SLOKA 45
yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tucchaṁ
kaṇḍūyanena karayor iva duḥkha-duḥkham
tṛpyanti neha kṛpaṇā bahu-duḥkha-bhājaḥ
kaṇḍūtivan manasijaṁ viṣaheta dhīraḥ
yat—to, co (je určeno k hmotnému smyslovému požitku); maithuna-ādi—jako například hovory o sexu, čtení o sexu nebo holdování sexu (ať doma nebo mimo domov, například v nějakém klubu); gṛhamedhi-sukham—všechny druhy hmotného štěstí založeného na připoutanosti k rodině, společnosti, přátelství atd.; hi—zajisté; tuccham—nepatrné; kaṇḍūyanena—se svěděním; karayoḥ—dvou rukou (aby se ulevilo svědění); iva—jako; duḥkha-duḥkham—různé druhy neštěstí (do kterých se člověk dostává po takovém svědivém smyslovém požitku); tṛpyanti—jsou uspokojeni; na—nikdy; iha—hmotným smyslovým požitkem; kṛpaṇāḥ—hlupáci; bahu-duḥkha-bhājaḥ—vystaveni různým druhům hmotného neštěstí; kaṇḍūti-vat—dokáže-li se někdo z takového svědění poučit; manasi-jam—které je pouze výplodem mysli (ve skutečnosti nepřináší žádné štěstí); viṣaheta—a snáší (takové svědění); dhīraḥ—(může se z něho stát) dokonalá, rozvážná osoba.
Sex je jako škrábat se jednou rukou na druhé, aby se ulevilo svědění. Gṛhamedhī — takzvaní gṛhasthové, kteří nemají žádné duchovní poznání — si myslí, že toto svědění je nejvyšší úrovní štěstí, i když je ve skutečnosti zdrojem neštěstí. Kṛpaṇové — hlupáci, kteří jsou opakem brāhmaṇů — nejsou uspokojeni ani opakovaným smyslovým požitkem. Ti, kdo jsou však rozvážní a snášejí toto svědění — dhīrové — nepodléhají utrpení hlupáků a darebáků.
Materialisté si myslí, že holdovat sexu je největším štěstím v tomto hmotném světě, a proto podrobně plánují, jak uspokojit své smysly, zvláště genitálie. S tím se setkáme všude a zvláště v západním světě, kde existuje mnoho možností k různým druhům sexuálního uspokojení. Nikomu to však ve skutečnosti nepřináší štěstí. Dokonce ani hippies, kteří se vzdali veškerého materialistického pohodlí svých otců a dědů, se nedokáží vzdát smyslové radosti pocházející ze sexu. Takoví lidé jsou zde nazváni kṛpaṇové, lakomci. Lidská forma života je velkým darem, neboť umožňuje dosáhnout cíle naší existence. Vinou nedostatku vzdělání a kultury se však lidé bohužel stávají oběťmi falešného štěstí v podobě sexu. Prahlāda Mahārāja proto doporučuje, aby se člověk nenechal svést touto civilizací smyslového požitku, a zvláště ne sexem. Měl by být naopak rozvážný, vyhýbat se uspokojování smyslů a být si vědom Kṛṣṇy. Člověk posedlý chtíčem, který je přirovnán k hloupému lakomci, nikdy nedosáhne smyslovým požitkem štěstí. Vliv hmotné přírody je velice obtížné překonat, ale Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te — ten, kdo se dobrovolně odevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, může být velmi snadno zachráněn.
K nízké úrovni štěstí pocházejícího ze sexu říká Yāmunācārya:
yadāvadhi mama cetaḥ kṛṣṇa-padāravinde
nava-nava-rasa-dhāmanudyata rantum āsīt
tadāvadhi bata nārī-saṅgame smaryamāne
bhavati mukha-vikāraḥ suṣṭu niṣṭhīvanaṁ ca
“Od té doby, co se věnuji transcendentální láskyplné službě Kṛṣṇovi a nacházím v Něm stále novou blaženost, si nad myšlenkou na sexuální požitek musím odplivnout a rty se mi zkřiví nechutí.” Yāmunācārya byl dříve mocným králem, který si různě vychutnával sexuální radosti, ale jelikož později začal sloužit Pánu, zakoušel duchovní blaženost a myšlenky na sex nenáviděl. Jakmile ho něco takového napadlo, znechuceně si odplivl.