SLOKA 17-18
mitrā-varuṇayoḥ śāpād
āpannā nara-lokatām
niśamya puruṣa-śreṣṭhaṁ
kandarpam iva rūpiṇam
dhṛtiṁ viṣṭabhya lalanā
upatasthe tad-antike
sa tāṁ vilokya nṛpatir
harṣeṇotphulla-locanaḥ
uvāca ślakṣṇayā vācā
devīṁ hṛṣṭa-tanūruhaḥ
mitrā-varuṇayoḥ—Mitry a Varuṇy; śāpāt—prokletím; āpannā—nabyla; nara-lokatām—rysů lidské bytosti; niśamya—když tedy spatřila; puruṣa-śreṣṭham—nejlepšího z mužů; kandarpam iva—jako Amor; rūpiṇam—krásného; dhṛtim—trpělivost, sebeovládání; viṣṭabhya—osvojující si; lalanā—ta žena; upatasthe—přistoupila; tat-antike—k němu; saḥ — on, Purūravā; tām—ji; vilokya—když spatřil; nṛpatiḥ—král; harṣeṇa — velkou radostí; utphulla-locanaḥ—jehož oči se rozzářily; uvāca—promluvil; ślakṣṇayā—uhlazenými, příjemnými; vācā—slovy; devīm—k polobohyni; hṛṣṭa-tanūruhaḥ—jemuž se radostí ježily chlupy na těle.
Po prokletí Mitrou a Varuṇou nabyla nebeská žena Urvaśī rysů lidské bytosti. Když tedy uviděla Purūravu, nejlepšího z mužů, který byl krásný jako Amor, ovládla se a pak k němu přistoupila. Jakmile ji král Purūravā spatřil, oči se mu rozzářily extází radosti a zježily se mu chlupy na těle. Jemnými, laskavými slovy k ní pak promluvil.