SLOKA 22
reto-dhāḥ putro nayati
naradeva yama-kṣayāt
tvaṁ cāsya dhātā garbhasya
satyam āha śakuntalā
retaḥ-dhāḥ—ten, kdo vypouští semeno; putraḥ—syn; nayati—zachraňuje; nara-deva—ó králi (Mahārāji Duṣmanto); yama-kṣayāt—před trestem Yamarāji; tvam—ty; ca—a; asya—tohoto dítěte; dhātā—stvořitel; garbhasya—embrya; satyam—pravdu; āha—mluvila; śakuntalā—tvoje manželka Śakuntalā.
“Ó králi Duṣmanto, ten, kdo vypustil semeno, je skutečným otcem a syn ho zachrání z rukou Yamarāje. Ty jsi tím, kdo zplodil toto dítě. Śakuntalā mluví pravdu.”
Jakmile Mahārāja Duṣmanta uslyšel nebeský hlas, ihned se své ženy a dítěte ujal. Podle védské smṛti:
pun-nāmno narakād yasmāt
pitaraṁ trāyate sutaḥ
tasmāt putra iti proktaḥ
svayam eva svayambhuvā
Syn zachraňuje svého otce před trestem v pekle zvaném put, a proto se mu říká putra. Z toho vyplývá, že když mezi otcem a matkou vypuknou neshody, je to otec, a nikoliv matka, koho syn vysvobodí. Matka je osvobozena zároveň s otcem pouze tehdy, pokud svého muže věrně následuje. Proto se ve védské literatuře nesetkáme s ničím takovým, jako je rozvod. Žena se vždy učí být počestná a věrná svému manželovi, neboť to jí pomůže dostat se i z nejhorší hmotné situace. Tento verš jasně říká: putro nayati naradeva yama-kṣayāt-“Syn zachrání z rukou Yamarāje svého otce.” V žádném případě neříká: putro nayati mātaram-“Syn zachrání svou matku.” Je vysvobozen otec dávající símě, a nikoliv matka-strážce. Manželé by se tedy neměli za žádných okolností rozcházet, neboť mají-li dítě, ze kterého vychovají vaiṣṇavu, může otce i matku zachránit z rukou Yamarāje a před trestem v pekle.