SLOKA 32
nyasyedam ātmani jagad vilayāmbu-madhye
śeṣetmanā nija-sukhānubhavo nirīhaḥ
yogena mīlita-dṛg-ātma-nipīta-nidras
turye sthito na tu tamo na guṇāṁś ca yuṅkṣe
nyasya—uvrhající; idam—tento; ātmani—do svého vlastního Já; jagat—Tebou vytvořený vesmírný projev; vilaya-ambu-madhye—v Příčinném oceánu, kde je vše uchováno ve stavu konzervované energie; śeṣe—jako bys spal; ātmanā—sám; nija—svůj osobní; sukha-anubhavaḥ—prožívající stav duchovní blaženosti; nirīhaḥ—zdánlivě nečinný; yogena—mystickou silou; mīlita-dṛk—oči zdánlivě zavřené; ātma—projevením sebe sama; nipīta—vyloučený; nidraḥ—jehož spánek; turye—v transcendentálním stavu; sthitaḥ—udržující (sebe); na—ne; tu—ale; tamaḥ—hmotný spánek; na—ani; guṇān—do hmotných kvalit; ca—a; yuṅkṣe—hroužíš se.
Ó můj Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, po zničení je tvořivá energie uložena v Tobě, který vypadáš, jako bys spal s přivřenýma očima. Ve skutečnosti ale nespíš jako obyčejná lidská bytost, neboť jsi vždy na transcendentální úrovni, nad stvořením hmotného světa, a vždy prožíváš transcendentální blaženost. V podobě Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua takto setrváváš ve svém transcendentálním stavu, mimo styk s hmotnými předměty. I když se zdá, že spíš, tento spánek se liší od spánku pod vlivem nevědomosti.
V Brahma-saṁhitě (5.47) je velice jasně vysvětleno:
yaḥ kāraṇārṇava-jale bhajati sma yoga-
nidrām ananta-jagad-aṇḍa-sa-roma-kūpaḥ
ādhāra-śaktim avalambya parāṁ sva-mūrtiṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
“Uctívám původního Pána Govindu, který leží v Příčinném oceánu ve své úplné části jako Mahā-Viṣṇu. Zatímco se hrouží do mystického spánku věčnosti, z pórů Jeho transcendentálního těla vycházejí všechny vesmíry.” Ādi-puruṣa, původní Nejvyšší Osobnost Božství — Kṛṣṇa, Govinda — se expanduje do podoby Mahā-Viṣṇua. Po zničení tohoto vesmírného projevu zůstává ve stavu transcendentální blaženosti. Slovo yoga-nidrām se používá v souvislosti s Nejvyšší Osobností Božství. Měli bychom chápat, že tato nidrā (spánek) není jako naše nidrā podléhající kvalitě nevědomosti. Pán se vždy nachází na úrovni transcendence. Je sac-cid-ānanda, věčně blažený, a proto Ho spánek nevyvádí z rovnováhy, tak jako obyčejné lidské bytosti. Je třeba vědět, že Nejvyšší prožívá transcendentální blaženost ve všech stavech vědomí. Śrīla Madhvācārya stručně podotýká, že Pán je turya-sthitaḥ, vždy setrvávající na úrovni transcendence. Tam neexistuje nic takového, jako jāgaraṇa-nidrā-suṣupti — bdění, spánek a hluboký spánek.
Praktikování yogy je podobné jako yoga-nidrā Mahā-Viṣṇua. Yogīnům se doporučuje mít oči přivřené, ale nejedná se vůbec o spánek, i když falešní yogīni (zvláště v moderní době) při své takzvané yoze spí. V śāstrách je yoga popsána slovem dhyānāvasthita, stav dokonalé meditace, avšak jedná se o meditaci o Nejvyšší Osobnosti Božství. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā — mysl má vždy dlít u lotosových nohou Pána. Věnovat se yoze neznamená spát. Mysl má být stále aktivně upřena na lotosové nohy Pána. Takové praktikování yogy bude úspěšné.