SLOKA 47
tām āpatantīṁ jvalatīm
asi-hastāṁ padā bhuvam
vepayantīṁ samudvīkṣya
na cacāla padān nṛpaḥ
tām—toho (démona); āpatantīm—přicházejícího, aby ho napadl; jvalatīm—planoucího jako oheň; asi-hastām—s trojzubcem v ruce; padā — svými kroky; bhuvam—zemský povrch; vepayantīm—otřásajícího; samudvīkṣya—i když ho dobře viděl; na—ne; cacāla—hnul se; padāt — ze svého místa; nṛpaḥ—král.
Tento planoucí netvor se blížil k Mahārājovi Ambarīṣovi s trojzubcem v ruce a jeho kroky otřásaly zemským povrchem. Krále však pohled na něj neznepokojil a neustoupil ani o píď.
Nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati (Bhāg. 6.17.28). Čistý oddaný Nārāyaṇa se nebojí žádného hmotného nebezpečí. Je mnoho příkladů oddaných, jako byl Prahlāda Mahārāja, který — přestože mu bylo jen pět let — neměl vůbec strach, když ho jeho otec mučil. Oddaný by se tedy měl po vzoru Ambarīṣe Mahārāje a Prahlāda Mahārāje naučit snášet všechny nepříjemné situace v tomto světě. Oddaní jsou často trýzněni neoddanými, ale čistý oddaný plně závisí na milosti Nejvyšší Osobnosti Božství a nikdy není tímto nepřátelským jednáním znepokojen.