SLOKA 44
yaṁ mām apṛcchas tvam upetya yogāt
samā-sahasrānta upārataṁ vai
sa eṣa sākṣāt puruṣaḥ purāṇo
na yatra kālo viśate na vedaḥ
yam—o kom; mām—mě; apṛcchaḥ—tázala ses; tvam—ty; upetya — přistupující ke mně; yogāt—provádění mystické yogy; samā—let; sahasra- ante—na konci tisíce; upāratam—ukončujícího; vai—vskutku; saḥ—On; eṣaḥ—zde je; sākṣāt—přímo; puruṣaḥ—Nejvyšší Osoba; purāṇaḥ—původní; na—ne; yatra—kam; kālaḥ—věčný čas; viśate—může vstoupit; na—ani; vedaḥ—Védy.
Když jsem po tisíci letech ukončil provádění mystické yogy, ptala ses mě, o kom jsem meditoval. Zde je tedy ta Nejvyšší Osoba, k níž čas nemá přístup a již Védy nedovedou pochopit.
Věčný čas je všudypřítomný, ale nemůže vstoupit do království Boha. Podobně ani Védy nemohou porozumět Nejvyšší Osobnosti Božství. To je známka toho, že Pán je všemocný, všudypřítomný a vševědoucí.