SLOKA 8
yair iyaṁ bubhuje brahman
daityendrair anivartibhiḥ
teṣāṁ kālo ’grasīl lokān
na yaśo ’dhigataṁ bhuvi
yaiḥ—jimiž; iyam—tento svět; bubhuje—byl užívaný; brahman—ó nejlepší z brāhmaṇů; daitya-indraiḥ—významnými hrdiny a králi narozenými v démonských rodinách; anivartibhiḥ—těmi, kteří byli odhodlaní bojovat a buď položit život, nebo dobýt vítězství; teṣām—těchto osob; kālaḥ—časový faktor; agrasīt—vzal; lokān—všechno vlastnictví, všechny předměty požitku; na—ne; yaśaḥ—slávu; adhigatam—získanou; bhuvi — v tomto světě.
Ó nejlepší z brāhmaṇů, tento svět jistě skýtal požitek významným démonským králům, kteří se nikdy nezdráhali bojovat, ale čas jim vzal vše, kromě slávy, ve které žijí dál. Více než o cokoliv jiného je tedy třeba usilovat o dobrou pověst.
Cāṇakya Paṇḍita v této souvislosti také říká (Cāṇakya-śloka 34): āyuṣaḥ kṣaṇa eko 'pi na labhya svarṇa-koṭibhiḥ. Život je nesmírně krátký, ale pokud během něho dokážeme udělat něco, čím zvětšíme svoji slávu, můžeme žít dalších mnoho miliónů let. Bali Mahārāja se proto rozhodl neuposlechnout nařízení svého duchovního mistra, který chtěl, aby odmítl splnit svůj slib Vāmanadevovi. Místo toho se rozhodl darovat zemi podle daného slibu a být věčně oslavovaný jako jeden z dvanácti mahājanů (balir vaiyāsakir vayam).