SLOKA 22
kāye balis tasya mahā-vibhūteḥ
sahartvig-ācārya-sadasya etat
dadarśa viśvaṁ tri-guṇaṁ guṇātmake
bhūtendriyārthāśaya-jīva-yuktam
kāye—v těle; baliḥ—Mahārāja Bali; tasya—Osobnosti Božství; mahā- vibhūteḥ—té osoby, která oplývá všemi druhy úžasného bohatství; saha- ṛtvik-ācārya-sadasyaḥ—se všemi knězi, ācāryi a ostatními členy svatého shromáždění; etat—toto; dadarśa—spatřil; viśvam—celý vesmír; tri- guṇam—tvořený třemi kvalitami hmotné přírody; guṇa-ātmake—v tom, co je zdrojem všech kvalit; bhūta—se všemi hrubohmotnými prvky; indriya—se smysly; artha—se smyslovými předměty; āśaya—s myslí, inteligencí a falešným egem; jīva-yuktam—se všemi živými bytostmi.
Bali Mahārāja společně se všemi knězi, ācāryi a členy shromáždění spatřil vesmírné tělo Nejvyšší Osobnosti Božství, oplývající šesti druhy bohatství. Toto tělo obsahovalo celý vesmír, včetně všech hrubohmotných prvků, smyslů, smyslových předmětů, mysli, inteligence a falešného ega, živých bytostí různých druhů a akcí a reakcí tří kvalit hmotné přírody.
V Bhagavad-gītě Nejvyšší Osobnost Božství říká: ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate — Kṛṣṇa je původem všeho. Vāsudevaḥ sarvam iti — Kṛṣṇa je vším. Mat-sthāni sarva-bhūtāni na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ — vše spočívá v těle Pána, ale Pán přesto není všude. Māyāvādští filozofové si myslí, že jelikož se Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda, stala vším, nemá již oddělenou existenci. Jejich filozofie, zvaná advaita-vāda, však ve skutečnosti není správná. Zde Bali Mahārāja viděl vesmírné tělo Osobnosti Božství, a to bylo viděným. Platí tedy dvaita- vāda — vždy existují dvě entity: vidící a viděná. Vidící je částí celku, ale nevyrovná se mu. Pozorovatel je s celkem také totožný, ale je jenom částí, a proto nikdy nemůže být úplným celkem. Tato acintya-bhedābheda — současná totožnost a odlišnost — je dokonalou filozofií, kterou hlásal Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu.