SLOKA 23
evaṁ kṣipan dhanuṣi sandhitam utsasarja
bāṇaṁ sa vajram iva tad-dhṛdayaṁ bibheda
so ’sṛg vaman daśa-mukhair nyapatad vimānād
dhāheti jalpati jane sukṛtīva riktaḥ
evam—tak; kṣipan—kárající (Rāvaṇu); dhanuṣi—na tětivu luku; sandhitam—nasadil šíp; utsasarja—vypustil (proti němu); bāṇam—šíp; saḥ—tento šíp; vajram iva—jako blesk; tat-hṛdayam—Rāvaṇovo srdce; bibheda—probodl; saḥ—on (Rāvaṇa); asṛk—krev; vaman—zvracející; daśa-mukhaiḥ—deseti ústy; nyapatat—spadl; vimānāt—ze svého letadla; hāhā—běda, co se to stalo; iti—tak; jalpati—křičeli; jane—zatímco všichni přítomní lidé; sukṛtī iva—jako zbožný člověk; riktaḥ—když jsou vyčerpány výsledky jeho zbožných činností.
Poté, co Pán Rāmacandra takto Rāvaṇu pokáral, přiložil šíp k luku, zamířil na něj a vystřelil. Šíp probodl Rāvaṇovo srdce jako blesk. Když to jeho následovníci viděli, propukli v hlasitý nářek: “Běda! Běda! Co se to stalo? Co se to stalo?” a Rāvaṇa, zvracející krev ze svých deseti úst, spadl ze svého letadla, tak jako zbožný člověk poklesne z nebeských planet na Zem, když jsou vyčerpány výsledky jeho zbožných činností.
V Bhagavad-gītě (9.21) je řečeno: kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti-“Ti, kdo si užívali na nebeských planetách, klesají poté, co jsou výsledky jejich zbožných činností vyčerpány, zpátky na Zemi.” Povahou materialistického jednání v hmotném světě je, že ať člověk jedná zbožně či bezbožně, musí setrvávat za různých podmínek v hmotném světě, neboť ani zbožné, ani bezbožné činy nikoho nevymaní ze zajetí māyi v koloběhu zrození a smrti. Rāvaṇa nějakým způsobem dosáhl vznešeného postavení vládce velkého království se vším hmotným bohatstvím, ale jeho hříšný čin únosu matky Sīty zmařil všechny výsledky jeho zbožného jednání. Urazí-li někdo vznešenou osobnost-zvláště Nejvyšší Osobnost Božství-podepíše si tím vlastní ortel. Ztratí výsledky svých zbožných činností a musí poklesnout, tak jako Rāvaṇa a další démoni. Proto se doporučuje transcendovat zbožné i bezbožné činnosti a setrvat v čistém stavu, oproštěném od všech označení (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). Ten, kdo je upevněný v oddané službě, je povznesen nad hmotnou úroveň. Na hmotné úrovni existují vyšší a nižší postavení, ale ten, kdo se dostane nad ní, je neustále v duchovním postavení (sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate). Rāvaṇa a jemu podobní mohou mít v hmotném světě velkou moc a bohatství, ale jejich postavení není nikdy jisté, neboť jsou tak jako tak poutáni výsledky své karmy (karmaṇā daiva-netreṇa). Nesmíme zapomínat, že plně závisíme na přírodních zákonech.
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
“Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za konatele činností, které ve skutečnosti vykonávají tři kvality hmotné přírody.” (Bg. 3.27). Nikdo by neměl být pyšný na své vznešené postavení a jednat jako Rāvaṇa v přesvědčení, že se vymyká zákonům hmotné přírody.