SLOKA 14
tad yaccha manyum asuraś ca hatas tvayādya
modeta sādhur api vṛścika-sarpa-hatyā
lokāś ca nirvṛtim itāḥ pratiyanti sarve
rūpaṁ nṛsiṁha vibhayāya janāḥ smaranti
tat—proto; yaccha—laskavě zanech; manyum—svého hněvu; asuraḥ — můj otec Hiraṇyakaśipu, velký démon; ca—také; hataḥ—zabitý; tvayā — Tebou; adya—dnes; modeta—nachází potěšení; sādhuḥ api—dokonce i světec; vṛścika-sarpa-hatyā—v zabití hada nebo štíra; lokāḥ—všechny planety; ca—skutečně; nirvṛtim—potěšení; itāḥ—dosáhly; pratiyanti — čekají (na utišení Tvého hněvu); sarve—ti všichni; rūpam—na tuto podobu; nṛsiṁha—ó Pane Nṛsiṁhadeve; vibhayāya—aby pocítili úlevu od strachu; janāḥ—všichni lidé ve vesmíru; smaranti—budou vzpomínat.
Proto Tě prosím, můj Pane Nṛsiṁhadeve, když je můj otec, velký démon Hiraṇyakaśipu, nyní zabit, upusť od svého hněvu. Jelikož i světci nacházejí potěšení v zabití štíra nebo hada, všechny světy byly smrtí tohoto démona velmi potěšeny. Nyní jsou ujištěny o svém štěstí, a aby se zbavily strachu, budou vždy vzpomínat na Tvou příznivou inkarnaci.
Nejdůležitějším údajem v tomto verši je, že i když světci nikdy netouží po zabití žádné živé bytosti, nacházejí potěšení v zabití podlých živých bytostí, jako jsou hadi a štíři. Hiraṇyakaśipu byl zabit, jelikož byl horší než had nebo štír, a všichni byli proto šťastni. Nyní již nebylo třeba, aby se Pán hněval. Na podobu Pána Nṛsiṁhadeva mohou oddaní vzpomínat vždy, když jsou v nebezpečí; proto není zjevení Nṛsiṁhadeva vůbec nepříznivé. Všichni rozumní lidé a oddaní považují Pánovo zjevení vždy za hodné uctívání a dokonale příznivé.