Kapitola druhá

V Bhagavad-gítĕ stojí, že nikdo se nemůže vyrovnat Nejvyššímu Pánu, Nejvyšší Osobnosti Božství, nebo být vĕtší než On. Je to potvrzeno ve Védách: eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. On je nejvyšší živou bytostí a zaopatřuje všechny ostatní živé bytosti. Všechny živé bytosti, z kategorie viṣṇu-tattva i jīva-tattva, jsou podřízené Nejvyšší Osobnosti Božství, Kršnovi. To je potvrzeno i zde. Na hy asya varṣmaṇaḥ puṁsām    —    Nejvyšší Osobu nedokáže překonat žádná živá bytost, protože nikdo není bohatší, slavnĕjší, silnĕjší, krásnĕjší, moudřejší nebo odříkavĕjší. Tyto vlastnosti z Nĕj činí Boha, příčinu všech příčin. Jogíni jsou velice hrdí na své úžasné výkony, ale žádný z nich se nemůže rovnat Nejvyšší Osobnosti Božství.

Každý, kdo je nĕjakým způsobem ve styku s Nejvyšším Pánem, je přijímán jako nejvyšší jogí. Oddaný není tak mocný jako Nejvyšší Pán, ale neustálým stykem s Pánem se stane stejnĕ dobrým, jako je On Samotný. Oddaný nĕkdy vykoná skutky ještĕ úžasnĕjší než Pán Samotný, ale vše, co dokáže, je jen díky Jeho milosti.

Dále je zde použito slova varimṇaḥ, které označuje „nejuctívanĕjšího ze všech jogínů“. Naslouchání o Kršnovi přináší opravdové potĕšení smyslům; proto se jmenuje Góvinda. Svými slovy, Svým učením, Svými pokyny    —    vším, co je s Ním nĕjak spojeno     —    oživuje smysly. Všechny Jeho pokyny pocházejí z transcendentální úrovnĕ, a jelikož jsou absolutní, neliší se od Nĕho. Naslouchat Kršnovi nebo Jeho úplné expanzi jako je Kapila, přináší velké potĕšení smyslům. Stejnĕ tak Bhagavad-gítu můžeme číst mnohokrát, a čím více ji čteme nebo jí nasloucháme, tím vĕtší potĕšení nám přináší a chceme jí více a více porozumĕt. Při každém dalším čtení se můžeme znovu a znovu poučit. Taková je povaha transcendentálního poselství. Podobné transcendentální štĕstí nám dává i Šrímad-Bhágavatam. Čím více nasloucháme o slávĕ Pána a čím více ji opĕvujeme, tím budeme šťastnĕjší.

V předcházejícím verši byl Dévahúti-putra Kapila, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, označen jako Bhagaván: bhagavān ātma-māyayā. Slovo bhaga znamená „bohatství“ a vān znamená „ten, kdo vlastní“. Bhagaván vlastní veškeré bohatství v celém stvoření. Ve Védách (Katha Upanišad 2.2.13) stojí:

Nitya, Bhagaván, je jeden. Slovo nityānāṁ vyjadřuje množné číslo a označuje živé bytosti neboli džívy. Nityo nityānāṁ: nás je mnoho, ale Bůh je jeden. Živých bytostí je neomezené množství a nikdo je nedokáže spočítat. Ananta znamená, že jich je nekonečnĕ mnoho. Jeden Nejvyšší tak udržuje při životĕ všechny džívy, živé bytosti. Ani si to nedokážeme představit    —     ohromné slony, drobné mravence, všech 8    400    000 druhů života. Proč bychom se mĕli bát, že se nepostará i o nás? Oddaní Pána, kteří se odevzdali Jeho lotosovým nohám, zanechali všeho a pouze Mu slouží, ale budou mít jistĕ všeho dostatek. Naše hnutí pro vĕdomí Kršny má již přes sto středisek a Kršna je všechny udržuje. Nikdo z našich oddaných nemusí chodit do práce a vydĕlávat peníze, a přesto je o všechny postaráno. V Bhagavad-gítĕ Kršna nikdy neřekl: „Udĕlej to nebo ono a pak se o tebe postarám.“ Naopak    —    ujišťuje nás, že se o nás nejen postará, ale že nás také ochrání před následky hříchů, před hříšnou karmou (Bhagavad-gítá 18.66).

Tasyaiva hetoḥ prayateta kovidaḥ. Slovo kovidaḥ znamená „inteligentní“. Inteligentní človĕk by se mĕl snažit odevzdat se Kršnovi, neboť skutečným smyslem lidského života je najít útočištĕ u Jeho lotosových nohou. Mĕli bychom usilovat pouze o dosažení tohoto cíle. Slovo upari označuje vyšší planetární systémy. Existuje sedm vyšších planetárních systémů a my jsme ve středním, v Bhúrlóce. V celém vesmíru je čtrnáct planetárních systémů a živé bytosti putují po různých planetách a dostávají různé tĕlesné podoby. Podle své karmy živá bytost nĕkdy stoupá výše a nĕkdy klesá. Takto cestuje a přemýšlí, kde najít hmotné štĕstí a jak uspokojit své smysly. Šástry nám radí, abychom toto putování ukončili a snažili se porozumĕt Kršnovi. O jídlo a spaní bychom se nemĕli obávat, protože o uspokojení tĕlesných potřeb je již postaráno. Na udržování tĕla nemusíme vynakládat žádné zvláštní úsilí.

Naším skutečným cílem by mĕlo být dosáhnout štĕstí; to je náš skutečný zápas o existenci. Šástry říkají: tal labhyate duḥkhavat. Slovo duḥkhavat naznačuje, že utrpení k nám přichází, i když si to nepřejeme. Nemusíme vynakládat žádné zvláštní úsilí. Nikdo neříká: „Ať můj dům spálí požár,“ nebo „Ať mé dítĕ zemře.“ Nikdo si takové vĕci nepřeje, ale ony přesto přicházejí. Každý si přeje: „Ať mé dítĕ žije šťastnĕ,“ nebo „Kéž bych mĕl hodnĕ penĕz.“ Nemodlíme se o katastrofy, ale ony k nám přicházejí zcela bez pozvání. Stejnĕ tak k nám přichází nám souzené štĕstí, aniž si o nĕ říkáme. Závĕr je tedy takový, že bychom nemĕli usilovat o štĕstí či utrpení, ale mĕli bychom se snažit porozumĕt Kršnovi a najít útočištĕ u Jeho lotosových nohou. Odevzdat se Kršnovi by mĕlo být cílem veškerého našeho snažení.

Čaitanja Maháprabhu jednou řekl Rúpovi Gósvámímu:

„Živá bytost cestuje nahoru a dolů z jedné planety na druhou a jen s nesmírným štĕstím může dostat milost duchovního mistra a Kršny a obdržet semínko oddané služby.“ (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 19.151) Hnutí pro vĕdomí Kršny jsme založili proto, abychom lidem přinesli příznivou budoucnost a štĕstí. V tomto vĕku mají všichni velmi nepříznivý osud (manda- -bhāgyāḥ), ale my se snažíme tuto situaci zmĕnit.

Na celém svĕtĕ je tolik problémů. Jedna zemĕ má jeden problém a druhá má zase jiný. Ve vládách samotných jsou spory, a dokonce i prezidenti jsou zavaleni problémy. Nĕkdy si myslíme, že máme velké štĕstí, stejnĕ jako si prezident Nixon myslel: „Jsem velice šťastný. Stal jsem se prezidentem Spojených států.“ Brzy ale poznal, že je vlastnĕ ten nejnešťastnĕjší. Ve skutečnosti se to týká všech. Nemĕli bychom si myslet, že jediný odhalený případ je prezident Nixon a že s námi je všechno v pořádku. V Bengálsku, kde se suchý kravský trus používá jako palivo, mají přísloví, že když se usušený trus pálí, vlhký kravský trus se smĕje a říká: „Tebe pálí, ale já jsem v bezpečí.“ Neví, že když uschne, bude také vhozen do ohnĕ. Můžeme se smát prezidentu Nixonovi a myslet si, že naše bankovní konto nám zaručuje bezpečí, ale ve skutečnosti není v bezpečí nikdo. Každý jednou uschne a bude vhozen do ohnĕ. Nĕkolik let můžeme vzdorovat, ale nikdo se nakonec smrti nevyhne. Říká se: „Je to jisté jako smrt.“ A co je výsledkem? Človĕk ztratí všechno    —    slávu, peníze, postavení a celý hmotný život. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (10.34): mṛtyuḥ sarva-haraś cāham    —    „Já jsem všepohlcující smrt.“ Kršna přijde v podobĕ smrti a odnese všechno    —    bankovní konto, mrakodrapy, manželku, dĕti... Nikdo nemůže říci: „Má drahá smrti, dej mi trochu času, abych se zařídil.“ Nikdo čas nedostane; človĕk musí okamžitĕ jít.

Hloupí lidé si nejsou vĕdomi utrpení hmotného života. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (13.9): janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-duḥkha-dośānudarśanam. Skutečné poznání znamená vĕdĕt, že čtyři principy hmotného života    —    zrození, nemoc, stáří a smrt    —    jsou neustále přítomné, nehledĕ na to, jak je človĕk významný. Najdeme je na nejvyšším planetárním systému (Brahmalóce) i na nejnižším (Pátálalóce).

„Skutečnĕ inteligentní a filozoficky založení lidé by mĕli usilovat pouze o to, co není dosažitelné ani po procestování všech planetárních systémů, od nejvyššího k nejnižšímu. Vždyť štĕstí ze smyslového požitku přichází automaticky, stejnĕ tak jako i utrpení k nám přichází, aniž si to přejeme.“ (Šrímad-Bhágavatam 1.5.18)

Když se Dharmarádž zeptal Mahárádže Judhišthira, co je nejúžasnĕjší vĕcí na svĕtĕ, Mahárádž Judhišthir odpovĕdĕl: ahany ahani bhūtāni gacchantīha yamālayam. „Každým okamžikem lidé umírají, ale ti, kteří žijí, si myslí: ,Můj přítel sice zemřel, ale já budu žít vĕčnĕ.̀“ (Mahábhárata, Vana-parva 313.116) Vlhký kravský trus uvažuje stejným způsobem. To je typické pro podmínĕnou duši.

Bhagavána, Nejvyššího Pána, se to však netýká. Bhagavān ātma-māyayā. Přišli jsme na tuto planetu užívat si a trpĕt na pár dní    —    padesát nebo sto let    —    ale Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství, z takového důvodu nepřichází (na māṁ karmāṇi limpanti). Dále se říká: na hy asya varṣmaṇaḥ. „Nikdo není vĕtší než Bhagaván a nikdo Mu není roven.“ Všichni jsou Mu podřízeni. Podle Čaitanja-čaritámrty (Ádi 5.142) existuje pouze jeden Pán    —    Kršna: ekale īśvara kṛṣṇa āra saba bhṛtya. Počínaje Brahmou, Višnuem, Mahéšvarou, Indrou, Čandrou a všemi polobohy (kterých je třicet tři milionů) přes střední a nižší životní druhy Mu jsou všichni podřízeni. Každý je bhṛtya neboli služebník. Nařídí- -li Kršna: „Nyní vstaň a odejdi,“ človĕk musí jít. Každý je sluha. To je postavení Brahmy i mravence. Yas tv indragopam athavendram aho sva-karma. Počínaje Pánem Indrou a indragópou (bezvýznamným hmyzem) konče sklízí každý plody své karmy. Svoji budoucí karmu, své příští tĕlo, si vytváříme již v tomto životĕ. Nyní si užíváme a trpíme podle výsledků minulé karmy a podobnĕ si vytváříme další karmu pro své příští tĕlo. Správnĕ bychom mĕli jednat tak, abychom již nemuseli dostat žádné další tĕlo. Jak je to možné? Jednoduše se musíme snažit porozumĕt Kršnovi. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (4.9):

„Kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, když opouští své tĕlo, nezrodí se znovu v tomto hmotném svĕtĕ, nýbrž dosáhne Mého vĕčného sídla, ó Ardžuno.“

Zdá se to velice jednoduché, ale porozumĕt Kršnovi je ve skutečnosti velice obtížné. Stanou-li se však z nás oddaní Kršny, můžeme Kršnovi porozumĕt velmi snadno. Naše pokusy porozumĕt Kršnovi pomocí džňány, karmy nebo jógy skončí neúspĕšnĕ. Existuje mnoho druhů jogínů, ale ten, který je oddaný Kršnovi, je z nich nejvyšší. Šrí Kršna stojí nade všemi jógovými systémy. V Indii je mnoho jogínů, kteří dokáží zázračné vĕci. Mohou chodit po vodĕ, podle svého přání mohou být velice lehcí nebo tĕžcí atd., ale co je to ve srovnání s mystickými silami Pána Kršny? Působením Jeho sil se obrovské planety vznášejí v prostoru. Kdo dokáže, aby se ve vzduchu vznášel třeba jen malý kámen? Jogí nĕkdy může předvést nĕjakou mystickou sílu a vytvořit malý kousek zlata a my jsme tak hloupí, že ho považujeme za Boha. Zapomínáme, že skutečný jogí, Samotný Nejvyšší Pán, vytvořil miliony zlatých dolů, které se vznášejí v prostoru. Lidé vĕdomí si Kršny se nenechají podvést jogíny, kteří se prohlašují za Bhagavána. Oddaný Kršny chce sloužit pouze nejvĕtšímu jogínovi, Jógéšvarovi (varimṇaḥ sarva-yoginām). Protože se snažíme stát se Jeho oddanými, přijímáme Jógéšvaru jako Nejvyšší Osobnost Božství. Kršna Samotný říká v Bhagavad-gítĕ (18.55):

„Pouze oddanou službou mohu být pochopen takový, jaký jsem, jako Nejvyšší Osobnost Božství. A když si Mĕ nĕkdo na základĕ takové oddanosti plnĕ uvĕdomí, může vstoupit do Božího království.“

Tato metoda je ve skutečnosti velice jednoduchá. Nejprve musí človĕk realizovat, že prvním problémem je nadvláda smrti. V současné dobĕ považujeme smrt za nevyhnutelnou, ale ve skutečnosti nevyhnutelná není. Nĕkdo může jít do vĕzení, ale vĕzení není povinné pro všechny. Do vĕzení se človĕk dostane za své činnosti. Všichni tam nemusí. Pravým domovem živých bytostí je Vaikunthalóka.

„Existuje však jiná příroda, která je vĕčná a transcendentální projevené a neprojevené hmotĕ. Je nejvyšší a není nikdy zničena. Nezaniká, ani když tento svĕt zanikne. Védántisté ji popisují jako neprojevenou a nehynoucí, je známa jako nejvyšší cíl a ten, kdo jí dosáhne, se již nikdy nevrátí. To je Mé svrchované sídlo.“

Na Vaikunthalóce je všechno. Můžeme tam žít vĕčným životem, plným blaženosti a poznání (sac-cid-ānanda). Nemusíme zůstávat v hmotném svĕtĕ. Nejsnadnĕjší způsob, jak se dostat na Vaikunthalóku, je: janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ. Pouze se snažte porozumĕt Kršnovi. Proč Kršna sestupuje? Co dĕlá? Odkud přichází? Proč přichází v lidské podobĕ? Musíme se tomu snažit porozumĕt a studovat Kršnu podle toho, jak Sám Sebe popisuje v Bhagavad-gítĕ. Je to snad tĕžké? Bůh Osobnĕ vysvĕtluje, kdo je, a přijmeme-li Bhagavad-gítu takovou, jaká je, nebudeme se muset již dále převtĕlovat. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti. Již nebudeme muset zakoušet rození a smrt, protože můžeme rozvinout své duchovní tĕlo (sac-cid-ānanda- -vigraha) a žít šťastnĕ v Kršnovĕ rodinĕ. Kršna se o nás stará již zde a postará se o nás i tam. Naše radost spočívá v návratu domů, zpátky k Bohu, kde můžeme jíst, pít a radovat se v Kršnovĕ společnosti.