SLOKA 7
athānyo bhokṣyamāṇasya
vibhaktasya mahīpateḥ
vibhaktaṁ vyabhajat tasmai
vṛṣalāya hariṁ smaran
atha—poté; anyaḥ—jiný host; bhokṣyamāṇasya—který chtěl právě začít jíst; vibhaktasya—poté, co dal stranou podíl pro rodinu; mahīpateḥ—krále; vibhaktam—jídlo určené rodině; vyabhajat—rozdělil a dal; tasmai—jemu; vṛṣalāya—śūdrovi; harim—na Nejvyšší Osobnost Božství; smaran—vzpomínající.
Poté Rantideva, který se o zbylé jídlo podělil se svými příbuznými, chtěl právě začít jíst svou porci, když tu ho navštívil śūdra. Král viděl tohoto śūdru ve vztahu s Nejvyšší Osobností Božství a také mu dal část jídla.
Král Rantideva viděl každého jako část Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto nikdy nedělal rozdíly mezi brāhmaṇou a śūdrou či chudým a bohatým. Tento pohled se nazývá sama-darśinaḥ (paṇḍitāḥ sama- darśinaḥ). Ten, kdo opravdu poznal, že Nejvyšší Osobnost Božství sídlí v srdci každého a že každá živá bytost je částí Pána, nerozlišuje mezi brāhmaṇou a śūdrou, chudým (daridra) a bohatým (dhanī). Vidí všechny živé bytosti na stejné úrovni a jedná s nimi stejně, bez rozdílu.