SLOKA 20
ṣaṣṭhaṁ saṁvatsaraṁ tatra
caritvā rohitaḥ purīm
upavrajann ajīgartād
akrīṇān madhyamaṁ sutam
śunaḥśephaṁ paśuṁ pitre
pradāya samavandata
ṣaṣṭham—šestý; saṁvatsaram—rok; tatra—v lese; caritvā—putující; rohitaḥ—syn Hariścandry; purīm—do svého města; upavrajan—šel; ajīgartāt—od Ajīgarty; akrīṇāt—koupil; madhyamam—druhého; sutam — syna; śunaḥśepham—který se jmenoval Śunaḥśepha; paśum—pro použití jako obětní zvíře; pitre—svému otci; pradāya—když dal; samavandata — složil uctivé poklony.
Šestého roku, po dlouhém putování lesem, se Rohita vrátil do hlavního města svého otce, Hariścandry. Od Ajīgarty koupil jeho druhého syna, který se jmenoval Śunaḥśepha, a věnoval ho otci, aby ho použil jako obětní zvíře. Potom složil Hariścandrovi uctivé poklony.
Je zřejmé, že v oněch dobách bylo možné koupit člověka pro jakýkoliv účel. Hariścandra potřeboval osobu, kterou by obětoval jako zvíře při yajñi, aby splnil svůj slib Varuṇovi, a za tímto účelem koupil člověka od jiného člověka. Již před milióny let tedy existovaly zvířecí oběti a obchod s otroky. Obojí existuje již odnepaměti.