Kapitola sedmá

Dévahúti doznává, že je zapletena do hmotného svĕta, a prosí o vysvobození. Otázky, které položila Pánu Kapilovi, jsou velice důležité pro ty, kteří se chtĕjí vymanit z hmotné existence a dosáhnout dokonalosti. Dokud se človĕk nezačne zajímat o duchovní život a své přirozené postavení a dokud nepocítí tíhu hmotné existence a nezačne se ptát, jak se může vysvobodit, jeho lidský život je zbytečný. Jen hlupáci se nezajímají o transcendentální život a celý den jen jedí, spí, brání se a páří se jako zvířata. Pán Kapila byl rád, že Mu Jeho matka položila takové otázky, protože odpovĕdi na tyto otázky podnĕcují touhu po osvobození z podmínĕného života. Říká se jim apavarga-vardhanam. Lidé s upřímným zájmem o duchovní život se nazývají sat, oddaní. Satāṁ prasaṅgāt. Sat znamená „to, co existuje vĕčnĕ“ a asat znamená „to, co není vĕčné“. Pokud se človĕk nedostal na duchovní úroveň, není sat, nýbrž asat. Ti, kteří jsou asat, jsou v postavení, které je pouze dočasné, ale ten, kdo je na duchovní úrovni, bude existovat vĕčnĕ. Jako duše jsme vĕční, ale odešli jsme do hmotného svĕta, a proto jsme plní úzkosti. Asad- -grāhān, touha užívat si hmotného svĕta, je příčinou, proč se vĕčná duše stala asat. Duše však ve skutečnosti asat není. Jakmile si to uvĕdomí a rozvine své vĕdomí Kršny, stane se sat. Satāṁ gatiḥ, cesta vĕčnosti, je velice zajímavá pro ty, kteří touží po osvobození, a Pán Kapila ji právĕ začíná popisovat.

Když transcendentalisté, pokročilí v duchovním životĕ, uslyší otázky lidí toužících porozumĕt duchovnímu životu, jsou velice šťastni. Svĕtské řeči je nezajímají. Mají k nim takový odpor, že se vyhýbají společnosti lidí, kteří mluví o hmotných záležitostech. Šrí Čaitanja Maháprabhu radil Svým žákům: grāmya-kathā nā śunibe. Slovo grāmya označuje vše, co se týká naší vesnice, společnosti nebo sousedů. Lidi zajímá grāmya-kathā. Jsou jí plné noviny. Grāmya-kathā však nemá žádnou duchovní hodnotu. Ve Spojených státech vychází mnoho novin, jako je New York Times, a kvůli tomu se musí kácet ohromné množství stromů. A nyní je nedostatek papíru. Proč zabíjejí tolik stromů kvůli nesmyslným řečem? Zajímají se jen o zisk.

Existuje však i jiná kathā    —    kṛṣṇa-kathā. Všechna literatura, která neopĕvuje Nejvyššího Pána, je zbytečná, i kdyby byla literárnĕ sebedokonalejší.

„Slova, která nepopisují slávu Pána, jediného, kdo může posvĕtit atmosféru celého vesmíru, považují svatí lidé za poutní místa pro vrány. Jelikož zcela dokonalé osobnosti přebývají v transcendentální říši, nenacházejí na takových místech žádné potĕšení.“ (Šrímad-Bhágavatam 1.5.10)

Bĕžné knihy jsou jako poutní místa pro vrány. Z ptačí říše známe vrány, které se slétají na špinavých místech, kam se vyhazují odpadky, a labutĕ, které dávají přednost čistým jezírkům s lotosovými kvĕty. Nĕkteří lidé se podobají vránám, jiní labutím. To je přirozené. Staré přísloví říká, že vrána k vránĕ sedá. Vrány proto létají s vránami a labutĕ s labutĕmi. Oddaný je jako labuť (haṁsa) a nejpokročilejší oddaný je paramahaṁsa. Paramahansa se nezajímá o vraní řeči. Když se nĕkdo začne zajímat o transcendentální námĕty, kṛṣṇa-kathā, paramahansu to velmi potĕší. Kapiladéva mĕl tedy velkou radost, když vidĕl, že Jeho matka se chce dovĕdĕt, jak je možné vymanit se z hmotných pout.

„Nyní prosím, můj Pane, odstraň mou velkou iluzi. Kvůli falešnému egu jsem se zapletla do Tvé máji a ztotožňovala jsem se se svým tĕlem a vším, co se k nĕmu pojilo.“ (Šrímad-Bhágavatam 3.25.10)

Čaitanja Maháprabhu radil Svým žákům, aby nikdy nejedli lahůdková jídla, nemluvili o vesnických vĕcech a nečetli obyčejné romány, básnĕ nebo noviny. Můžete se zeptat: „Jak je možné, že v této moderní dobĕ se Evropané a Američané z hnutí pro vĕdomí Kršny nezajímají o noviny?“ Noviny jsou v západních zemích velice populární. Každý den vycházejí v nĕkolika vydáních a stále se prodávají. Tito američtí chlapci a dívky však přestali číst noviny. Nevĕdí, co se kterého dne stalo, a ani jim na tom moc nezáleží, protože je to stejnĕ jen ztráta času. Je lepší číst Šrímad-Bhágavatam a Bhagavad-gítu. Proč ztrácet cenný čas?

Kapiladéva byl velice rád, že se Jeho matka zajímá jen o duchovní pokrok. Tento hmotný svĕt je pavarga a to, co ho anuluje, se nazývá apavarga. V hmotném svĕtĕ lidé tvrdĕ pracují jen proto, aby vydĕlali nĕjaké peníze, a celý hmotný život se pomalu mĕní v peklo. Lidé jsou již tak otupĕlí, že ani nechápou, co vysvobození znamená. Jsou stejní jako zvířata. Když zvířeti řeknete, že existuje vysvobození, jak tomu bude moci rozumĕt? Podobnĕ i lidé se dnes chovají jako zvířata. Nechápou význam apavargy, osvobození. Byly ale doby, kdy lidé vĕdĕli, že lidský život je určen pro apavargu. Dévahúti se ptá a Kapiladéva odpovídá    —    to je apavarga-vardhanam. Shánĕní obživy není v písmech nikde zdůrazňováno. O naši obživu bude postaráno. Bůh dává jídlo zvířatům, ptákům i rybám. Proč by ji mĕl odpírat tĕm, kteří usilují o apavargu? Naneštĕstí je víra lidí velice slabá, a proto potřebují vhodnou společnost.

Lidé by nemĕli ztrácet čas ve společnosti vran, mĕli by vyhledávat společnost labutí. Když se vyhazují odpadky, scházejí se tam vrány a psi, ale moudrý človĕk se o takové vĕci nezajímá. Ten, kdo se snaží získat štĕstí v hmotném svĕtĕ, jen žvýká přežvýkané. Punaḥ punaś carvita-carvaṇānām (Šrímad-Bhágavatam 7.5.30). Když nĕkdo sebere již rozžvýkanou cukrovou třtinu, je hlupák. Všechna šťáva je již pryč. Co z toho má, když ji bude přežvykovat znovu? Nĕkterá zvířata ale přesto ráda přežvykují přežvýkané. Hmotný život znamená žvýkat přežvýkané. Otec učí svého syna, aby se vyučil, oženil a usadil, ale přitom sám ví, že to všechno mu uspokojení nepřinese. Proč tedy učí svého syna, aby dĕlal totéž? Skutečný otec nedovolí svému synovi žvýkat přežvýkané. Pitā na sa syāj jananī na sā syāt... na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum: „Nikdo by se nemĕl stát otcem nebo matkou, pokud není schopen zachránit své dĕti ze spárů smrti.“ (Šrímad-Bhágavatam 5.5.18) To je povinností otce a matky. Jak je mohou zachránit? Rodiče mají vychovávat své dĕti k vĕdomí Kršny. Pak je mohou zachránit. Mĕli by je vychovávat tak, aby již nepoznaly pavargu. Jestliže nebudeme usilovat o osvobození, budeme jen podporovat civilizaci psů a koček. Zvířata se zajímají jen o jedení, spaní, páření se a bránĕní se, ale lidé jsou určeni k nĕčemu jinému. O tĕlo se samozřejmĕ starat musíme, ale nemĕli bychom to dĕlat víc, než je nezbytné.

„Človĕk, který považuje své tĕlo skládající se ze třech prvků za vlastní já, který považuje produkty svého tĕla za své příbuzné, který si myslí, že zemĕ, ve které se narodil, je hodna uctívání a který chodí na posvátná místa, jen aby se tam vykoupal a nehledá tam moudré svĕtce, je stejný jako kráva nebo osel.“ (Šrímad-Bhágavatam 10.84.13)

Védy nám poskytují všechny druhy vzdĕlání. Na mangovníku můžeme najít manga zralá i zelená. Šrímad-Bhágavatam je zralým mangem védského stromu přání: nigama-kalpa-taror galitaṁ phalam. Když do manga klovne papoušek, jeho chuť je dvakrát lepší. Śuka znamená papoušek a Šukadéva Gósvámí přednášel Šrímad-Bhágavatam. Z jeho úst je tedy ještĕ lahodnĕjší.

„Ó zkušení a uvážliví lidé! Vychutnejte Šrímad-Bhágavatam, který je vyzrálým plodem na stromu přání védské literatury. Vyšel ze rtů Šrí Šukadévy Gósvámího, a tím ještĕ zlahodnĕl, přestože v jeho nektarové šťávĕ již našli zalíbení všichni, včetnĕ osvobozených duší.“ (Šrímad-Bhágavatam 1.1.3) Je ohromná škoda, že lidé v Indii, kde jsou tato písma dostupná, nejeví o Šrímad-Bhágavatam zájem. Místo toho se zajímají o marxistické spisy a v tom je jejich neštĕstí.

Když student pozornĕ naslouchá duchovním námĕtům, duchovní mistr je velice šťastný. Kapiladéva byl proto velice šťastný, když vidĕl, jak se Jeho matka zajímá o duchovní témata, a podĕkoval jí za otázky.

Lidé se obvykle zajímají o vĕci, které jim přinesou okamžitý požitek. Chceme nĕco chutného pro jazyk a nezajímá nás, je-li to vůbec k jídlu. Prasata si pochutnají třeba i na výkalech. Tapasja neboli odříkání je jim naprosto neznámá. Úspĕch v duchovní realizaci však vyžaduje tapasju. Čaitanja Maháprabhu však všechno velice zjednodušil: ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā- -dāvāgni-nirvāpaṇam. Jediné, co musíme udĕlat, je najít si trochu času a zpívat Haré Kršna, ale my nejsme ochotni udĕlat ani to. Kršna má vĕtší zájem vést nás cestou osvobození než my sami. Ukázal nám tak jednoduchý způsob: harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam. Pouze zpívat Haré Kršna. Pro zdokonalení zpívání Haré Kršna neexistují žádná přísná pravidla. Dokonalosti dosáhneme pouhým zpíváním. Vlivem Kali-jugy jsme tak znečištĕní, že nás nepřitahují ani svatá jména Kršny. Když tedy Kapiladéva nebo Jeho zástupce uvidí, že nĕkdo má i jen malý zájem, udĕlá jim to velkou radost a podĕkují mu. Kapiladéva vidĕl zájem Své matky a v duchu jí podĕkoval.

Poté začal s radostí hovořit. Kapiladéva byl inkarnací Kršny a byl ještĕ mladý; Jeho tvář byla nesmírnĕ krásná. Z otázek Své matky mĕl radost, a když odpovídal na otázku, byl ještĕ krásnĕjší. Kršna je neodolatelnĕ krásný, a když Mu Jeho oddaný slouží a vrací se k Nĕmu, vypadá ještĕ krásnĕjší. Když oddaný Kršnovi s láskou slouží, obléká Ho a nosí Mu kvĕtiny, Kršna se usmívá. Když se na vás Kršna jedinkrát usmĕje, smysl vašeho života je naplnĕn.

Kapila tedy začal s úsmĕvem poučovat Svou matku.

V hmotném svĕtĕ každý usiluje o nĕjaké štĕstí, ale když ho konečnĕ dosáhne, okamžitĕ následuje i neštĕstí. V hmotném svĕtĕ nemůže nikdo užívat čistého a nezkaženého štĕstí. Každé štĕstí provází i neštĕstí. Pijeme-li rádi mléko, musíme se starat o krávu a živit ji. Mléko je velice dobré, ale jestliže chceme pít mléko, musíme vynaložit takové úsilí. Jógový systém, o kterém Kapila mluví, může ukončit všechny hmotné radosti a strasti. Podle Kršnova učení v Bhagavad-gítĕ je nejlepší jógou bhakti-jóga. Gítá nás také nabádá, abychom se povznesli nad štĕstí a neštĕstí. Můžeme namítnout, že nás hmotné štĕstí nijak nerozrušuje, ale neuvĕdomujeme si, že po takzvaném požitku bude okamžitĕ následovat nĕjaká bolest. To je zákon hmotného svĕta. Pán Kapila říká, že jógový systém je duchovní vĕda. Jóga nám pomůže dosáhnout dokonalosti na duchovní úrovni. Netýká se hmotného štĕstí nebo neštĕstí. Je transcendentální a její transcendentální povahu bude Pán Kapila podrobnĕji vysvĕtlovat v následujících kapitolách.

Snaze získat v hmotném svĕtĕ co nejvíce štĕstí a co nejménĕ utrpení se říká zápas o přežití. Lidé obvykle cvičí jógu, aby získali nĕjaký hmotný výsledek. Skutečný jogín si může osvojit nĕkteré z osmi druhů mystických sil (siddhi): aṇimā, laghimā, prāpti, īśitva, vaśitva, mahimā, prākāmya a kāmāvasāyitā. Může být nejmenší z nejmenších, nejlehčí z nejlehčích a nejvĕtší z nejvĕtších. Může okamžitĕ stvořit cokoliv se mu zachce    —    dokonce i celou planetu. To jsou yoga-siddhi, jógové dokonalosti, ale cílem nejvyšší jógy není hmotné štĕstí nebo odstranĕní nĕjakých nepříjemných vĕcí. Každý se v hmotném svĕtĕ snaží uniknout bolesti a být šťastný, ale i když se mu to třeba na chvíli podaří, všechno je to jen takzvané štĕstí a takzvané utrpení. Například ohňostroj přináší nĕkomu radost, a nĕkomu utrpení. Nĕkdo si myslí, že ohňostroj je pĕkná podívaná, a nĕkoho to jen ruší. To je hmotný svĕt. Na jedné stranĕ štĕstí, a na druhé utrpení. Štĕstí a neštĕstí jsou jen iluze. Voda nám v létĕ přináší požitek a v zimĕ utrpení. Voda je stále stejná, ale jednou přináší štĕstí, podruhé neštĕstí. Když se nám narodí syn, přináší nám radost, a když zemře, přinese nám zármutek. V obou případech je to tentýž syn.

Tento hmotný svĕt je svĕtem duality a nemůžeme poznat štĕstí bez utrpení nebo utrpení bez štĕstí. Proto se hmotný svĕt označuje jako relativní. Duchovní štĕstí stojí nad dualitami a je dokonalostí jógy. Yoga ādhyātmikaḥ. Jóga znamená štĕstí pro duši a individuální duše může být šťastná, když je s Nejvyšší Duší, Nadduší. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Existuje jedna Nejvyšší Duše neboli Svrchovaná Živá Bytost a mnoho individuálních duší, individuálních bytostí. Nás je mnoho, ale Kršna, hlavní živá bytost, je jen jeden. On je ohnĕm a my jsme jiskrami tohoto ohnĕ. Jiskry září, pokud jsou spolu s původním ohnĕm, ale když se od nĕj oddĕlí, vyhasnou. Své skutečné štĕstí najdeme ve společnosti Nejvyšší Bytosti. Kršna není nikdy sám. Je neustále se Svými přáteli, s pasáčky, gópími nebo se Svým otcem a matkou. Kršnu nikdy neuvidíme samotného. Je buď s Rádhárání, nebo se Svými přáteli. Je jako král nebo prezident. Když přichází král nebo prezident, je samozřejmé, že nepřichází sám. Přichází se svými ministry, tajemníky a mnoha dalšími.

Slovo jóga znamená „spojení“ a ātmā znamená „duše“, „mysl“ nebo „tĕlo“. Svrchovaná Bytost nemá hmotné tĕlo, protože je zcela duchovní. Není pokryta ničím hmotným. Ten, kdo si myslí, že Kršna je pokrytý hmotou, je sám zcela zahalen májou. Kršna neříká, že přichází jako obyčejná živá bytost. Jeho příchod je naprosto transcendentální. Janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ (Bhagavad-gítá 4.4). Musíme vĕdĕt, jak Kršna přichází, jak se narodí. Nerodí se jako ostatní. Kdyby se rodil jako každý jiný, proč bychom slavili Džanmáštamí? Jeho narození je divyam, Božské. Vše, co se týká Kršny, je Božské, a budeme-li si myslet, že Kršna je jedním z nás, okamžitĕ se z nás stanou múdhové, hlupáci.

„Hlupáci se Mi vysmívají, když sestoupím v lidské podobĕ, neboť neznají Mou transcendentální povahu svrchovaného Pána nad vším, co existuje.“ (Bhagavad-gítá 9.11)

Kršna je původní Svrchovaná Bytost, původní duše. My jsme pouze nepatrné částečky Kršny. Když se spojíme s Kršnou, budeme zářit stejnĕ jako On. Když poklesneme a odejdeme od Kršny, naše duchovní síla a záře zmizí. Jóga znamená spojit se s původním zdrojem. Sanskrtské slovo yoga znamená „spojení“ a viyoga znamená „rozpojení“.

Kapiladéva je zde označen jako Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství. Bhagaván se nikdy nedopustí žádných chyb. Nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt. Říká to dokonce i Šankaráčárja: „Bhagaván, Nárájan, nepatří do tohoto svĕta.“ Když mluvíme o Bhagavánovi nebo když se o Nĕm zmiňují šástry, máme na mysli toho, kterého nelze pochopit hmotným způsobem. V tomto verši stojí: śrī bhagavān uvāca. Není tam napsáno vyāsadeva uvāca nebo kapiladeva uvāca. V Bhagavad-gítĕ Vjásadéva také říká: śrī bhagavān uvāca. Bhagavána neovlivňují nedostatky hmotného svĕta a nevztahují se na Nĕj nedokonalosti živých bytostí. Nedokonalé živé bytosti podléhají iluzi a dopouštĕjí se chyb. Také mají sklon podvádĕt ostatní. Když se človĕk, kterému chybí poznání, stane učitelem nebo kazatelem, bude jen podvádĕt ostatní. My sami nemáme dokonalé poznání, a proto se snažíme učit to, co říká Šrí Bhagaván. Nevymýšlíme si své vlastní učení. Takzvaní učenci a vzdĕlanci vytvářejí své učení a předkládají své názory. Zvláštĕ na Západĕ se můžeme setkat se spoustou filozofických spekulací a mentální gymnastiky, ale taková filozofie nemůže být bezchybná. Naše poznání bude dokonalé, pokud ho získáme od Bhagavána. Bhagavad-gítu čteme, protože je dokonalá. Nenajdeme v ní chyby ani iluzi, nenajdeme v ní žádný podvod a nepřednesl ji nikdo s nedokonalými smysly. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.26):

„Ó Ardžuno, jako Nejvyšší Osobnost Božství znám vše, co se stalo v minulosti, co se dĕje v přítomnosti a vše, co se teprve přihodí. Znám také všechny živé bytosti; Mne však nezná nikdo.“

Bůh zná všechno, ale my nevíme, kdo je Bůh. Víme jen velice málo. Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati (Bhagavad- -gítá 18.61). Īśvara, Bůh, Kršna, je v srdci každého. Sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ: „Sídlím v srdcích všech.“ (Bhagavad-gítá 15.15) Nejvyšší Pán tím nemyslí jen srdce lidských bytostí, ale také srdce zvířat a všech ostatních živých bytostí.

Nejvyšší Pán je také jako Paramátmá v každém atomu a je také v každé individuální duši. Je přítomný ve všem, a proto všechno ví. A jelikož je Mu vše známo, musíme se od Nĕj poučit. Když přijmeme to, co nám říká Bhagaván, získáme dokonalé poznání. Dokonalé poznání nám zprostředkuje učednická posloupnost (paramparā), kterou popisuje Bhagavad-gítá (4.2):

„Takto byla tato nejvyšší duchovní vĕda předávána posloupností duchovních učitelů a takto ji přijali svatí králové.“ Tato filozofie vĕdomí Kršny je jednoduchá, protože se nesnažíme vymyslet nic nového. Přijímáme slova a myšlenky Nejvyšší Osobnosti, Kršny, nebo Jeho inkarnací či představitelů. Jeho představitelé neřeknou nic, co by neřekl Kršna Samotný. Je tedy jednoduché být Kršnovým představitelem, ale jen tehdy, pokud si nebudeme vykládat Kršnova slova podle svých představ.

Jestliže se budeme držet zásady, že Kršna je nejvyšší autoritou, mohou se z nás stát guruové. Nemusíme mĕnit své společenské postavení. Musíme jen následovat učednickou posloupnost pocházející od Šrí Kršny. Šrí Čaitanja Maháprabhu radí: āmāra ājñāya guru hañā tāra 'ei deśa (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 7.128). Čaitanja Maháprabhu radil lidem, aby se od Nĕj učili a pak šli kázat lidem ve svých vesnicích. Můžeme namítnout: „Neumím ani číst a psát a nemám žádné vzdĕlání. Nejsem urozeného původu. Jak se mohu stát guruem?“ Čaitanja Maháprabhu říká, že to není příliš tĕžké. Yāre dekha, tāre kaha`kṛṣṇa'-upadeśa: „Opakuj to, co řekl Kršna. Tak se staneš guruem.“ Každý, kdo říká nĕco jiného než Kršna, není guru, ale darebák. Guru jen opakuje Kršnova slova. To je příkaz šáster.

„Učený bráhman, který je zbĕhlý ve védském poznání, se nemůže stát duchovním mistrem, pokud není vaišnava, avšak i človĕk narozený v nízké rodinĕ se může stát duchovním mistrem, je-li vaišnava.“ (Padma Purána)

Lidé jsou nevĕdomí a potřebují osvícení. Po dlouhé cestĕ zvířecími tĕly jsme se nakonec dostali do lidského tĕla, které nám dává možnost dostat se z kolobĕhu rození a smrti. Cílem tohoto hnutí pro vĕdomí Kršny je probudit v lidech jejich původní vĕdomí. Jīva jāga, jīva jāga, gorācānda bale. Slovo gorācānda označuje Čaitanju Maháprabhua, který říká živým bytostem: „Vstávejte! Vstávejte! Jak dlouho budete ještĕ spát?“ Kata nidrā yāo māyā- -piśācīra kole. Nejpřednĕjším úkolem lidských bytostí je znovu se spojit s Nejvyšší Duší. Cílem jógy je probudit vĕdomí Kršny a znovu se spojit s Kršnou. To je ādhyātmika-yoga. Jóga neznamená ukazovat nĕjaké mystické síly. Nejvyššího jogína popisuje Šrí Kršna v Bhagavad-gítĕ (6.47):

„Za nejvyššího ze všech jogínů považuji toho, který je se Mnou nejdůvĕrnĕji spojen, neustále na Mne myslí a oddanĕ a láskyplnĕ Mi slouží.“

Bhagavad-gítá popisuje mnoho druhů jogínů a mnoho jógových systémů    —    hatha-jógu, karma-jógu, džňána-jógu a rádža- -jógu. Cílem skutečného jógového systému je obnovit naše spojení s Kršnou. Yoga ādhyātmikaḥ puṁsām. Ādhyātmikaḥ: jsme živé bytosti, duše. Naše spojení s Kršnou ve skutečnosti neustále trvá, jen jsme na Nĕj zapomnĕli. Spojení s Kršnou není možné přerušit, ale je možné, aby bylo zahaleno. Kršna říká v Bhagavad- -gítĕ (7.25):

„Nikdy se nezjevuji pošetilým a hloupým lidem. Pro nĕ jsem zahalen Svou vnitřní silou (jógamájou), a proto nechápou, že jsem nezrozený a vĕčný.“

Jógamájá způsobuje naše zapomnĕní. Nejprve musíme pochopit, že jsme duše. V současnosti jsou lidé tak nevĕdomí, že nedokážou pochopit ani existenci duše. Bhagavad-gítá (2.13) nám proto nejprve dává poznání o duši:

„Tak jako vtĕlená duše prochází v tomto tĕle z dĕtství do mládí a do stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného tĕla. Moudrý človĕk se touto zmĕnou nedá zmást.“ Slovo dehī znamená „vlastník tĕla“. Myslíme si: „Jsem toto tĕlo,“ ale skutečnost je jiná. Nejsme toto tĕlo, jsme vlastníky tĕla    —    to je skutečná seberealizace. Neříkáme „jsem prst“ nebo „jsem ruka“. Říkáme: „To je můj prst, to je moje hlava, to je moje noha atd.“ Totéž platí o všech částech tĕla. „To je moje tĕlo.“ To znamená, že vlastníme tĕlo, které nám dala hmotná energie, májá.

„Duše zmatená falešným egem se považuje za konatele činů, které jsou ve skutečnosti konány třemi kvalitami hmotné přírody.“ (Bhagavad-gítá 3.27)

Živé bytosti dostanou různé druhy tĕl podle své karmy. Jedna živá bytost může dostat tĕlo kočky, jiná tĕlo psa atd. Proč existuje tolik druhů tĕl? Proč není jen jeden druh? Odpovĕď najdeme v Bhagavad-gítĕ (13.22):

„Kvůli styku s kvalitami hmotné přírody se duše setkává s dobrem a zlem v různých živočišných lůnech.“

Následkem styku se třemi kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevĕdomostí) obdrží duše různé druhy tĕl. Nemusí se o to nijak snažit    —    může si být jista, že dostane jiné tĕlo. Kršna však neříká, jaký druh tĕla to bude, protože to závisí na naší kvalifikaci. Jestliže je človĕk ve styku s kvalitou dobra, povýší se na vyšší planetární systémy. Když je ve styku s kvalitou vášnĕ, zůstane zde, a je-li v kvalitĕ nevĕdomosti, narodí se v nižších životních druzích    —    živočišných nebo rostlinných. Kršna prohlašuje v Bhagavad-gítĕ (14.18):

„Ti, kteří se nacházejí v kvalitĕ dobra, spĕjí nahoru, k vyšším planetám; uprostřed, na pozemských planetách, zůstávají lidé v kvalitĕ vášnĕ a ti, kteří jsou v kvalitĕ nevĕdomosti, klesají dolů, do pekelných svĕtů.“

Existuje 8    400    000 životních druhů a každý z nich je výsledkem různých kombinací kvalit přírody (kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya). Podle druhu tĕla pak duši čeká štĕstí i utrpení. Nelze očekávat, že pes si bude užívat stejným způsobem jako král nebo nĕjaký boháč. Ať již živá bytost zažívá jakýkoliv druh štĕstí nebo utrpení, v obou případech přichází štĕstí a neštĕstí podle toho, jaké obdržela hmotné tĕlo. Jestliže se spojíme s Kršnou prostřednictvím nejvyšší jógy, můžeme se oprostit od hmotného štĕstí a utrpení, která jsou důsledkem toho, že máme hmotné tĕlo. Opĕtovné spojení s Kršnou se nazývá bhakti-jóga a Kršna nás o této nejvyšší józe přichází poučit. V podstatĕ říká: „Znovu se se Mnou spoj, ty darebáku. Zanech všech svých vymyšlených jóg a náboženství a odevzdej se Mnĕ.“ To říká Kršna a Jeho představitelé    —    Jeho inkarnace nebo guru    —    říkají totéž. Kapiladéva je inkarnací Kršny, ale chová se jako Jeho představitel, jako guru. Jestliže se odevzdáme Kršnovi, budeme skutečnĕ transcendentální takzvanému hmotnému štĕstí. Nemĕli bychom se nechat unášet hmotným štĕstím nebo neštĕstím, protože jsou příčinou připoutanosti. Hmotné štĕstí není skutečné štĕstí, je to utrpení. Snažíme se získat peníze a být šťastní, ale vydĕlat peníze není jednoduché a vždy to s sebou nese mnoho tĕžkostí. My je však rádi podstoupíme s nadĕjí na nĕjaké pomíjivé štĕstí. Když však své smysly očistíme, můžeme pokročit na duchovní úroveň. Skutečné štĕstí spočívá v tom, že zamĕstnáme své smysly v činnostech určených k potĕšení Kršny. Naše smysly se zduchovní a to se nazývá ādhyātmika-yoga neboli bhakti-yoga. Tuto jógu zde Pán Kapiladéva vysvĕtluje.