No edit permissions for Čeština

SLOKA 15

yadā na kurute bhāvaṁ
sarva-bhūteṣv amaṅgalam
sama-dṛṣṭes tadā puṁsaḥ
sarvāḥ sukhamayā diśaḥ

yadā—když; na—ne; kurute—koná; bhāvam—různý postoj připoutanosti či závisti; sarva-bhūteṣu—ke všem živým bytostem; amaṅgalam — nepříznivý; sama-dṛṣṭeḥ—jelikož je vyrovnaný; tadā—tehdy; puṁsaḥ — osoby; sarvāḥ—všechny; sukha-mayāḥ—šťastné; diśaḥ—světové strany.

“Když člověk nezávidí a nikomu nepřeje nic zlého, je vyrovnaný a všechny světové strany mu připadají plné štěstí.”

Prabodhānanda Sarasvatī řekl: viśvaṁ pūrṇa-sukhāyate-když si člověk díky milosti Pána Caitanyi začne být vědom Kṛṣṇy, celý svět mu připadá šťastný a nemá, po čem by toužil. Ve stádiu brahma-bhūta, na úrovni duchovní realizace, neexistuje nářek ani hmotné dychtění (na śocati na kāṅkṣati). Na každého, kdo ještě žije v hmotném světě, působí akce a reakce, ale tomu, kdo jimi není ovlivněn, již nehrozí nebezpečí, že padne za oběť hmotným touhám. Tento verš popisuje příznaky těch, kdo se přesytili hmotnými tužbami. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětlil, že když člověk nesmýšlí špatně ani o svém nepříteli, od nikoho neočekává úctu, ale místo toho přeje i svému nepříteli vše nejlepší, je paramahaṁsa neboli ten, kdo překonal chtivé touhy po smyslovém požitku.

« Previous Next »