SLOKA 9
tasyāṁ cakruḥ spṛhāṁ sarve
sasurāsura-mānavāḥ
rūpaudārya-vayo-varṇa-
mahimākṣipta-cetasaḥ
tasyām—k ní; cakruḥ—učinili; spṛhām—touhu; sarve—všichni; sa- sura-asura-mānavāḥ—polobozi, démoni a lidské bytosti; rūpa-audārya — nesmírnou krásou a tělesnými rysy; vayaḥ—mládím; varṇa—barvou pleti; mahimā—slávou; ākṣipta—vzrušené; cetasaḥ—jejich mysli.
Pro její nesmírnou krásu, tělesné rysy, mládí, barvu pleti a slávu po ní toužili všichni — polobozi, démoni i lidské bytosti. Přitahovala je, protože je zdrojem veškerého bohatství.
Kdo by v tomto světě nechtěl být bohatý a krásný, a díky tomu uznávaný ve společnosti? Lidé většinou touží po hmotném požitku, bohatství a aristokratických příbuzných (bhogaiśvarya-prasaktānām). Hmotný požitek vyžaduje peníze, krásu a dobrou pověst, která se s tím pojí, a to vše lze získat milostí bohyně štěstí. Ta však není nikdy sama. Jak bylo v minulém verši vyjádřeno slovem bhagavat-parā, je majetkem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a jedině Jemu poskytuje požitek. Ten, kdo usiluje o přízeň bohyně štěstí, matky Lakṣmī, ji musí vzhledem k její povaze bhagavat-parā ponechat s Nārāyaṇem. Oddaní, kteří neustále slouží Nārāyaṇovi (nārāyaṇa-parāyaṇa), mohou bezpochyby snadno získat její přízeň, ale materialisté, kteří touží její přízeň získat jen k tomu, aby si s ní mohli sami užívat, budou zklamáni. Jejich taktika je chybná. Slavný démon Rāvaṇa chtěl například připravit Rāmacandru o Lakṣmī (Sītu) a tak se stát vítězem, ale dopadlo to přesně naopak. Pán Rāmacandra mu Sītu násilím odebral a Rāvaṇa byl i s celou svou hmotnou říší zničen. Po bohyni štěstí touží všichni, včetně lidských bytostí, ale měli bychom vědět, že je výhradním majetkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Nikdo nemůže její přízeň získat, dokud nepoprosí o milost jak ji, tak i nejvyššího poživatele, Osobnost Božství.