SLOKA 6
aprattaṁ nas tvayā kiṁ nu
bhagavan bhuvaneśvara
yan no ’ntar-hṛdayaṁ viśya
tamo haṁsi sva-rociṣā
aprattam—nebylo dáno; naḥ—nám; tvayā—Tebou; kim—co; nu — vskutku; bhagavan—ó Nejvyšší Pane; bhuvana-īśvara—ó vládce celého vesmíru; yat—protože; naḥ—našeho; antaḥ-hṛdayam—do srdce; viśya—vstupující; tamaḥ—temnotu nevědomosti; haṁsi—ničíš; sva-rociṣā — svou září.
Ó Pane, jsi vládcem celého vesmíru. Co jsi nám ještě nedal? Vstoupil jsi do našich srdcí a svou září rozptýlil temnotu naší nevědomosti. To je ten největší dar. Nepotřebujeme hmotné milodary.
Když Nejvyšší Pán Dhruvovi Mahārājovi nabídl nějaké požehnání, Dhruva odpověděl: “Ó můj Pane, jsem dokonale spokojen. Žádné hmotné požehnání nepotřebuji.” Rovněž Prahlāda Mahārāja odmítl, když mu Pán Nṛsiṁhadeva nabízel nějaké požehnání, a místo toho prohlásil, že oddaný nemá být jako vaṇik, obchodník, který všechno dává výměnou za určitý zisk. Ten, kdo se stane oddaným kvůli hmotnému zisku, není čistý oddaný. Brāhmaṇům žehná Nejvyšší Pán v srdci neustálým osvícením (sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca). A jelikož brāhmaṇy a vaiṣṇavy neustále vede Nejvyšší Osobnost Božství, nedychtí po hmotném majetku. Vlastní jen to, co je absolutně nezbytné, a netouží po rozlehlém království. Příkladem byl Vāmanadeva, když v roli brahmacārīna žádal o pouhé tři kroky země. Chtít vlastnit čím dál větší majetek pro svůj vlastní smyslový požitek není nic jiného než nevědomost, a ta v srdci brāhmaṇy či vaiṣṇavy nápadně chybí.