SLOKA 14
na jātu kāmaḥ kāmānām
upabhogena śāṁyati
haviṣā kṛṣṇa-vartmeva
bhūya evābhivardhate
na—ne; jātu—kdykoliv; kāmaḥ—chtivé touhy; kāmānām—těch, kdo jsou posedlí chtíčem; upabhogena—požitkem z uspokojování těchto tužeb; śāṁyati—mohou být uspokojeny; haviṣā—litím másla; kṛṣṇa-vartmā—oheň; iva—jako; bhūyaḥ—znovu a znovu; eva—jistě; abhivardhate — rozhořívá se víc a víc.
“Tak jako se oheň nezmenší tím, že se do něj lije máslo, ale naopak se víc a víc rozhořívá, také snaha ukojit chtivé touhy neustálým požitkem nemůže být nikdy úspěšná.” (Jediným řešením je dobrovolně se hmotných tužeb vzdát.)
Člověk může mít dostatek peněz a možností pro uspokojení svých smyslů, a přesto nebýt spokojen. Snaha ukojit chtivé touhy požitkem nemůže být nikdy úspěšná. Zde uvedený příklad je velice výstižný. Nikdo nemůže uhasit oheň tím, že do něj bude lít máslo.