SLOKA 41
śrī-rudra uvāca
kopa-kālo yugāntas te
hato ’yam asuro ’lpakaḥ
tat-sutaṁ pāhy upasṛtaṁ
bhaktaṁ te bhakta-vatsala
śrī-rudraḥ uvāca—Pán Śiva přednesl svou modlitbu; kopa-kālaḥ—pravý čas pro Tvou zlobu (s cílem zničení vesmíru); yuga-antaḥ—konec věku; te—Tebou; hataḥ—zabitý; ayam—tento; asuraḥ—velký démon; alpakaḥ—nicotný; tat-sutam—jeho syna (Prahlāda); pāhi—ochraň; upasṛtam—který je odevzdaný a stojí poblíž; bhaktam—oddaného; te — Tvého; bhakta-vatsala—ó můj Pane, který máš tak rád své oddané.
Pán Śiva řekl: Konec věku je doba pro Tvou zlobu. Ó můj Pane, jenž jsi přirozeně nakloněn svému oddanému, když je nyní tento nicotný démon Hiraṇyakaśipu zabit, poskytni prosím ochranu jeho synu Prahlādu Mahārājovi, který stojí poblíž a je Tvým zcela odevzdaným oddaným.
Nejvyšší Osobnost Božství je stvořitelem hmotného světa. Ve stvoření probíhají tři procesy: tvoření, udržování a nakonec ničení. Při zničení na konci každého věku se Pán rozzlobí a úlohu zloby pak sehraje Pán Śiva, který je díky tomu zvaný Rudra. Když se Pán zjevil, aby zabil Hiraṇyakaśipua, všichni měli strach z Jeho běsnění, ale Pán Śiva, který dobře věděl, že zloba Nejvyššího je také Pánova līlā, se nebál. Śiva věděl, že bude muset pro Pána sehrát úlohu zloby. Kāla poukazuje na Pána Śivu (Bhairavu) a kopa značí Pánův hněv. Tato slova, dohromady spojená jako kopa-kāla, se vztahují na konec každého věku. Pán je vždy příznivě nakloněn svým oddaným, i když může vypadat velice rozhněvaně. Jelikož je avyayātmā — nikdy nepoklesne — je ke svým oddaným laskavý dokonce i tehdy, když se hněvá. Pán Śiva Mu proto připomněl, aby s Prahlādem Mahārājem — vznešeným, zcela odevzdaným oddaným, který stál vedle Něho — jednal jako milující otec.