SLOKA 19
yaṁ dharma-kāmārtha-vimukti-kāmā
bhajanta iṣṭāṁ gatim āpnuvanti
kiṁ cāśiṣo rāty api deham avyayaṁ
karotu me ’dabhra-dayo vimokṣaṇam
yam—Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž; dharma-kāma-artha- vimukti-kāmāḥ—lidé zaměřující své touhy na čtyři cíle: náboženství, hospodářský rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození; bhajantaḥ—uctíváním; iṣṭām—přání; gatim—cíle; āpnuvanti—mohou dosáhnout; kim — co říci o; ca—také; āśiṣaḥ—dalších požehnáních; rāti—uděluje; api — dokonce; deham—tělo; avyayam—duchovní; karotu—kéž dá požehnání; me—mně; adabhra-dayaḥ—Nejvyšší Pán, který je nekonečně milostivý; vimokṣaṇam—vysvobození ze stávajícího nebezpečí a z hmotného světa.
Lidé, kteří se zajímají o čtyři cíle — náboženství, hospodářský rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození — dostanou poté, co uctívají Nejvyšší Osobnost Božství, od Pána to, po čem touží. Co potom říci o jiných požehnáních? Někdy Pán takovým horlivým uctívačům dá i duchovní tělo. Kéž mi tento Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který je nekonečně milostivý, požehná vysvobozením ze stávajícího nebezpečí a z materialistického života.
Někteří lidé v tomto světě jsou akāmī, prosti hmotných tužeb, jiní chtějí čím dál větší hmotný prospěch a další touží po naplnění v náboženském životě, hospodářském rozvoji, uspokojování smyslů a nakonec osvobození.
akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param
(Bhāg. 2.3.10)
Je doporučeno, aby člověk v jakémkoliv postavení — aniž by žádal částečný či veškerý hmotný prospěch nebo konečné vysvobození — prokazoval poslušnou oddanou službu Pánu. Tak se mu dostane všeho, po čem touží. Kṛṣṇa je tak laskavý. Ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. Pán odpovídá na naše přání a dokonce i obyčejné živé bytosti poskytuje, co chce. Kṛṣṇa sídlí v srdci každé živé bytosti a dává jí to, co si přeje.
īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā
“Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou usazené na stroji vytvořeném z hmotné energie.” (Bg. 18.61) Pán dává každému příležitost vyplnit své touhy. Dokonce i takový oddaný, jako byl Dhruva Mahārāja, toužil po hmotném požehnání v podobě království většího, než jaké měl jeho otec — a přestože získal duchovní tělo, dostal i toto království, protože Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nezklame nikoho, kdo přijme útočiště u Jeho lotosových nohou. Gajendra, král slonů, se odevzdal Nejvyšší Osobnosti Božství, aby se vysvobodil ze stávajícího nebezpečí a (nepřímo) i z nebezpečí, jež představuje materialistický způsob života. Proč by mu tedy Nejvyšší Pán nesplnil jeho přání?