Kapitola třetí

Slovo anukīrtaya je velice důležité. Anukīrtaya znamená „následovat přesný popis“    —    nevymýšlet si tedy nĕjaké vlastní popisy, ale následovat. Šaunaka Rši požádal Sútu Gósvámího, aby přesnĕ vylíčil, co slyšel od svého duchovního mistra Šukadévy Gósvámího o transcendentálních zábavách, které Pán projevuje Svou vnitřní energií. Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství, nemá hmotné tĕlo, a může mít jakýkoliv druh tĕla podle Svého svrchovaného přání. To je možné prostřednictvím Jeho vnitřní energie.

Pánovým zábavám můžeme porozumĕt následováním nĕkterého z autorizovaných způsobů oddané služby.

„Opĕvovat svaté jméno, podobu, zábavy, vlastnosti a společnost Pána, naslouchat vyprávĕní o nich a vzpomínat na nĕ, sloužit Mu podle času, místa a vykonavatele, uctívat Božstva, skládat Mu modlitby, neustále se považovat za Jeho vĕčného sluhu, přátelit se s Kršnou a odevzdat Mu naprosto všechno    —    to je devĕt způsobů oddané služby.“ (Šrímad-Bhágavatam 7.5.23)

Naslouchání, opĕvování Nejvyššího Pána, vzpomínání na Nĕj, služba Jeho lotosovým nohám, uctívání, skládání modliteb, jednání jako Jeho sluha, přátelství s Ním a odevzdání všeho Pánovi     —    to je devĕt základních způsobů oddané služby. První jsou śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a opĕvování. Človĕk musí mít velkou touhu naslouchat a opĕvovat. Jak je řečeno v Bhagavad- -gítĕ (9.14):

„Tyto velké duše Mĕ neustále velebí, s velkou odhodlaností se snaží, klaní se přede Mnou a nepřetržitĕ Mĕ oddanĕ uctívají.“

Musíme hovořit o Božských činnostech Nejvyšší Osobnosti nebo je opĕvovat, ale nejprve o nich musíme naslouchat. Šrímad- -Bhágavatam přednášel Šukadéva Gósvámí a Mahárádž Paríkšit naslouchal. Následnĕ i my nasloucháme o Kršnovi a potom o Nĕm hovoříme (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Když hovoříme o Višnuovi, myslíme tím Kršnu. Višnu je expanzí Kršny, a viṣṇu- -tattva tedy pochází od Kršny. Mluvíme-li o Višnuovi, chápeme, že původcem Višnua je Kršna. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (10.2): aham ādir hi devānām. „Já jsem zdrojem polobohů.“

Nejdůležitĕjšími polobohy jsou Brahmá, Šiva a Višnu. Na počátku stvoření byl Pán Višnu a z Nĕj se narodil Brahmá. Z Brahmy se narodil Šiva a tito tři bozi se starají o tři kvality hmotné přírody. Višnu zastupuje kvalitu dobra (sattva-guṇa), Brahmá kvalitu vášnĕ (rajo-guṇa) a Šiva kvalitu nevĕdomosti (tamo-guṇa). Před stvořením neexistoval ani Brahmá, ani Šiva. Existoval pouze Kršna. Proto Kršna říká: aham ādir hi devānām. On je stvořitelem všech polobohů a všech ostatních živých bytostí. Po stvoření hmotného projevu jsou do nĕj umístĕny živé bytosti. Ve Védách se říká, že na začátku nebyl ani Brahmá, ani Šiva, ale pouze Nárájan (eko nārāyaṇa āsīt). Nárájan je další úplná expanze Kršny.

Z písem musíme pochopit, že Kršna je původcem všech. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam: všechny višnu-tattvy a inkarnace jsou buď úplnými expanzemi, nebo expanzemi úplných expanzí Kršny. Je jich stejnĕ jako vln na oceánu. Jsou to šaktjavéša- -avatárové, guna-avatárové a svajam-avatárové a jejich popis najdeme ve Šrímad-Bhágavatamu. Všichni avatárové a všechny inkarnace jsou svacchandātmā, prosti strachu a úzkosti. Zakládáme- -li nĕjaký podnik, objeví se mnoho problémů. Zvláštĕ ředitel nebo majitel podniku má mnoho starostí. Sedí sice pohodlnĕ ve své kanceláři, ale příliš šťastný není, protože neustále přemýšlí, jak udĕlat to či ono a jak vyřešit různé problémy. Taková je hmotná příroda, a proto se říká, že v hmotném svĕtĕ nás neustále provází úzkost a strach. Když se Hiranjakašipu, otec Prahláda Mahárádže, zeptal svého syna: „Můj drahý chlapče, jakou nejlepší vĕc ses naučil od svých učitelů?“, Prahlád Mahárádž okamžitĕ odpovĕdĕl: tat sādhu manye 'sura-varya dehināṁ sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt (Šrímad-Bhágavatam 7.5.5). „Naučil jsem se, že materialisty zajímá jenom asad-guṇa.“ Asat znamená „to, co není“. Na této úrovni bychom nemĕli zůstávat, mĕli bychom dojít na úroveň sat (oṁ tat sat). To nám radí Védy. Hmotný svĕt je asad-vastu    —    nemůže trvat vĕčnĕ. V hmotném svĕtĕ všechno existuje pouze dočasnĕ; nakonec bude vše zničeno. Hmotný svĕt je pomíjivý. Májávádští filozofové říkají: brahma satyaṁ jagan mithyā. „Svrchovaná Pravda je skutečná, zatímco tento svĕt je falešný.“ Vaišnavové však neužívají slova mithyā (falešný), protože Bůh, Nejvyšší Brahman, je pravda, a z pravdy nemůže emanovat nic falešného. Zhotovíme-li ze zlata náušnici, je to také zlato. Nemůžeme říci, že náušnice je falešná. Yato imāni bhūtāni jāyante: Absolutní Pravda je Ten, ze kterého všechno emanuje. Jestliže všechno emanuje z Absolutní Pravdy, pak nemůže být nic falešné. Vaišnavští filozofové uznávají, že tento svĕt je pomíjivý, nikoliv však falešný, jak si myslí májávádští filozofové.

Celý svĕt (jagat) emanoval z Nejvyššího, proto není mithyā, pouze je pomíjivý. Je to vysvĕtleno v Bhagavad-gítĕ (8.19): bhūtvā bhūtvā pralīyate. Hmotný svĕt vzniká, nĕjakou dobu existuje a pak je zničen. Není falešný, protože s jeho pomocí je možné realizovat Nejvyšší Pravdu. To je vaišnavská filozofie. Hmotný svĕt je pomíjivý, ale musíme ho použít k duchovním účelům. Vše, co použijeme v zájmu konečné Absolutní Pravdy, se stává její součástí. Šríla Rúpa Gósvámí napsal:

Slovo mumukṣubhiḥ poukazuje na osoby, které usilují o mukti, vysvobození. Když se človĕku znechutí hmotné činnosti, chce zničit vše, co má nĕco společného s hmotným svĕtem. Vaišnavové však říkají: prāpañcikatayā buddhyā hari-sambandhi-vastunaḥ. Všechno má nĕjaký vztah k Nejvyšší Osobĕ, Absolutní Pravdĕ. Například mikrofon je vyrobený z kovu, ale kov je pouze jinou podobou zemĕ. V Bhagavad-gítĕ (7.4) Šrí Kršna říká:

„Zemĕ, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego    —    tĕchto osm prvků tvoří Mé oddĕlené hmotné energie.“ Jestliže je Kršna jejich zdrojem, jak by mohly být neskutečné? Vaišnava nikdy neříká, že prvky, jako například tento kov, nemají s Kršnou nic společného. Jedná se o produkt jedné z Jeho energií, právĕ tak jako je tento hmotný svĕt produktem Slunce. Nemůžeme říci, že sluneční svit je falešný, a zároveň prohlašovat, že Slunce je skutečné. Je-li Slunce skutečné, pak je i sluneční svit skutečný. Podobnĕ nemůžeme říci, že hmotný vesmír je falešný. Může být pomíjivý, ale není falešný. Gósvámí a také Kršna Samotný nám říkají, že všechno patří Kršnovi a všechno má být použito v Jeho zájmu.

Stvoření emanuje z Bhagavána, Nejvyššího Pána, který nezná úzkost. Kršna se tĕší ve společnosti Své milované družky Šrímatí Rádhárání a hraje na flétnu. Jaký by to byl Bůh, kdyby mĕl strach? Dokonce i Brahmá a ostatní polobozi mají strach. Pán Brahmá neustále medituje, Pán Šiva svým tancem ničí vesmír, bohynĕ Kálí zabíjí svým mečem a tak dále. Polobozi mají spoustu práce, ale Kršna má vždy klid. Kršna, který zabíjí démony, je Vásudéva Kršna, není to původní Kršna. Původní Kršna nikam nechodí, nikdy neopouští Vrndávan. Vše ostatní, co Kršna vykonal, vykonal jako Vásudéva, Sankaršan, Aniruddha nebo Pradjumna. Kršna se expanduje do různých podob, jako je například Sankaršan, Nárájan, Višnu, Mahá-Višnu, Garbhódakašájí Višnu a Kšíródakašájí Višnu. Bůh se může expandovat do mnoha podob.

On je ādi-puruṣa, původní duše všech. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Pán Brahmá říká, že on sám není ādi-puruṣa, že skutečný ādi-puruṣa je Góvinda, Kršna. Kršna má mnoho expanzí (advaitam acyutam anādim). Nemá počátek, a je počátkem všeho. Expandoval se do mnoha podob. Viṣṇu-tattva se skládá z osobních expanzí (bhagavat-tattva-svāṁśa). My jsme také Kršnovy podoby, ale my jsme vibhinnāṁśa, oddĕlené expanze. Jsme expanzemi energií. Kršna uvádí v Bhagavad-gítĕ (7.5):

„Vĕz však, ó válečníku mocných paží, že kromĕ této nižší energie mám ještĕ jinou, vyšší energii, jež zahrnuje živé bytosti, které bojují s hmotnou přírodou a udržují vesmír.“

Jīva-prakṛti neboli expanze parā-prakṛti patří do Kršnovy vyšší energie. Kršna je vždy a za každých okolností svacchandātmā    —     beze strachu. Nemá strach, ani když zabíjí démony. Je to potvrzeno i ve Védách:

„Nejvyšší Pán není nucen dĕlat nic, protože vše je udržováno v chodu Jeho různými energiemi. Nikdo se Mu nevyrovná a nikdo Ho nepřevýší.“ (Švétášvatara Upanišad 6.8)

Kršna nemusí dĕlat nic Osobnĕ. O všechno se starají Jeho energie. Když chce nĕjaký významný človĕk nĕco udĕlat, jednoduše to řekne svému tajemníkovi, který všechno zařídí. Je si jist, že se na svého tajemníka může spolehnout a že bude vše učinĕno podle jeho přání. Jeho tajemník je osoba, energie (śakti). Jestliže obyčejný človĕk v tomto svĕtĕ může mít mnoho energií v podobĕ svých zástupců, sotva si můžeme představit, jaké energie má Šrí Kršna. Šrí Kršna je jagad-īśvara, vládce celého vesmíru, a spravuje tedy celý vesmír. Hlupáci říkají, že nad tímto vesmírem nestojí žádný mozek. Je to ale pouze jejich nevĕdomost. Z písem (šáster) se můžeme dozvĕdĕt, kdo je tímto mozkem. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (9.10):

„Pod Mým dohledem se otáčí hmotná příroda, jedna z Mých energií, a vydává vše pohyblivé i nehybné. Z této příčiny, ó synu Kuntí, je tento svĕt opĕtovnĕ tvořen a ničen.“ V hmotném svĕtĕ vidíme činnosti Kršnových energií na každém kroku. Přicházejí bouřky a déšť a díky dešti se urodí potrava, na které si pochutnáváme. To je popsáno v Bhagavad-gítĕ (3.14):

„Všechna hmotná tĕla jsou živena obilím, jehož úroda závisí na dešti. Déšť přichází díky vykonávání jadžni (obĕti) a jadžňa se rodí z vykonávání předepsaných povinností.“ Původcem všeho je Nejvyšší Osobnost Božství. Prostřednictvím obĕti (yajña) musíme uspokojit Nejvyšší Osobu a obĕti se mohou provádĕt tehdy, když je lidská společnost uspořádána podle společenského systému varṇāśrama-dharma, který se skládá ze čtyř společenských řádů (varen) a čtyř duchovních stavů (ášramů). Čtyři varny jsou bráhman, kšatrija, vaišja a šúdra a čtyři ášramy jsou brahmačarja, grhastha, vánaprastha a sannjás. Každá varna a každý ášram má svá pravidla, a dokud nebude lidská společnost rozdĕlena do tĕchto osmi skupin a dokud nebude jednat odpovídajícím způsobem, nemůže nastat na svĕtĕ klid a mír.

„Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Višnu, je uctíván náležitým vykonáváním předepsaných povinností podle varen a ášramů. Jinak není možné uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství.“ (Višnu Purána 3.8.9)

Konečným cílem všech činností je uspokojení Nejvyššího Pána, Višnua. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum (Šrímad-Bhágavatam 7.5.31). Hloupí lidé nevĕdí, že jejich konečným zájmem je uspokojit Višnua. Když nastane dharmasya glāniḥ, úpadek dharmy, přichází Kršna nebo Jeho inkarnace. Yad yad vidhatte bhagavān: i když přichází, neovlivní Ho strach. Sestupuje působením Své vnitřní energie a nepotřebuje ničí pomoc. Má nejrozmanitĕjší energie a všechny působí zcela bezchybnĕ a dokonale (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca).

Impersonalisté nemohou pochopit, jak v hmotném svĕtĕ jde všechno tak dokonale, protože neporozumĕli Nejvyšší Osobnosti Božství: mohitaṁ nābhijānāti mām ebhyaḥ param avyayam. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.14):

„Tato Má Božská energie, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, se dá stĕží překonat. Ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí.“ Človĕk, který je pod vlivem tří kvalit hmotné přírody, nemůže porozumĕt Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Pán se však zjeví Svým oddaným.

Kršnovi musíme porozumĕt vpravdĕ, potom bude náš život úspĕšný. Povrchní poznání nás k dokonalosti nedovede. Proto se zde říká: tāni me śraddadhānasya kīrtanyāny anukīrtaya. Slovo anukīrtaya, o kterém jsme již mluvili, znamená, že bychom nemĕli vytvářet nic nového. Anu znamená „následovat“. Bhagavat- -tattvĕ nebo Bhagavánovi můžeme porozumĕt pouze prostřednictvím parampary, systému učednické posloupnosti.

„Tak byla tato nejvyšší vĕda předávána posloupností duchovních učitelů a takto ji přijali svatí králové. Bĕhem času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že původní vĕda je ztracena.“ (Bhagavad-gítá 4.2)

V dřívĕjších dobách byli králové (rājā) zároveň i velkými svĕtci. Nebyli to žádní obyčejní lidé, kteří by pili a tancovali. Všichni byli zároveň mudrci (ṛṣi) a tak tomu bylo až do doby Mahárádže Paríkšita. Byli vychováváni takovým způsobem, aby se z nich nestali obyčejní lidé, ale byli zváni naradeva. Naradeva je Bhagaván v lidské podobĕ. Král byl uctíván, protože byl rājarṣi, král a svĕtec v jedné osobĕ. Šrí Kršna říká, že pouze král, který zná smysl života, může být dobrým vládcem. Jestliže ho nezná, bude si myslet, že jídlo, spánek, sex a obrana jsou všechno na svĕtĕ a občané jeho zemĕ budou žít jako zvířata. Dnes nikdo neví, jaký je cíl lidského života, a proto všechny nadĕje hloupých lidí tohoto vĕku, kteří chtĕjí dosáhnout štĕstí, končí zklamáním. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayāḥ. Lidé usilují o štĕstí v hmotném svĕtĕ a shánĕjí se po všemožných hmotných vĕcech, ale jejich plány zůstanou vždy nesplnĕny. Ve svĕtové historii již bylo mnoho vůdců, kteří tvrdĕ pracovali, ale zemřeli, aniž se dočkali výsledku. Ani přes veškeré snahy se jim nepodařilo dosáhnout toho, co zamýšleli. Napoleon, Hitler, Gándhí, Nehru a mnoho dalších    —    nikdo nebyl nakonec úspĕšný. To je durāśaya. Konečným cílem života je porozumĕt Višnuovi, ale lidé se přesto neustále slepĕ snaží uspokojit své smysly. Když jeden slepec povede druhého, kam dojdou? Když je vůdce i následovník slepý, pak oba spadnou do škarpy, protože jsou omezeni svou slepotou.

Śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a opĕvování, je počátkem bhakti, oddané služby. Proto se říká: tāni me śraddadhānasya kīrtanyāny anukīrtaya. Slovo anukīrtaya znamená následovat systém parampary. Nejprve musíme získat informace od autorit, potom můžeme říkat pravdu. Musíme se naučit jak popsat Absolutní Pravdu, Bhagavána a Jeho činnosti, Jeho milost a Jeho soucit k živým bytostem. Nejvyšší Pán si přeje dát nám více poznání a osvícení, nežli chceme my sami. Dává nám Svá písma, Své oddané a systém parampary, ale je jen na nás, abychom toho náležitĕ využili. Hnutí pro vĕdomí Kršny se snaží poskytnout společnosti správný náhled na Absolutní Pravdu. Nešíříme žádnou smyšlenou filozofii. Proč bychom mĕli zbytečnĕ ztrácet čas vymýšlením nepravé filozofie? Nejvyšší autorita nám již poskytla tolik informací. Jediné, co máme udĕlat, je vzít védská písma, učit se a pak poznání rozdávat. To je mise Šrí Čaitanji Maháprabhua.

Každý, a zvláštĕ ten, kdo se narodil v Bháratavarši, v Indii, je povinen s pomocí védské literatury dovést svůj život k dokonalosti. V současné dobĕ se snažíme rozvíjet pouze technické poznání, ale skutečné vzdĕlání znamená vyřešit všechny životní problémy.

Transcendentální vzdĕlání znamená naučit se, jak je možné zbavit se pout k hmotnému životu, a to je možné tehdy, budeme- -li naslouchat o Pánových transcendentálních činnostech.