SLOKA 48
eka eva purā vedaḥ
praṇavaḥ sarva-vāṅmayaḥ
devo nārāyaṇo nānya
eko ’gnir varṇa eva ca
ekaḥ—pouze jedna; eva—vskutku; purā—dříve; vedaḥ—kniha transcendentálního poznání; praṇavaḥ—oṁkāra; sarva-vāk-mayaḥ—zahrnující všechny védské mantry; devaḥ—Pán, Bůh; nārāyaṇaḥ—pouze Nārāyaṇa (byl uctíván v Satya-yuze); na anyaḥ—nikdo jiný; ekaḥ agniḥ—pouze jeden druh ohně; varṇaḥ—stav života; eva ca—a jistě.
V Satya-yuze, prvním věku, byly veškeré védské mantry zahrnuty v jediné, a tou byla praṇava, která je základem všech védských manter. Atharva Veda byla jediným zdrojem všeho védského poznání. Nejvyšší Osobnost Božství Nārāyaṇa byl jediným uctívaným Božstvem; uctívání polobohů se nedoporučovalo. Oheň byl jen jeden a jediný stav života ve společnosti se nazýval haṁsa.
V Satya-yuze nebyly čtyři Védy, ale jen jedna. Tato jedna Véda—Atharva Veda (nebo podle některých odborníků Yajur Veda)-byla později, před začátkem Kali-yugy, pro potřeby společnosti rozdělena do čtyř: Sāma, Yajur, Ṛg a Atharva. V Satya-yuze byla jedinou mantrou oṁkāra (oṁ tat sat). Totéž jméno oṁkāra je projeveno v mantře Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Nikdo nemůže pronášet oṁkāru a získat vytoužený výsledek, aniž by byl brāhmaṇou. V Kali-yuze je však téměř každý śūdrou, a proto není způsobilý praṇavu neboli oṁkāru pronášet. Z tohoto důvodu śāstry doporučují zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Oṁkāra je mantra, mahā- mantra, a Hare Kṛṣṇa je také mahā-mantra. Účelem pronášení oṁkāry je oslovit Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudevu (oṁ namo bhagavate vāsudevāya) a účel zpívání Hare Kṛṣṇa mantry je stejný. Hare: “Ó energie Pána!” Kṛṣṇa: “Ó Pane Kṛṣṇo!” Hare: “Ó energie Pána!” Rāma: “Ó Nejvyšší Pane, nejvyšší poživateli!” Jediným Pánem hodným uctívání je Hari, který je cílem Véd (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Uctíváním polobohů člověk uctívá různé části Pána, jako kdyby zaléval větve a výhonky stromu. Uctívat Nārāyaṇa, Nejvyššího Pána, jenž zahrnuje vše, je jako zalévat kořen stromu a tak dodávat vláhu kmeni, větvím, výhonkům, listům, a tak dále. V Satya-yuze lidé věděli, jak si zajistit životní potřeby pouhým uctíváním Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství. Stejnému účelu lze v současném věku Kali posloužit zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry, jak doporučuje Bhāgavatam: kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet. Samotným zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry se živá bytost vysvobodí z pout hmotné existence, a získá tak možnost vrátit se domů, zpátky k Bohu.