SLOKA 14
tavaiva mārīca manaḥ-śarīrajāḥ
prajā imāḥ sattva-rajas-tamo-juṣaḥ
samo bhavāṁs tāsv asurādiṣu prabho
tathāpi bhaktaṁ bhajate maheśvaraḥ
tava—tvoji; eva—vskutku; mārīca—ó synu Marīciho; manaḥ-śarīra-jāḥ—zrození buď z tvého těla, nebo z tvé mysli (všichni démoni a polobozi); prajāḥ—zrození z tebe; imāḥ—oni všichni; sattva-rajaḥ-tamaḥ-juṣaḥ — ovlivnění sattva-guṇou, rajo-guṇou nebo tamo-guṇou; samaḥ—stejně spravedlivý; bhavān—ty; tāsu—vůči každému z nich; asura-ādiṣu—počínaje asury; prabho—ó můj pane; tathā api—přesto; bhaktam—o oddané; bhajate—stará se; mahā-īśvaraḥ—nejvyšší vládce, Nejvyšší Osobnost Božství.
Ó synu Marīciho, jsi vznešená osobnost, a proto jsi stejně spravedlivý ke všem démonům i polobohům, kteří se zrodili buď ze tvého těla, nebo ze tvé mysli a vyznačují se některou ze tří hmotných kvalit — sattva- guṇou, rajo-guṇou nebo tamo-guṇou. Avšak i nejvyšší vládce, Nejvyšší Osobnost Božství, je zvláště nakloněný oddaným, přestože je vůči všem živým bytostem nestranný.
V Bhagavad-gītě (9.29) Pán říká:
samo 'haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo 'sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham
I když je Nejvyšší Pán stejně nakloněný všem, zvláště tíhne k těm, kdo Mu oddaně slouží. Říká: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati—“Milý synu Kuntī, vyhlas prosím, že Můj oddaný nikdy nezanikne.” Na jiném místě Kṛṣṇa prohlašuje:
ye yathā māṁ prapadyante
tāṁs tathaiva bhajāmy aham
mama vartmānuvartante
manuṣyāḥ pārtha sarvaśaḥ
(Bg. 4.11)
Všichni se svým způsobem snaží potěšit Nejvyšší Osobnost Božství, ale Pán jim dává různá požehnání, jež odpovídají jejich přístupu. Aditi proto naléhala na svého muže se slovy, že i nejvyšší vládce přeje svým oddaným, a Kaśyapa by tedy měl projevit přízeň svému oddanému synu Indrovi, který se ocitl v nesnázích.