SLOKA 42
yo devair arthito daityān
avadhīd yudhi durjayaḥ
muhūrtam āyur jñātvaitya
sva-puraṁ sandadhe manaḥ
yaḥ—král Khaṭvāṅga, který; devaiḥ—polobohy; arthitaḥ—požádaný; daityān—démony; avadhīt—zabíjel; yudhi—v boji; durjayaḥ—krutém; muhūrtam—pouhý okamžik; āyuḥ—délka života; jñātvā—vědoucí; etya—vydal se; sva-puram—do svého sídla; sandadhe—upřel; manaḥ—mysl.
Král Khaṭvāṅga byl neporazitelný v každém boji. Když ho polobozi požádali, aby jim pomohl v boji proti démonům, získal pro ně vítězství, a jelikož s ním byli navýsost spokojeni, chtěli mu dát nějaké požehnání. Král se jich zeptal, jak dlouho ještě bude žít, a dozvěděl se, že již jen okamžik. Ihned proto opustil palác a odebral se do svého obydlí, kde pevně upřel mysl na lotosové nohy Pána.
Mahārāja Khaṭvāṅga je znamenitým příkladem v provádění oddané služby. I když jeho služba Pánu trvala jen chvíli, dostalo se mu toho požehnání, že se vrátil zpátky k Bohu. Pokud se tedy někdo věnuje oddané službě od počátku svého života, jistě se vrátí domů, zpátky k Bohu. O tom není pochyb (asaṁśaya).
V Bhagavad-gītě se slova asaṁśaya používá k popisu oddaného. Sám Pán tam dává tento pokyn:
mayy āsakta-manāḥ pārtha
yogaṁ yuñjan mad-āśrayaḥ
asaṁśayaṁ samagraṁ māṁ
yathā jñāsyasi tac chṛṇu
“Nyní slyš, ó synu Pṛthy, jak Mě můžeš zcela znát prostý jakékoliv pochybnosti, budeš-li provádět yogu plně si Mě vědom, s myslí na Mě upřenou.” (Bg. 7.1)
Pán rovněž vysvětluje:
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.” (Bg. 4.9)
Každý by tedy měl od počátku života praktikovat bhakti-yogu, což zvětší jeho připoutanost ke Kṛṣṇovi. Ten, kdo se každý den dívá na Božstvo v chrámu, provádí oběti uctíváním Božstva, zpívá svaté jméno Osobnosti Božství a káže o slavných skutcích Pána, jak je to jen možné, vyvíjí tím ke Kṛṣṇovi silné pouto. Tato připoutanost se nazývá āsakti. Pokud člověk připoutá svou mysl ke Kṛṣṇovi (mayy āsakta-manāḥ), může splnit poslání svého lidského života. Pokud tuto příležitost promarní, pak neví, kam půjde, jak dlouho zůstane v koloběhu zrození a smrti a kdy znovu získá lidskou podobu a spolu s ní možnost vrátit se domů, zpátky k Bohu. Nejinteligentnější je tedy ten, kdo využívá každý okamžik svého života k láskyplné službě Pánu.