SLOKA 2
śrī-bhagavān uvāca
vacas tavaitaj jana-deva sūnṛtaṁ
kulocitaṁ dharma-yutaṁ yaśas-karam
yasya pramāṇaṁ bhṛgavaḥ sāmparāye
pitāmahaḥ kula-vṛddhaḥ praśāntaḥ
śrī-bhagavān uvāca—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; vacaḥ — slova; tava—tvoje; etat—tato; jana-deva—ó vládce lidí; sū-nṛtam—zcela pravdivá; kula-ucitam—hodná tvé dynastie; dharma-yutam—ve shodě se zásadami náboženství; yaśaḥ-karam—způsobilá šířit tvoji slávu; yasya — jehož; pramāṇam—důkaz; bhṛgavaḥ—brāhmaṇové Bhṛguovské dynastie; sāmparāye—v příštím světě; pitāmahaḥ—tvůj děd; kula-vṛddhaḥ—nejstarší v rodině; praśāntaḥ—velmi pokojný (Prahlāda Mahārāja).
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó králi, jsi navýsost vznešený, neboť tvými rádci jsou bráhmanští potomci Bhṛgua a pokyny pro příští život ti dává tvůj děd, pokojný a úctyhodný Prahlāda Mahārāja. Tvá slova jsou naprosto pravdivá a dokonale se shodují s náboženskou etiketou. Odpovídají mravům tvé rodiny a zvětšují tvoji slávu.
Prahlāda Mahārāja je živým příkladem čistého oddaného. Někdo může namítat: Jak mohl být ideálním příkladem, když navzdory svému stáří byl připoutaný ke své rodině a zvláště ke svému vnukovi, Balimu Mahārājovi? Proto se v tomto verši objevuje slovo praśāntaḥ. Oddaný je vždy rozvážný a nic ho nerozruší. Díky své čisté oddanosti Pánu je praśānta, rozvážný, dokonce i když setrvává ve stavu gṛhasthy a nezříká se hmotného vlastnictví. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl:
kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ’guru' haya
“Nezáleží na tom, zda je člověk brāhmaṇa, sannyāsī nebo śūdra. Pokud zná vědu o Kṛṣṇovi, může se stát duchovním mistrem.” (Cc. Madhya 8.128) Každý, kdo je plně obeznámený s vědou o Kṛṣṇovi, je guru, bez ohledu na jeho postavení. Prahlāda Mahārāja je tedy guruem za všech okolností.
Zde Pán Vāmanadeva také učí sannyāsīny a brahmacārīny, aby nežádali víc, než je nezbytně nutné. Bali Mahārāja byl ochoten Mu dát cokoliv, oč ho požádá, ale On chtěl pouze tři kroky země.