SLOKA 5
śroṇāyāṁ śravaṇa-dvādaśyāṁ
muhūrte ’bhijiti prabhuḥ
sarve nakṣatra-tārādyāś
cakrus taj-janma dakṣiṇam
śroṇāyām—když byl Měsíc v konstelaci Śravaṇa; śravaṇa-dvādaśyām — dvanáctého lunárního dne jasné poloviny měsíce Bhādra, v den označovaný jako Śravaṇa Dvādaśī; muhūrte—v příznivý okamžik; abhijiti — v první části měsíční konstelace Śravaṇa, nazývané Abhijit-nakṣatra, a v Abhijit-muhūrtě (v poledne); prabhuḥ—Pán; sarve—všechny; nakṣatra—hvězdy; tārā—planety; ādyāḥ—počínaje Sluncem, a pak i ostatní planety; cakruḥ—učinily; tat-janma—den Pánova narození; dakṣiṇam — velice štědrý.
Na Śravaṇa Dvādaśī (dvanáctý den jasné poloviny měsíce Bhādra), když Měsíc dospěl do konstelace Śravaṇa, se Pán zjevil v tomto vesmíru v příznivý okamžik zvaný Abhijit. Všechny hvězdy a planety, od Slunce až po Saturn, považovaly Pánův příchod za nesmírně příznivou událost, a proto zaujaly nejpříznivější postavení.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, znamenitý astrolog, vysvětluje slovo nakṣatra-tārādyāḥ takto: Slovo nakṣatra znamená “hvězdy”, slovo tāra v tomto kontextu označuje planety a ādyāḥ znamená “zvláště první z nich uvedená”. První z planet je Sūrya, Slunce, a nikoliv Měsíc. Z hlediska Véd tedy tvrzení moderních astronomů, že Měsíc je Zemi nejblíže, nelze přijmout. Chronologické pořadí, kterým anglicky mluvící lidé na celém světě označují dny v týdnu — Sunday, Monday, Tuesday, Wednesday, Thursday, Friday a Saturday — odpovídá védskému pořadí planet, a dokládá tedy údaje Véd. Podle astrologických výpočtů byly v době Pánova zjevení všechny planety a hvězdy ve velmi příznivém postavení, aby oslavily Jeho narození.