SLOKA 10
viprād dvi-ṣaḍ-guṇa-yutād aravinda-nābha-
pādāravinda-vimukhāt śvapacaṁ variṣṭham
manye tad-arpita-mano-vacanehitārtha-
prāṇaṁ punāti sa kulaṁ na tu bhūrimānaḥ
[NEED TO PASTE FOOTNOTE!]
viprāt — než brāhmaṇa; dvi-ṣaṭ-guṇa-yutāt — vykazující dvanáct bráhmanských předností*; aravinda-nābha — Pán Viṣṇu, z jehož pupku vyrůstá lotos; pāda-aravinda — lotosovým nohám Pána; vimukhāt — který se nezajímá o oddanou službu; śva-pacam — toho, kdo se narodil v nízko postavené rodině, pojídače psů; variṣṭham — za slavnějšího; manye — považuji; tat-arpita — odevzdané lotosovým nohám Pána; manaḥ — jeho mysl; vacana — slova; īhita — každé úsilí; artha — bohatství; prāṇam — a život; punāti — očišťuje; saḥ — on (oddaný); kulam — svou rodinu; na — ne; tu — ale; bhūrimānaḥ — ten, kdo si o sobě mylně myslí, že má významné postavení.
Má-li brāhmaṇa všech dvanáct bráhmanských předností (jak jsou uvedeny v knize jménem Sanat-sujāta), ale není oddaným a cítí odpor k lotosovým nohám Pána, je na nižší úrovni než oddaný, který je z rodiny pojídačů psů, ale zasvětil vše — mysl, slova, činnosti, bohatství a život—Nejvyššímu Pánu. Tento oddaný je lepší než takový brāhmaṇa, protože může očistit celou svou rodinu, zatímco takzvaný brāhmaṇa, který si zakládá na falešné prestiži, nedokáže očistit ani sám sebe.
Toto je výrok Prahlāda Mahārāje, jedné z dvanácti autorit, o rozdílu mezi oddaným a brāhmaṇou, který dokonale ovládá védské obřady kategorie karma-kāṇḍa. Lidskou společnost rozdělují čtyři varṇy a čtyři āśramy, ale nejdůležitějším principem je stát se prvotřídním čistým oddaným. V Hari-bhakti-sudhodayi je řečeno:
bhagavad-bhakti-hīnasya
jātiḥ śāstraṁ japas tapaḥ
aprāṇasyaiva dehasya
maṇḍanaṁ loka-rañjanam
“Narodí-li se člověk ve vysoce postavené rodině jako brāhmaṇa, kṣatriya či vaiśya, ale není oddaným Pána, jsou všechny jeho dobré vlastnosti bezcenné — jsou považovány za ozdoby na mrtvém těle.”
Prahlāda Mahārāja v tomto verši mluví o viprech, učených brāhmaṇech. Mezi brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi a śūdry je učený brāhmaṇa považován za nejlepšího, ale oddaný, byť narozený v nízko postavené rodině caṇḍālů, takového brāhmaṇu předčí; o kṣatriyovi, vaiśyovi a dalších ani nemluvě. Oddaný předčí kohokoliv, jelikož zaujímá transcendentální postavení na úrovni Brahmanu.
māṁ ca yo vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
“Ten, kdo mi slouží s naprostou a výlučnou, neselhávající oddaností, okamžitě překonává kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.” (Bg. 14.26) Dvanáct vlastností prvotřídního brāhmaṇy uvádí kniha Sanat-sujāta:
jñānaṁ ca satyaṁ ca damaḥ śrutaṁ ca
hy amātsaryaṁ hrīs titikṣānasūyā
yajñaś ca dānaṁ ca dhṛtiḥ śamaś ca
mahā-vratā dvādaśa brāhmaṇasya
Evropští a američtí oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou někdy uznáváni za brāhmaṇy, ale takzvaní kastovní brāhmaṇové vůči nim cítí velkou zášť. O té Prahlāda Mahārāja říká, že ten, kdo se narodil v bráhmanské rodině, ale je falešně pyšný na své významné postavení, nedokáže očistit ani sám sebe, o jeho rodině nemluvě, zatímco caṇḍāla, člověk nízkého původu, který je oddaným plně odevzdaným lotosovým nohám Pána, může očistit celou svoji rodinu. Máme zkušenost s tím, jak Američané a Evropané díky svému dokonalému vědomí Kṛṣṇy očistili celé své rodiny; a to do té míry, že když matka jednoho oddaného umírala, ptala se s posledním dechem na Kṛṣṇu. Teoreticky tedy platí a rovněž prakticky je dokázáno, že oddaný může poskytnout tu nejlepší službu své rodině, komunitě, společnosti i národu. Pošetilci oddaného obviňují, že se snaží uniknout před skutečností, ale přitom právě oddaný může svoji rodinu povznést na vyšší úroveň. Oddaný zaměstnává vše ve službě Pánu, a proto je vždy vznešený.