SLOKA 7
astauṣīd dharim ekāgra-
manasā susamāhitaḥ
prema-gadgadayā vācā
tan-nyasta-hṛdayekṣaṇaḥ
astauṣīt—začal přednášet modlitby; harim—Nejvyšší Osobnosti Božství; ekāgra-manasā—s myslí zcela upřenou na lotosové nohy Pána; su-samāhitaḥ—velice pozorný (neodvracející pozornost k ničemu jinému); prema-gadgadayā—zajíkajícího se z prožívání transcendentální blaženosti; vācā—hlasem; tat-nyasta—zcela odevzdaným Jemu (Pánu Nṛsiṁhadevovi); hṛdaya-īkṣaṇaḥ—se srdcem a pohledem.
Prahlāda Mahārāja s plnou pozorností v naprostém transu upřel svou mysl a pohled na Pána Nṛsiṁhadeva. Takto s neodchýlenou myslí a láskou rozechvělým hlasem začal přednášet modlitby.
Slovo susamāhitaḥ znamená “velice pozorný” nebo “zcela soustředěný”. Schopnost takto upřít mysl je výsledkem mystické dokonalosti (yoga-siddhi). Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (12.13.1) je uvedeno: dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ. Dokonalosti yogy člověk dosahuje tehdy, když ho nerozptyluje nic hmotného a jeho mysl je upřená na lotosové nohy Pána. To se nazývá samādhi neboli “trans”. Prahlāda Mahārāja tohoto stavu nad úrovní smyslů dosáhl. Jelikož byl zaměstnaný službou, cítil, že je v transcendentálním postavení, a jeho mysl a pozornost byly přirozeně prostoupeny transcendencí. V tomto stavu začal přednášet následující modlitby.