvairatham—jehož vyzývatele či nepřítele nebylo vidět; ati—velkou; amarṣaṇam—nahánějící hrůzu (svým hněvem); pracaṇḍa—děsivý; vaktram—obličej; na—ne; babhāja—uctíval; kaścana—kdokoliv.
Pán Nṛsiṁhadeva, v plném lesku a s hrůzostrašným vzezřením, byl nesmírně rozhněvaný, a když nenašel soupeře, který by se postavil Jeho moci a vznešenosti, usedl ve sněmovně na honosný královský trůn. Ze strachu a pocitu podřízenosti nikdo nedokázal přistoupit, aby Mu osobně sloužil.
Když Pán usedl na démonův trůn, nebylo nikoho, kdo by protestoval; žádný nepřítel nepřišel za Hiraṇyakaśipua s Pánem bojovat. Démoni tedy okamžitě uznali Pánovu svrchovanost. Dále je důležité, že i když se Hiraṇyakaśipu k Pánovi choval jako ke svému největšímu nepříteli, byl Jeho věrným služebníkem z Vaikuṇṭhy, a Pán proto neváhal usednout na trůn, který Hiraṇyakaśipu tak pracně vytvořil. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti poznamenává, že velcí světci a ṛṣiové někdy s velkou pozorností nabízejí Pánu drahocenné trůny, posvěcené védskými mantrami a tantrami, ale Pán na ně přesto neusedne. Hiraṇyakaśipu však byl dříve Jaya, vrátný u vaikunthské brány, a přestože kvůli kletbě bráhmanů poklesl a měl povahu démona a přestože jako Hiraṇyakaśipu Pánovi nikdy nic neobětoval, Pán je ke svému oddanému a služebníkovi natolik laskavý, že Mu i tak činilo potěšení sedět na trůnu, který byl jeho výtvorem. Z toho by mělo být zřejmé, že oddaný je požehnaný za všech okolností.