Kapitola osmá

Pán si nevymýšlí nový druh jógy. Nĕkteří lidé nĕkdy prohlašují, že se stali inkarnací Boha a že vyjevili nový teologický aspekt Absolutní Pravdy. Zde však vidíme, že Samotný Kapila Muni, který je jako inkarnace Boha schopen vytvořit pro Svou matku nové učení, říká: „Vysvĕtlím ti pradávný systém jógy, který jsem kdysi vysvĕtlil mudrcům, neboť ho také chtĕli poznat.“ Naprosto dokonalý jógový systém je již popsán ve védských písmech, a proto není zapotřebí vymýšlet nový a svádĕt nevinné lidi. V současné dobĕ je v módĕ zavrhovat standardní jógový systém a hlásat nĕjaké výmysly ve jménu novĕ vynalezené jógy.

Nejvyšší jógový systém se týká duše. V současnosti je zvláštĕ v Americe populární hatha-jóga. Na hodiny hatha-jógy chodí vĕtšinou obézní ženy, které chtĕjí zhubnout a zlepšit si trávení. Lidé se zajímají o tuto gymnastickou jógu, ale skutečná jóga je ādhyātmika. Ādhyātmika znamená probuzení duše k jejímu přirozenému vĕdomí. Duše je puruša a její povinností je obnovit svůj zapomenutý vztah s Kršnou.

Kapiladéva říká, že kdysi vysvĕtlil tento systém jógy velkým mudrcům, ršim. To je metoda naslouchání, śravaṇa. Musíme velice toužit naslouchat, protože nasloucháním začíná duchovní život.

Šástry říkají, že Kršnu nemůžeme pochopit svými hmotnými smysly. Kršnovo jméno, podoba, vlastnosti, zábavy, příslušenství a sídlo jsou Jeho nedílnými součástmi. Realizace Kršny začíná nasloucháním a zpíváním Jeho jména. Potom následuje Jeho podoba. Naslouchání Jeho jménu a popisům Jeho vlastností a uctívání Jeho podoby jsou pro začínajícího oddaného naprosto nezbytné činnosti. Kršna nám Osobnĕ radí:

„Neustále na Mne mysli, klaň se Mi a uctívej Mĕ.“ (Bhagavad- -gítá 9.34)

Bhagaván Šrí Kršna je přítomen v chrámu jako Božstvo a za oddaného je považováno i malé dítĕ, které Mu přijde vzdát své poklony. Dítĕ nemá o tĕchto vĕcech ani ponĕtí, ale když se bude jen dívat na Božstvo, zpívat a tancovat, velice mu to prospĕje. Chrámy jsou určeny k tomu, aby každý mohl dostat příležitost udĕlat postupný pokrok ve vĕdomí Kršny.

„Malý pokrok na této cestĕ může človĕka uchránit před nejvĕtším nebezpečím.“ (Bhagavad-gítá 2.40) I sebemenší úsilí na cestĕ bhakti nám bude ku prospĕchu. Uložíme-li do banky dva dolary, zůstanou na našem účtu a postupnĕ k nim budou přibývat úroky. Podobnĕ i sebemenší oddaná služba nepřijde nikdy nazmar. Nĕkdo třeba přijde do hnutí pro vĕdomí Kršny, nĕjaký čas slouží a pak poklesne. Všechna jeho služba však navždy zůstává na jeho kontĕ. Nikdy se neztratí. Vrátí-li se po čase k oddané službĕ, začne tam, kde minule přestal. To praví Bhagavad-gítá: (6.41):

„Neúspĕšný jogín se narodí buď ve zbožné, nebo aristokratické rodinĕ.“ Nedosáhneme-li dokonalosti v bhakti-józe, dostaneme další možnost v příštím životĕ. Jedno bengálské přísloví říká:

Dokonce i ten, kdo se narodil v nízké rodinĕ (muci), je výše nežli bráhman (śuci) za předpokladu, že si je vĕdom Kršny, ale ten, kdo se narodil v bráhmanské rodinĕ a není si vĕdom Kršny, je nižší nežli šúdra. Dveře oddanosti jsou otevřené všem bez rozdílu. Kršna říká, že ten, kdo se Mu odevzdá, může bez ohledu na své postavení dosáhnout nejvyššího cíle.

„Ó synu Prthy, všichni, kdo se ke Mnĕ uchýlí, byť i nižšího rodu    —    ženy, vaišjové (obchodníci) a šúdrové (dĕlníci)    —    mohou dosáhnout nejvyššího cíle.“ (Bhagavad-gítá 9.32) Šukadéva Gósvámí říká:

„Hluboce se klaním Nejvyššímu Pánu, díky Jehož svrchované moci se mohou i Kirátové, Húnové, Ándhrové, Pulindové, Pulkašové, Ábhírové, Šumbhové, Javanové, Khasové a ostatní národy navyklé hříšným činnostem očistit pod vedením Jeho ryzího oddaného.“ (Šrímad-Bhágavatam 2.4.18) Vĕdomí Kršny je všezahrnující. Každý človĕk má nĕjaké povinnosti, ať už je bráhman, kšatrija, vaišja nebo šúdra, a chce-li se vĕnovat vĕdomí Kršny, nemusí jich zanechávat. Človĕk nic neztrácí, i když nedosáhne dokonalosti a poklesne. Co však získá ten, který vykonává své povinnosti (sva-dharma), ale není si vĕdom Kršny? Nic. Kapiladéva vysvĕtluje, že ten, kdo se vydá cestou bhakti-jógy, ve skutečnosti nikdy nepoklesne. Bhakti bude nadále pokračovat, i když človĕk dočasnĕ poklesne. Narodí se v zámožné rodinĕ nebo v rodinĕ učených bráhmanů a dostane další možnost. Důsledné plnĕní bráhmanských povinností potĕší Pána Višnua stejnĕ jako svĕdomité plnĕní povinností kšatriji nebo šúdry. Není nutné mĕnit své postavení. V Bhagavad-gítĕ (18.46) Kršna říká, že každý může dosáhnout dokonalosti při svém zamĕstnání:

„Uctíváním Pána, Jenž je zdrojem všech bytostí a který vším prostupuje, může človĕk dosáhnout dokonalosti, koná-li svou vlastní povinnost.“ Višnua potĕší, když lidé svĕdomitĕ plní své povinnosti kšatriji, vaišji, šúdry... Smyslem práce je potĕšit Višnua. Lidé na to naneštĕstí zapomnĕli. Varnášrama-dharma, védský společenský systém, poskytuje lidem možnost zdokonalit své životy tím, že potĕší Višnua. V tomto vĕku Kali však varnášrama-dharma upadla v zapomnĕní, a proto Čaitanja Maháprabhu dal podmínĕným duším uvĕznĕným v hmotném svĕtĕ Svou milost v podobĕ mahá-mantry.

„V tomto vĕku hádky a pokrytectví vede k vysvobození pouze zpívání svatého jména Pána. Není jiné cesty. Není jiné cesty. Není jiné cesty.“ (Brhan-náradíja Purána) V tomto vĕku však není možné obnovit dokonalý varnášramský systém. Lidé jsou pokleslí, rozrušení a zmatení.

„Vĕz, ó učený, že v tomto železném vĕku žijí lidé jen krátkou dobu. Jsou nesnášenliví, leniví, špatnĕ vedení a nešťastní a nade vše jsou stále rozrušení.“ (Šrímad-Bhágavatam 1.1.10) V tomto vĕku bude nedostatek vláhy a nedostatek jídla a vláda bude vymáhat na lidech stále vĕtší danĕ. Všechny příznaky Kali-jugy jsou popsány ve Šrímad-Bhágavatamu. Lidé budou tak znechuceni, že nakonec opustí své ženy a dĕti a odejdou do lesů. Jak je možné obnovit poklidnou varnášramskou společnost, když jsou dnes lidé tak uštvaní? Je to zkrátka nemožné. Proto se doporučuje bhakti-jóga    —    zpívání Haré Kršna mahá-mantry. Cílem bhakti-jógy je uspokojit Višnua. Yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyaiḥ: Višnu, Kršna Samotný, přišel jako Čaitanja Maháprabhu, aby nás učil sankírtan. V současnosti je velice populární vymýšlet nové náboženské systémy, ale Kapiladéva, stejnĕ jako Kršna, nevytváří nic nového. Tento systém není nijak nový, je naopak velmi starý (purā). Kršna říká totéž v Bhagavad-gítĕ (4.2): evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ. „Takto byla tato nejvyšší vĕda předávána posloupností duchovních učitelů a takto ji přijali svatí králové.“ Kršna ani Kapila neučí nic nového. Opakují stejné poselství, protože časem se toto poznání ztratilo. Ardžuna se zeptal: „Proč to říkáš mnĕ? Proč ne nĕkomu jinému?“ Šrí Kršna odpovĕdĕl: bhakto 'si me sakhā ceti. „Protože jsi Můj oddaný a Můj přítel.“ (Bhagavad-gítá 4.3)

Pouze oddaný, bhakta, může skutečnĕ poznat vĕdu o bhakti- -józe. Poznat Bhagavad-gítu znamená poznat Kršnu. Tyto informace nám poskytuje pouze bhakti-sampradája a žádná jiná škola. Proto Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (18.55): bhaktyā mām abhijānāti. Chceme-li opravdu porozumĕt Kršnovi a našemu vztahu k Nĕmu, musíme jít cestou bhakti. Sánkhja-jóga, jak ji vysvĕtlil Pán Kapiladéva, je bhakti-jóga.

Kapiladéva zde říká:

Anaghe znamená bezhříšný. Slovo agha označuje předešlé hříchy a an znamená „bez“. Pokud nejsme zbaveni hříchů, nebudeme schopni pochopit vĕdomí Kršny. Yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpam: Človĕk může začít s vĕdomím Kršny jen tehdy, je-li zcela zbaven všech hříšných reakcí. Řekneme si: „To bude ale trvat nĕjakou dobu. Nemohu se zbavit hříšných reakcí přes noc.“ Na to Kršna odpovídá: „Ne, ne. Je to možné v okamžiku. Odevzdej se Mi a Já tĕ ochráním před všemi hříchy.“ Odevzdáním se Kršnovi začíná náš duchovní život.

Musíme pochopit, že za své hříšné skutky dostáváme různá tĕla. Abychom mohli splnit svou povinnost, dostali jsme lidskou životní podobu. Bahūnāṁ janmanām ante. Toto tĕlo jsme dostali po dlouhém vývoji a poskytuje nám velkou příležitost. Naróttam dás Thákur zpívá: hari hari viphale janama goṅāinu. „Můj drahý Pane Kršno, jenom jsem ztrácel čas.“ Proč?

„Narodil jsem se v lidské životní podobĕ, která je určena k poznání Kršny, ale nevyužil jsem této možnosti a ztrácel jsem čas. Dĕlal jsem všechno možné, ale neuctíval jsem Rádhu a Kršnu, a tak jsem vĕdomĕ pil jed.“ Vypít vĕdomĕ jed znamená spáchat sebevraždu a nevyužít lidské životní podoby je nĕco podobného. Nepoznáme-li v tomto životĕ Kršnu, pijeme vĕdomĕ jed. Hmotný život je jako plápolající lesní požár. Jíst, spát, mít pohlavní styk a bránit se    —    to jsou hlavní činnosti v hmotném svĕtĕ. Když se budeme vĕnovat pouze tĕmto vĕcem, naše srdce bude neustále v ohni, jako bychom vypili jed. Jak se můžeme vyléčit?

„Můj drahý Pane, dal jsi nám lék v podobĕ hari-náma-sankírtanu, zpívání Haré Kršna, ale já jsem takový nešťastník, že mĕ Tvá svatá jména nepřitahují.“

„Kršna přišel jako Šrí Čaitanja Maháprabhu, syn matky Sačí, a Balaráma přišel jako Nitjánanda.“ Proč přišli? Aby vysvobodili všechny druhy hříšníků zpíváním Haré Kršna. Důkazem je to, že Šrí Čaitanja Maháprabhu a Nitjánanda Prabhu vysvobodili i Džagáie a Mádháie. Dnes jsou všichni jako Džagái a Mádhái. Všichni jsou opilí a šílí po sexu. Milostí Čaitanji Maháprabhua se nyní vysvobodí stovky a tisíce Džagáiů a Mádháiů. To vše díky jedinému léku    —    Haré Kršna mahá-mantře. Je to dokonalá jóga    —    není to nic novĕ vymyšleného. Pouze přijímáme Kršnova slova tak, jak jsou. Šrí Kršna popsal Své oddané:

„Tyto velké duše Mĕ neustále velebí, s velkou odhodlaností se snaží, klaní se přede Mnou a nepřetržitĕ Mĕ s oddaností uctívají.“ (Bhagavad-gítá 9.14)

Nemusíme být příliš učení. Musíme mít jen Pánovo požehnání. Díky Jeho požehnání budeme moci následovat Jeho pokyny a získáme poznání. Jen se musíme zapojit do tohoto hnutí pro vĕdomí Kršny na základĕ Bhagavad-gíty. Když trochu pokročíme, můžeme číst Šrímad-Bhágavatam. Čaitanja Maháprabhu dal možnost všem v podobĕ Svého sankírtanového hnutí. Bez vĕdomí Kršny je celý svĕt v temnotĕ a lidé jsou v tomto vĕku tak otupĕlí, že ani nevĕdí, jak se od sebe liší mukti (osvobození) a bandha (připoutanost). Když človĕk neví, jaký je mezi nimi rozdíl, není lepší než zvíře.

V současné dobĕ jsme ovládáni gunami (kvalitami přírody)    —     sattva-gunou, radžo-gunou a tamo-gunou. Z tĕchto tří gun je nejlepší sattva-guna, kvalita dobra. Pravdomluvnost a sebevláda jsou charakterové rysy bráhmana, který je v kvalitĕ dobra. Ovládá svou mysl a smysly a je velice snášenlivý a skromný. Má plné poznání a ví, jak ho prakticky použít v životĕ. Má pevnou víru v autoritu Véd, což je vlastnost zvaná āstikyam. Čaitanja Maháprabhu vysvĕtlil rozdíl mezi nāstikyam a āstikyam. Človĕku, který nevĕří Védám, se říká nāstika. Čaitanja Maháprabhu říkal: veda nā māniyā bauddha haya ta 'nāstika (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 6.168). Pán Buddha popíral autoritu Véd, ale Jeho posláním bylo zastavit zabíjení zvířat. Védy doporučují zvířecí obĕti, a proto musel Buddha zavrhnout Védy, aby tomuto zabíjení zvířat zabránil. Zvířecí obĕť není možné v tomto vĕku provádĕt, protože již nejsou kvalifikovaní bráhmani. Inteligentní lidé vĕdí, že v tomto vĕku nemůže být taková obĕť úspĕšnĕ provedena, protože nikdo nedokáže recitovat mantry, které dokáží obĕtovanému zvířeti dát mladé tĕlo. Při správnĕ provedené obĕti vyjde obĕtované zvíře z ohnĕ v mladém tĕle. Taková obĕť již dnes není možná, avšak sankírtana-jadžňu může dĕlat každý. Tato jadžňa neboli obĕť, zvláštĕ určená pro tento vĕk, spočívá ve zpívání Haré Kršna mahá-mantry: Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare    /    Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare. Výsledkem této jadžni je ceto-darpaṇa-mārjanam    —    očištĕní mysli. Když je mysl očištĕna, automaticky následuje osvobození.

Hlavní osou podmínĕného i osvobozeného života je vĕdomí. Proto doporučujeme vĕdomí Kršny, které přináší osvobození z opakovaného rození a smrti. Lidé jsou dnes bohužel již tak otupĕlí, že nemají ani představu, jak může být kolobĕh rození a smrti zastaven. Myslí si, že rození a smrt nelze zastavit. Přiznávají to dokonce i slavní vĕdci. V Bhagavad-gítĕ nám Kršna říká, že bychom mĕli mít neustále na pamĕti čtyři utrpení: rození, nemoc, stáří a smrt. Když s nimi skoncujeme, jsme vysvobozeni. Vyžaduje to však očistu našeho vĕdomí: musíme myslet na Kršnu. Hnutí pro vĕdomí Kršny nám dává možnosti, abychom na Kršnu mohli neustále myslet. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, Kršna je osoba. Když Ardžuna realizoval Kršnu, oslovil Ho slovem puruṣam. Bůh je puruša, muž. Puruṣa znamená „poživatel“ a prakṛti znamená „užívaná“. Vše slouží k požitku svrchovanému purušovi. I my jsme ve skutečnosti prakṛti, nejsme puruṣa. Lidské tĕlo je pouze māyā, iluze. Myslíme si, že jsme purušové, ale ve skutečnosti jsme užíváni. Muž si myslí, že je poživatel, a snaží se napodobovat purušu, ale ve skutečnosti je prakrti. Následkem toho je vržen do hmotného svĕta. Živá bytost dostává různá tĕla, protože si chce užívat hmotného svĕta a je poutána ke třem gunám. Pod vlivem kvality dobra človĕk dostane tĕlo bráhmana, které je relativnĕ dobré, protože umožňuje porozumĕt Bohu. V kvalitĕ vášnĕ a nevĕdomosti nikdo nedokáže pochopit, kdo je Bůh. Když človĕk žije v kvalitĕ dobra, přinese mu to i hmotné výhody: může být povýšen na vyšší planety. Ale ani na nejvyšší planetĕ v hmotném vesmíru, Brahmalóce, nenajdeme dokonalost. I tam nás čekají čtyři utrpení hmotné existence: rození, nemoc, stáří a smrt. Brahmá se také musí narodit a zemřít. Ve Védách stojí, že Brahmá se rodí na lotosovém kvĕtu vyrůstajícím z Višnuova břicha. Tak se Brahmá narodil, a když zemře, nastane konec celého vesmírného projevu.

Zrození, nemoc, stáří a smrt čeká jak na Brahmu, tak i na mravence. Živá bytost se musí zbavit tĕchto pout, protože je svou povahou vĕčná. Podle Bhagavad-gíty se jí ve skutečnosti rození ani smrt netýká. Na jāyate mriyate vā kadācit: „Duše se nerodí, ani nikdy neumírá.“ (Bhagavad-gítá 2.20) Pouze tĕlo je odsouzeno k zániku, ať už se jedná o tĕlo Brahmy nebo nepatrného mravence. Když nĕkdo žije miliony let, ještĕ to neznamená, že je nesmrtelný. Život Brahmy trvá miliony pozemských let, ale přesto se nevyhne smrti. To je podmínĕný život. Mĕli bychom dokonale poznat védská písma velkých mudrců jako Bhagavána Kapiladévy a Bhagavána Šrí Kršny, abychom se vysvobodili z kolobĕhu rození a smrti.

Obdržet vĕdomí Kršny znamená obdržet svĕtlo. Zvláštĕ v západních zemích můžeme vidĕt, že lidé jsou již vyčerpáni materialistickým způsobem života. My, živé bytosti, jsme svou přirozeností svobodní    —    rození, nemoc, stáří a smrt se nás ve skutečnosti nedotýkají. Jelikož jsme částečkami Kršny, Nejvyššího Pána, jak by tyto vĕci na nás mohly mít vliv? Kršna je sac-cid- -ānanda-vigraha a všechny Jeho nedílné části jsou téže povahy. Kvalitativnĕ jsme tedy Bohu rovni; nevyrovnáme se Mu jen kvantitou. Proč bychom mĕli trpĕt při rození a smrti? V předcházejícím verši Kapiladéva říká: yoga ādhyātmikaḥ puṁsāṁ mato niḥśreyasāya. Duše je uvĕznĕna v tĕle a dokonalá jóga znamená vysvobodit duši z tĕlesného vĕzení, kterým je sužováno. Jak je možné takového dokonalého stavu jógy dosáhnout? To vysvĕtluje Pán Kapila v následujícím verši: rataṁ vā puṁsi muktaye. Jestliže se naše vĕdomí upne na Kršnu, budeme osvobozeni.

Velké duše stále opĕvují Kršnu: Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare    /    Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare. Upřímnĕ se snaží a odhodlanĕ Mu slouží. V chrámech našeho hnutí oddaní vstávají ve čtyři hodiny ráno a hned se osprchují. V půl páté následuje maṅgala-ārati a potom všichni studují védská písma. Tímto způsobem můžeme probudit naše spící vĕdomí Kršny. Náš vztah ke Kršnovi je stejnĕ blízký jako vztah otce a syna, a je proto přirozené, že mezi námi existuje láska. Syn však nĕkdy odejde z domova a na svého otce zapomene, ale otec nikdy nezapomíná. Neustále přemýšlí: „Můj syn ode mne odešel. Kdyby se jen vrátil zpátky!“ Takto přemýšlí i Kršna. My jsme všichni Kršnovi synové a Kršna se mnohem více snaží dostat nás zpátky, než se o to snažíme my. Proto Kršna přichází a říká: „Darebáku! Přestaň s tĕmi svými hmotnými nesmysly. Vymyslel sis tolik dharem a náboženství. Zanech všeho a odevzdej se jen Mnĕ.“ Kršna přichází Osobnĕ a zanechává nám Svá slova. Jeho slova jsou s Ním totožná, protože jsou také absolutní. Nyní Kršnu nevidíme, ale když udĕláme pokrok, budeme Ho moci vidĕt. Chodíme do chrámu a při pohledu na Božstva si myslíme: „To je nĕjaká modla. To není Kršna.“ S takovou mentalitou Kršnu neuvidíme. Kršna je přítomen ve Svých slovech, v Bhagavad-gítĕ. To je kṛṣṇa-vāṇī, Kršnovo poselství. Udĕláme-li pokrok v duchovním životĕ, můžeme si být vĕdomi Kršnovy přítomnosti. Pak pochopíme, že Kršna je přítomen v Božstvech, v Bhagavad-gítĕ, v chuti vody, ve svitu slunce a mĕsíce a v každém zvuku. Kršna je přítomen všude, ale človĕk musí mít poznání, aby Ho byl schopen vidĕt. To je osvobození, mukti. To je vĕdomí Kršny. Tak vypadá bhakti-jóga    —    śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇam... Uctívání Božstev je arcanam, přednášení modliteb je vandanam a dāsyam znamená pracovat pro Kršnu a šířit hnutí pro vĕdomí Kršny.

Vĕtšina lidí chce Kršnu vidĕt, ale proč kladou takový důraz právĕ na to, aby Ho vidĕli? Proč o Nĕm nechtĕjí naslouchat? Na začátku musíme mít trochu víry, a když budeme naslouchat, naše víra poroste. Človĕk by mĕl navštĕvovat chrám, naslouchat slovům o Kršnovi a po nĕjakém čase se nechat oficiálnĕ zasvĕtit do služby Pánu. Tomu se říká bhajana-kriyā. Společnĕ s tím človĕk musí zanechat nedovoleného pohlavního života, požívání omamných látek, jedení masa a hazardu. Když ho tyto vĕci budou i nadále přitahovat, mĕl by vĕdĕt, že nedĕlá žádný pokrok. Opravdová bhajana-kriyā způsobí, že všechny anarthy (nechtĕné vĕci) zmizí. Paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Poznáme-li nĕco lepšího, zanecháme všech nesmyslů. Když nĕkdo okusí vĕdomí Kršny, nebude chtít přestat. Opilec nemůže být bez pití, ale oddaný je opilý vĕdomím Kršny. Chceme-li být imunní vůči vlivu gun (hmotných kvalit), musíme se zamĕstnat bhakti-jógou. Na dokonalé úrovni dospĕjeme k extatické lásce k Bohu. V tomto stavu nebudeme moci být bez Kršny ani na okamžik. Tak vypadá bháva, která může přerůst v mahá-bhávu. Obyčejné lidské bytosti na ni dospĕt nemohou, neboť takové úrovnĕ mohou dosáhnout pouze gópí a Rádhárání. Ony nevydržely bez Kršny ani chvíli. To je nejdokonalejší podoba osvobození.