No edit permissions for Čeština

Kapitola devátá

Seberealizace a očištĕní mysli

TEXT 15

cetaḥ khalv asya bandhāya
muktaye cātmano matam
guṇeṣu saktaṁ bandhāya
rataṁ vā puṁsi muktaye

Je-li vĕdomí živé bytosti přitahováno ke třem kvalitám hmotné přírody, říká se, že taková duše žije podmínĕným životem. Je-li však totéž vĕdomí zamĕřeno na Nejvyšší Osobnost Božství, pak je v osvobozeném stavu.

Mezi vĕdomím Kršny a vĕdomím máji je rozdíl. Guṇeṣu neboli vĕdomí máji se vyznačuje tím, že človĕk lpí na třech kvalitách hmotné přírody a jedná buď v kvalitĕ dobra, v kvalitĕ vášnĕ, anebo v kvalitĕ nevĕdomosti. Jednání pod vlivem tĕchto kvalit, které se vždy soustřeďuje na smyslový požitek, je příčinou podmínĕného života. Je-li si človĕk vĕdom Kršny a je-li totéž vĕdomí, cetaḥ, obráceno k Nejvyšší Osobnosti Božství, ke Kršnovi, pak se ubírá cestou osvobození.

TEXT 16

ahaṁ-mamābhimānotthaiḥ
kāma-lobhādibhir malaiḥ
vītaṁ yadā manaḥ śuddham
aduḥkham asukhaṁ samam

Když se človĕk zcela zbaví nečistot v podobĕ chtíče a chamtivosti, které vznikají z iluze, že hmotné tĕlo jsem „já“ a tĕlesné vlastnictví je „moje“, říká se, že má očištĕnou mysl. V tomto čistém stavu překoná hmotné štĕstí a utrpení.

Kāma a lobha jsou dva příznaky hmotné existence. Každý chce nĕco vlastnit. Zde se říká, že chtíč a chamtivost vznikají, když se človĕk ztotožňuje se svým tĕlem. Zbaví-li se tohoto znečištĕní, jeho mysl a vĕdomí se očistí a dosáhne svého původního stavu. Když mluvíme o živé bytosti, zahrnuje to vždy také mysl a vĕdomí. Rozdíl mezi životem podmínĕným a osvobozeným spočívá v čistotĕ mysli a vĕdomí. Když se mysl a vĕdomí očistí, človĕk začíná být transcendentální vůči hmotnému štĕstí a neštĕstí.

Na začátku Kapila řekl, že dokonalá jóga umožní človĕku povznést se nad hmotné radosti a strasti, a nyní uvádí, jak toho dosáhnout: je nutné očistit svou mysl a své vĕdomí. Prostředkem očisty je bhakti-jóga. V Nárada-paňčarátře stojí, že bychom se mĕli snažit o očištĕní mysli a smyslů (tat-paratvena nirmalam). Metoda je jednoduchá: smysly je nutné zamĕstnat oddanou službou Pánu. Mysl je neustále aktivní a myšlenky není možné zastavit. Nĕkteří lidé se možná pošetile snaží vytvořit v mysli prázdnotu, ale to není možné. Jediným způsobem očisty mysli je zamĕřit ji na Kršnu. Budeme-li neustále myslet na Kršnu, naše vĕdomí se přirozenĕ očistí a hmotné touhy a chamtivost nebudou moci proniknout do našeho srdce.

Mysl může být naším přítelem nebo naším nepřítelem. Je-li čistá, je naším přítelem, a je-li znečištĕná, nakazí nás hmotnou nemocí. Když se však budeme udržovat v čistotĕ, nákaza se nás nedotkne. Podle pravidel védské civilizace musí človĕk očistit své tĕlo třikrát dennĕ: ráno, v poledne a večer. Ti, kteří přísnĕ následují bráhmanská pravidla, se sprchují třikrát dennĕ. Čistota má blízko ke zbožnosti. V podmínĕném životĕ je mysl zakrytá špinavými vĕcmi a to je naše nemoc. Zvláštĕ v nižších kvalitách vášnĕ (rajo-guṇa) a nevĕdomosti (tamo-guṇa) je toto znečištĕní velice zřetelnĕ vidĕt. Pomocí naslouchání (śravaṇa) a sankírtanu se musíme povznést alespoň do kvality dobra (sattva). Musíme naslouchat kṛṣṇa-kathā. Kršna je v srdci všech živých bytostí. Individuální duše je nedílnou částí Kršny a Kršna chce, aby se všechny individuální duše znovu obrátily k Nĕmu. Podmínĕnou duši však láká hmotný požitek, a proto podléhá kolobĕhu rození, smrti, stáří a nemoci. Je zmatená a neuvĕdomuje si, že se tato utrpení neustále opakují. Je jako pradlákův osel, který si nechá naložit na záda velké břemeno. Za trochu trávy nosí celý den tĕžký náklad a přitom ani jediný kousek prádla nepatří jemu. Tak žijí karmī. Mohou být multimilionáři, ale přitom dnem i nocí tvrdĕ pracují právĕ jako osli. Do jejich žaludku se vejde stále stejnĕ jídla bez ohledu na to, kolik mají penĕz, a ke spánku potřebují jen trochu místa. Přesto se považují za velikány. Myslí si: „Beze mne by celý národ zemřel. Budu ve dne v noci pracovat do úmoru.“ Lidé si myslí: „Patřím do této rodiny, národa, společnosti. Mám mnoho povinností.“ Neuvĕdomují si, že tato označení jsou falešná.

Šrí Čaitanja Maháprabhu říká: jīvera`svarūpa' haya    —    kṛṣṇera ̀nitya-dāsa'    —    duše je svou přirozeností vĕčným služebníkem Kršny. Myslíme si, že jsme služebníci své rodiny nebo své zemĕ, ale to je nevĕdomost, tamo-guṇa. Následováním pokynů Bhagavad-gíty se můžeme dostat na úroveň sattva-guny. Naslouchání kṛṣṇa-kathā, námĕtům o Kršnovi, odstraní z naší mysli všechny nečistoty. Také zpívání Haré Kršna a tancování pomůže odstranit všechny nečistoty. Mysl je příčinou jak připoutanosti, tak vysvobození. Znečištĕná mysl způsobuje připoutanost. V hmotném svĕtĕ se narodíme, nĕjaký čas žijeme a užíváme si nebo trpíme. Skutečný požitek to však není. Ve skutečnosti je to jen utrpení. Když zemřeme, musíme opustit své tĕlo a přijmout další. Octneme se v lůnĕ další matky, zůstaneme v nĕm devĕt mĕsíců, pak se narodíme a začne další kapitola podmínĕného života. To se opakuje znovu a znovu. Rození, nemoc, stáří a smrt. Psi a kočky to nechápou, ale človĕk si to studiem védských písem může uvĕdomit. Budeme-li opomíjet védská písma, bude všechno naše vzdĕlání zbytečné.

Lidé se zajímají o politiku, sociologii, antropologii a podobné vĕci, které jsou jen ztrátou času. Čtou stohy knih, které neopĕvují Nejvyššího Pána Hariho, a mrhají časem. Hnutí pro vĕdomí Kršny umožňuje každému, aby se stal zbožným človĕkem. Puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Není nutné rozdávat peníze nebo se koupat v Ganze. Šástry se zmiňují o mnoha šlechetných činech, které nás dovedou ke zbožnosti, ale v Kali-juze lidé ztratili sílu a vytrvalost. Jsou tak hříšní, že již nepřipadá v úvahu, aby se povznesli na úroveň zbožného života pomocí tĕchto předepsaných metod. Jedinou možností je naslouchat o Kršnovi a zpívat Jeho jméno. Kršna nám dal uši k naslouchání a jazyk k mluvení. Můžeme naslouchat realizovaným duším, a tak dovést své životy k dokonalosti. Máme možnost se očistit. Pokud se neočistíme, nemohou se z nás stát oddaní. Lidský život je určen k očistĕ. Lidé v tomto vĕku se naneštĕstí nezajímají o Kršnu, a tak trpí v hmotném svĕtĕ jeden život za druhým. V jednom životĕ mohou být bohatí a přestanou se zajímat o příští život. Myslí si: „Budu jen jíst, pít a veselit se.“ Můžeme to vidĕt na celém svĕtĕ, ale šástry říkají, že je to chyba. Nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarmaḥ (Šrímad- -Bhágavatam 5.5.4): lidé šílí po smyslovém požitku, a proto se dopouštĕjí všech možných zakázaných vĕcí. Karma je předepsaná činnost, a vikarma je pravý opak    —    vše, co je hříšné, nepatřičné nebo zakázané. Akarma je to, co človĕku nepřináší žádné výsledky. Bhagavad-gítá (3.9) říká:

yajñārthāt karmaṇo ’nyatra
loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara

„Každý musí konat činy jako obĕť Višnuovi, jinak ho poutají k hmotnému svĕtu. Proto, ó synu Kuntí, vykonávej své povinnosti k Jeho potĕšení, a tím se vysvobodíš.“

Když jsou lidé v kvalitĕ vášnĕ a nevĕdomosti, jejich jednání se nazývá vikarma. Nestarají se o svůj příští život a jedí všechno možné stejnĕ jako prasata. Nestarají se o příkazy šáster a jsou naprosto nezodpovĕdní. Jsou jako chlapci z ulice, kteří nemají náležité vzdĕlání a o nic se nestarají. Dĕlají, co se jim zlíbí, protože se o nĕ jejich matka ani otec nezajímají. Bezstarostný život je životem v tamo-gunĕ. Lidé jednají hříšnĕ a nestarají se o následky svého jednání. Vyhledávají smyslový požitek a dopouštĕjí se všemožných hříchů. V Kalkatĕ jsem vidĕl lidi, kteří se bavili tím, že podřezávali slepicím krky a smáli se, jak slepice ještĕ bĕhaly kolem a padaly. V západních zemích se nĕkdy studenti chodí dívat na jatka, jak se porážejí krávy. V tomto vĕku lidé nacházejí potĕšení v nejrůznĕjších hříšných vĕcech. Nemají rozum, aby si uvĕdomili, že tento život je pomíjivý a plný utrpení. Jsou zcela v kvalitĕ nevĕdomosti, stejnĕ jako zvířata, která zabíjejí. Když nĕkdo přijde na pastvu a podřeže nĕkterému zvířeti krk, ostatní zvířata tam budou klidnĕ stát, dívat se na to a dále se pást. Nepochopí, že příštĕ může být řada na nich. Lidé v Kali- -juze jsou právĕ takoví, ale hnutí pro vĕdomí Kršny se je snaží přivést alespoň trochu k rozumu. Říkáme lidem: „Nechovejte se jako zvířata. Buďte lidmi.“ Čaitanja Maháprabhu říkal:

kṛṣṇa bhuli’ sei jīva anādi-bahirmukha
ataeva māyā tāre deya saṁsāra-duḥkha

„Živá bytost, která zapomnĕla na Kršnu, je již od nepamĕti připoutána k vnĕjšímu rysu, k máji. Iluzorní energie jí na pouti hmotné existence přináší různé druhy utrpení.“ (Čaitanja- -čaritámrta, Madhja 20.117) Zapomene-li človĕk na Kršnu, jedná zcela pošetile a májá mu posílá jedno utrpení za druhým.

māyā-mugdha jīvera nāhi svataḥ kṛṣṇa jñāna
jīvere kṛpāya kailā kṛṣṇa veda-purāṇa

„Podmínĕná duše nemůže probudit vĕdomí Kršny svou vlastní snahou. Pán Kršna proto milostivĕ sestavil védskou literaturu i s Puránami, které tvoří její dodatky.“ (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 20.122)

Chceme-li se vymanit z vlivu tamo-guny a radžo-guny, musíme využít védských písem: Védánty, Upanišad, Rámájány, Mahábháraty a mnoha ostatních. Celý svĕt se točí kolem kámy a lóbhy. Káma znamená „chtíč“ a lóbha je „chamtivost“. Lidé nikdy nebudou mít dost sexu nebo penĕz a jejich srdce jsou plná nechtĕných vĕcí, které je třeba odstranit nasloucháním, přednášením a zpíváním. Lidský život je určen k odstranĕní anarth neboli nechtĕných vĕcí, ale kde je univerzita, na které by se tato očistná vĕda vyučovala? Hnutí pro vĕdomí Kršny je jedinou organizací, která se tím zabývá. Nečistoty jsou v našem srdci, ale Kršna je tam také a může nám pomoci. Naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā (Šrímad-Bhágavatam 1.2.18). Musíme pravidelnĕ naslouchat Šrímad-Bhágavatamu a zpívat Haré Kršna. Tyto dvĕ metody nám doporučil Čaitanja Maháprabhu. Haridás Thákur zpíval tři sta tisíc svatých jmen dennĕ, ale my jsme pro každého stanovili šestnáct kol. Jsme však tak pokleslí a ubozí, že často nedokážeme ani to. Nemĕli bychom ztrácet čas čtením nĕjakých hloupostí a zbytečnými řečmi. Místo toho máme studovat Šrímad-Bhágavatam. Náš čas je vzácný. Čánakja Pandit řekl: āyuṣaḥ kṣaṇa eko 'pi na labhyaḥ svarṇa-koṭibhiḥ. Můžeme žít sto let, ale i kdybychom zaplatili milion dolarů, nedokážeme vrátit zpátky ani jediný okamžik. Nemůžeme si přidat ani jediný okamžik a nemůžeme ani jediný okamžik vrátit. Říká se, že čas jsou peníze    —    jen si představte, kolik penĕz jste již ztratili. Čas je ještĕ cennĕjší než peníze, protože ho nelze vrátit zpátky. Nesmíme ztratit ani jediný okamžik. Lidský život je určený ke zpívání a čtení védské literatury. Mezinárodní společnost pro vĕdomí Kršny vydává mnoho knih, aby jich lidé mohli využít a dovést svůj život k dokonalosti. Šrímad-Bhágavatam bychom nemĕli jen číst, mĕli bychom také sloužit osobĕ bhāgavata, která Šrímad-Bhágavatamem žije. Nityam bhāgavata- -sevayā. Tak můžeme dosáhnout stavu bhagavad-bhakti, ale nejprve se musíme zbavit nechtĕných vĕcí v srdci, anarth. V současnosti ztrácíme čas a myslíme si: „To je moje zemĕ. To je můj národ. To je moje tĕlo a moje rodina...“ Nityaṁ bhāgavata-sevayā. Když pokročíme na úroveň sattva-guny, můžeme se zbavit všech tĕchto iluzorních pojetí života. Pak nás nebude rušit tamo-guna a radžo-guna, kāma ani lobha (chtíč a chamtivost). To je úroveň vasudeva. Oṁ namo bhagavate vāsudevāya.

V následujícím verši Kapiladéva popíše výsledky úspĕšnĕ dokončeného očistného procesu.

TEXT 17

tadā puruṣa ātmānaṁ
kevalaṁ prakṛteḥ param
nirantaraṁ svayaṁ-jyotir
aṇimānam akhaṇḍitam

V tomto stavu může duše realizovat, že je transcendentální hmotné existenci, nedílná a zářící, třebaže je velice malá.

Ve stavu čistého vĕdomí neboli vĕdomí Kršny může človĕk realizovat, že je nepatrná částečka Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gítĕ stojí, že jīva, individuální živá bytost, je vĕčnou nedílnou součástí Nejvyššího Pána. Jako jsou sluneční paprsky drobnými částečkami zářícího Slunce, tak je živá bytost nepatrnou částí Nejvyšší Duše. Individuální duše a Nejvyšší Pán se neliší, jak jsme na to zvyklí v hmotném svĕtĕ. Individuální duše je Jeho částí od samého počátku. Nemĕli bychom si myslet, že individuální duše je částice, která se oddĕlila od Nejvyššího Celku. Podle májávádské filozofie existuje Nejvyšší Celek, ale Jeho část zvaná jīva se dostala pod vliv iluze. Tato filozofie je nepřijatelná, protože ducha nelze rozdĕlit jako hmotu. Jīva je částí vĕčnĕ. Nejvyšší Duše a individuální duše, její část, existují vždy současnĕ. Pokud bude existovat Slunce, budou existovat i částice slunečního svitu.

Ve védských písmech se velikost duše přirovnává k jedné desetitisícinĕ konečku vlasu. Duše je nekonečnĕ malá. Nejvyšší Duše je nekonečnĕ velká, ale živá bytost, individuální duše, je nekonečnĕ malá, třebaže se kvalitativnĕ od Nejvyšší Duše neliší.

V tomto verši je důležité povšimnout si dvou slov. První je nirantaram, což znamená „nelišící se“ nebo „téže kvality“. Povaha duše je zde také popsána slovem aṇimānam, což znamená „nekonečnĕ malá“. Nejvyšší Duše je všepronikající, ale individuální duše je velice malá. Akhaṇḍitam neznamená jen „fragmentární“, ale také „svojí povahou nekonečnĕ malá“. Nikdo nedokáže oddĕlit částice slunečního svĕtla od Slunce, ale tyto částice současnĕ nebudou nikdy tak velké jako Slunce. Živá bytost je svou povahou kvalitativnĕ stejná jako Nejvyšší Duše, ale je nekonečnĕ malá.

Seberealizace znamená vidĕt svou pravou totožnost jako nepatrná jīva. V současnosti vidíme tĕlo, ale to není naše pravá totožnost. Nevidíme osobu, která tĕlo vlastní. Bhagavad-gítá nám ze všeho nejdříve říká, že tĕlo a majitel tĕla se vzájemnĕ liší. Když pochopíme, že nejsme toto tĕlo, jsme na počátku seberealizace. Tomuto stavu se říká brahma-bhūta. Ahaṁ brahmāsmi. Nejsem toto tĕlo, jsem duše. Jaké jsou vlastnosti duše? Duše je aṇimānam, nepatrná. Jsme také jyoti, zářiví    —    stejnĕ jako Bůh, ale Bůh je brahma-jyoti, všepronikající a nekonečný. Podle májávádské teorie jsme stejní jako brahmajyoti. Májávádští filozofové uvádĕjí příklad nádoby a prostoru. Prostor je jak vnĕ nádoby, tak i uvnitř. Pouze stĕny nádoby vytvářejí předĕl. Když se nádoba rozbije, vnĕ a uvnitř splyne v jedno. Tento příklad však nelze použít pro duši, neboť podle Bhagavad-gíty (2.24) má duše následující vlastnosti:

acchedyo ’yam adāhyo ’yam
akledyo ’śoṣya eva ca
nityaḥ sarva-gataḥ sthāṇur
acalo ’yaṁ sanātanaḥ

„Individuální duše je nezničitelná, nerozpustná a nemůže být ani spálena, ani vysušena. Je trvalá, všudypřítomná, nemĕnná, nehybná a vĕčnĕ stejná.“ Duše nemůže být rozťata na kousky ani rozdĕlena. To znamená, že duše je vĕčnĕ nepatrná. Všichni jsme vĕčnými částmi Šrí Kršny. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (15.7):

mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ

„Živé bytosti v podmínĕném svĕtĕ jsou Mými vĕčnými fragmentárními částečkami.“ Slovo sanātana znamená „vĕčný“ a slovo aṁśa znamená „částice“. Kršna, Bůh, je velký. Nikdo se Mu nevyrovná a nikdo není vĕtší než On. Říká se, že Bůh je velký, ale my nechápeme, jak velký ve skutečnosti je. Je tak ohromný, že z pórů Jeho tĕla emanují miliony vesmírů.

yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya
jīvanti loma-vila-jā jagad-aṇḍa-nāthāḥ
viṣṇur mahān sa iha yasya kalā-viśeṣo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

„Brahmové a ostatní vládci hmotného svĕta emanují z pórů Mahá-Višnua a žijí po dobu Jeho výdechu. Uctívám prvotního Pána Góvindu, Jehož podoba Mahá-Višnua je částí Jeho úplné části.“ (Brahma-sanhitá 5.48)

Z Mahá-Višnuova dechu emanují miliony vesmírů. V desáté kapitole Bhagavad-gíty Kršna naznačuje Ardžunovi, jaký je Jeho majestát, a Svůj popis uzavírá slovy (10.42):

atha vā bahunaitena
kiṁ jñātena tavārjuna
viṣṭabhyāham idaṁ kṛtsnam
ekāṁśena sthito jagat

„K čemu je ti však zapotřebí tak podrobného vĕdĕní, Ardžuno? Jedinou Svou částečkou pronikám celým vesmírem a udržuji jej.“

Existence vesmíru (jagat) se zakládá na jediném zlomku Kršnovy mystické síly. S takovým vĕdomím musíme chápat velikost Boha a své postavení jako Jeho nepatrné části. V Puránách je uvedeno, že individuální duše je velká jako jedna desetitisícina konečku vlasu. Kdybychom byli schopni rozdĕlit koneček vlasu na deset tisíc částí, mohli bychom začít chápat, že duše je neviditelná. Seberealizace znamená vĕdĕt, že jsme pouze malé částečky. Duše, malá duchovní částice, je v každém z nás, ale není viditelná hmotnýma očima. V hmotném vesmíru neexistuje přístroj, který by nám umožnil vidĕt duši. Nejsme schopni ji spatřit, a proto říkáme, že je nirākāra, beztvará. Jestliže si ale nedokážeme představit její rozmĕr (ākāra), ještĕ to neznamená, že neexistuje. Živá bytost má svou podobu. Nepatrné mikroby můžeme také jen stĕží vidĕt, ale přesto mají tĕlo, skládající se z mnoha funkčních částí. Duše je v komárovi a také v slonu a ostatních velkých zvířatech.

Když skutečnĕ pochopíme svou duchovní totožnost, náš život bude úspĕšný. V současnosti se ztotožňujeme s tĕlem, a dokud si neuvĕdomíme, že se od tĕla lišíme, nejsme o nic lepší než psi a kočky, i když máme rozsáhlé vĕdecké poznání. Podmínĕná duše považuje tĕlo za své vlastní já, a živá bytost si proto myslí, že je Američan, Ind, bráhman, kšatrija, muž, žena, slon a tak dále. S tímto tĕlesným vĕdomím lidé považují své manželky a dĕti za své vlastní a zemi, ve které se narodili, za hodnou uctívání. Za svou zemi jsou připraveni bojovat a zemřít. V současnosti se všichni dřou pod vlivem této iluze. Chtĕjí-li pochopit svou duchovní totožnost, musí najít pravého gurua.

Realizovat svou totožnost znamená pochopit, že jsme nedílné části Kršny, že jsme velice nepatrní a že máme vĕčný vztah ke Kršnovi, stejnĕ jako část k celku. Nikdy nemůžeme být tak velcí jako Kršna, i přes to, že jsme kvalitativnĕ totožní. Nikdo není Bohu roven a nikdo není vĕtší než On. Když nĕkdo prohlašuje, že je Bůh, musí dokázat, že mu nikdo není roven a že ho nikdo nepřevýší. Jestliže to dokáže, pak je Bůh. Je to jednoduchá definice. V Brahma-sanhitĕ (5.1) je to potvrzeno: īśvaraḥ paramaḥ krṣṇaḥ. Slovo īśvara znamená „vládce“ a parama znamená „nejvyšší“. My, živé bytosti, jsme do určité míry také vládci. Nĕkdy jsme schopni ovládat členy své rodiny, manželky, dĕti. Nebo vládneme v naší kanceláři, továrnĕ, zemi a podobnĕ. Jsou menší vládci a vĕtší vládci. Brahmá ovládá celý vesmír, ale přesto není nejvyšším vládcem. Šástry říkají, že i Brahmá, nejvĕtší živá bytost ve vesmíru, se podrobil meditaci, aby se naučil vládnout. Tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye (Šrímad-Bhágavatam 1.1.1).

Brahmá se nejprve naučil ovládat vesmír, a tím se kvalifikoval do postavení Brahmy. Narodil se jako Brahmá, ale i přesto musel získat poznání. Brahmá byl první živou bytostí ve vesmíru    —     kdo ho tedy učil? Kršna. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (10.2): aham ādir hi devānām. „Já jsem původcem všech polobohů.“

Původními polobohy jsou Brahmá, Višnu a Šiva. Šrí Kršna je Višnu a je učitelem Brahmy a Šivy. Proto se říká, že Kršna je zdrojem všech polobohů.

Nemĕli bychom hloupĕ prohlašovat, že se vyrovnáme Bohu. Mĕli bychom pochopit, že jsme jako jiskry původního ohnĕ. Jiskry jsou také oheň, ale když odlétnou od původního ohnĕ, pohasnou. Je pošetilé myslet si, že když jsme kvalitativnĕ totožní s Bohem, jsme Bozi. Můžeme být īśvara, vládce, ale nemůžeme být īśvaraḥ paramaḥ, nejvyšší vládce. V dnešní dobĕ je módní prohlašovat se za Nárájana, Boha. Májávádíni si navzájem říkají „Nárájane“ a myslí si, že se všichni stali Nárájanem. Dnes je všude plno Nárájanů. Ale jak bychom se mohli stát Nárájanem? Nárájan je jeden a šástry nás varují:

yas tu nārāyaṇaṁ devaṁ
brahma-rudrādi-daivataiḥ
samatvenaiva vīkṣeta
sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam

„Každý, kdo si myslí, že Višnu je na téže úrovni s ostatními polobohy, má být okamžitĕ považován za hříšníka s nedostatečným duchovním poznáním.“ Když nĕkdo přirovnává Nárájana k polobohům, svĕdčí to jen o jeho slabé inteligenci. Nyní je také v módĕ daridra-nārāyaṇa, chudý Nárájan    —    chudý človĕk na ulici je prohlašován za Nárájana. Ale co je to za nesmysl? Nárájan je vznešený Nejvyšší Pán, Nejvyšší Osobnost Božství. Dokonce i Šankaráčárja říká: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt. Nárájan je nad tímto vesmírem. Avyaktād aṇḍa-sambhavaḥ: Celý vesmír pochází z avyakta. Nárájana bychom nemĕli k nikomu přirovnávat, tím ménĕ k chudákovi na ulici (daridra). To je hloupost. Nárájan je Lakšmípati, manžel a vládce bohynĕ štĕstí. Jak by mohl být daridra? Šástry nás varují, že ten, kdo si myslí, že polobozi jsou rovni Nárájanovi, je pāṣaṇḍī, ateista. Nesmíme si myslet, že když jsme dosáhli vysvobození, stali jsme se Nárájanem. Přísným pokáním a odříkáním se človĕk může povýšit na úroveň Brahmanu, ale tím se nestává Parabrahmanem. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ (Šrímad-Bhágavatam 10.2.32). Když človĕk nechce uctívat lotosové nohy Kršny, poklesne na hmotnou úroveň, třebaže se již povýšil na úroveň Brahmanu. Můžeme dospĕt až k záři Brahmanu, ale protože tam nenajdeme žádný úkryt, vrátíme se do hmotného svĕta. Můžeme se dostat na Brahmalóku, nejvyšší planetu v hmotném vesmíru, ale ani tam není naše postavení stálé. V paravjómĕ, duchovním nebi, jsou však miliony Vaikunthalók, nesmírnĕ velkých duchovních planet, a pokud nedospĕjeme na jednu z nich, poklesneme znovu do hmotného svĕta.

Nestačí povýšit se na úroveň Brahmanu. Brahman je sat (bytí) a částečná realizace Absolutní Pravdy. To, po čem skutečnĕ toužíme, je ānanda. Sac-cid-ānanda: cit znamená „poznání“, ale ani to není úplné. K úplné realizaci je zapotřebí ānanda, blaženost. Ánandu nenajdeme, když budeme létat po obloze. Dříve nebo pozdĕji budeme muset přistát na letišti. Ánandu nemůžeme zakusit, když se povzneseme do záře Brahmanu. Najdeme ji na duchovních planetách, kde sídlí Nárájan, Kršna. Paras tasmāt tu bhāvo 'nyo 'vyakto 'vyaktāt sanātanaḥ (Bhagavad-gítá 8.20). Musíme proniknout na duchovní planety a šťastnĕ žít ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Jinak se budeme muset znovu vrátit do hmotného svĕta. Jak je možné dostat se do společnosti Nejvyššího Pána? Musíme se snažit porozumĕt Kršnovi. Proč přichází? Co dĕlá? Jak vypadá?

Cílem hnutí pro vĕdomí Kršny je učit lidi o Kršnovi. Jestliže Mu porozumíme, náš život bude úspĕšný. Pokud bude v našem srdci chtíč a hnĕv, nikdy nebudeme moci Kršnovi porozumĕt. Bhakti-jóga je způsob, jak se zbavit chtíče (kámy), chamtivosti (lóbhy) a vlivu nižších kvalit hmotné přírody    —    kvality vášnĕ (radžo-guny) a nevĕdomosti (tamo-guny). Jakmile se zapojíme do oddané služby, okamžitĕ se osvobodíme od vlivu gun. Protože sami nevíme, jak se obrátit na Nejvyššího Pána, musíme následovat zásady bhakti-jógy, které následovali všichni áčárjové. Když jde malý chlapec do školy, musí dodržovat zásady a pravidla, ale za nĕjakou dobu si na nĕ zvykne a nikdo mu je nemusí připomínat. Sám chodí včas do školy, posadí se na své místo a začne se učit. V našem hnutí pro vĕdomí Kršny máme také různé zásady. Musíme ráno vstávat na mangala- -árati, zpívat šestnáct kol Haré Kršna mantry dennĕ a dodržovat ostatní pravidla bhakti-jógy. Postupnĕ najdeme v oddané službĕ Kršnovi zalíbení a začneme do této vĕdy pronikat hloubĕji. Když pokročíme na tuto úroveň, budeme okamžitĕ seberealizovaní.

« Previous Next »