SLOKA 51
evaṁ varṣa-sahasrāṇi
manaḥ-ṣaṣṭhair manaḥ-sukham
vidadhāno ’pi nātṛpyat
sārva-bhaumaḥ kad-indriyaiḥ
evam—tak; varṣa-sahasrāṇi—po tisíc let; manaḥ-ṣaṣṭhaiḥ—myslí a pěti smysly poznání; manaḥ-sukham—dočasné štěstí vytvořené myslí; vidadhānaḥ—uskutečňoval; api—ačkoliv; na atṛpyat—nemohl být uspokojen; sārva-bhaumaḥ—přestože byl králem celého světa; kat-indriyaiḥ — jelikož měl nečisté smysly.
I když byl Mahārāja Yayāti králem celého světa a pomocí své mysli a pěti smyslů se po tisíc let těšil z hmotného vlastnictví, nemohl dosáhnout uspokojení.
Kad-indriya, neočištěné smysly, se mohou očištit, pokud se, spolu s myslí, zaměstnají v rámci vědomí Kṛṣṇy. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam. Duše musí být prosta všech označení. Dokud se ztotožňuje s hmotným světem, její smysly jsou nečisté. Když však dosáhne duchovní realizace a pokládá se za služebníka Pána, její smysly se ihned očistí. Zaměstnání očištěných smyslů ve službě Pánu se říká bhakti. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Živá bytost se může smyslovému požitku věnovat tisíce let, ale dokud své smysly neočistí, nebude šťastná.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmnácté kapitole devátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Král Yayāti získává zpět své mládí”.