SLOKA 25-26
manaḥ pṛthivyāṁ tām adbhis
tejasāpo ’nilena tat
khe vāyuṁ dhārayaṁs tac ca
bhūtādau taṁ mahātmani
tasmiñ jñāna-kalāṁ dhyātvā
tayājñānaṁ vinirdahan
hitvā tāṁ svena bhāvena
nirvāṇa-sukha-saṁvidā
anirdeśyāpratarkyeṇa
tasthau vidhvasta-bandhanaḥ
manaḥ—mysl (plná hmotných tužeb jíst, spát, pářit se a bránit se); pṛthivyām—do země; tām—tu; adbhiḥ—s vodou; tejasā—a s ohněm; apaḥ—vodu; anilena—do ohně; tat—tento; khe—do nebe; vāyum — vzduch; dhārayan—slučující; tat—tento; ca—také; bhūta-ādau—do falešného ega, původu hmotné existence; tam—toto (falešné ego); mahā- ātmani—do mahat-tattvy, souhrnu hmotné energie; tasmin—do souhrnu hmotné energie; jñāna-kalām—duchovní poznání a jeho různá odvětví; dhyātvā—meditací; tayā—tímto postupem; ajñānam—nevědomost; vinirdahan—přemohl; hitvā—vzdávající se; tām—hmotných přání; svena — díky seberealizaci; bhāvena—v oddané službě; nirvāṇa-sukha-saṁvidā — díky transcendentální blaženosti, která ukončuje hmotnou existenci; anirdeśya—nevnímatelný; apratarkyeṇa—nepochopitelný; tasthau—zůstal; vidhvasta—zcela vysvobozený; bandhanaḥ—z hmotných pout.
Mahārāja Hariścandra nejprve očistil svou mysl, jež byla plná hmotného požitku, tím, že ji sloučil se zemí. Pak sloučil zemi s vodou, vodu s ohněm, oheň se vzduchem a vzduch s nebem. Poté smísil nebe se souhrnem hmotné energie a souhrn hmotné energie s duchovním poznáním. Toto duchovní poznání přináší realizaci vlastního já jako části Nejvyššího Pána. Když seberealizovaná duše slouží Pánu, je věčně nevnímatelná a nepochopitelná. Je-li takto upevněná v duchovním poznání, je zcela vysvobozena z hmotných pout.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmé kapitole devátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Potomci krále Māndhāty”.