Předmluva

Velký svĕtec dávnovĕku, Kapila Muni, je autorem filozofického systému sánkhji, který tvoří důležitou část indického filozofického dĕdictví. Sánkhja popisuje podstatu základních zákonů hmotného vesmíru a zároveň je systémem duchovního poznání, jež vrcholí v úplné realizaci Absolutního. Kapila však není pouhým filozofem nebo svĕtcem. Podle védské tradice neboli tradice, zakládající se na starých písmech Indie zvaných Védy, je Kapiladéva avatárem (inkarnací) Nejvyšší Absolutní Pravdy.

Kapilovo učení bylo původnĕ zapsáno ve Šrímad-Bhágavatamu (Bhágavata Puránĕ), který patří k nejdůležitĕjším dílům védského teistického písemnictví. V Bhágavatamu najdeme Kapilovo učení v 25. až 33. kapitole třetího zpĕvu. Kniha Učení Šrí Kapily, syna Dévahúti vznikla na základĕ přednášek Šrí Šrímad A.Č. Bhaktivédanty Swamiho Prabhupády, které se konaly na jaře roku 1974 v Bombaji. V této sérii přednášek Šríla Prabhupáda vysvĕtluje dvacátou pátou kapitolu popisující začátek Kapilova učení. Šríla Prabhupáda je autorem mnohasvazkového překladu a komentářů celého Šrímad-Bhágavatamu a při vysvĕtlování Kapilova učení mĕl již své písemné komentáře hotové. Zde však rozvádí Kapilovo učení dále a umožňuje tak čtenářům proniknout do této fascinující nauky ještĕ důkladnĕji.

Verše začínají slovy mudrce Šaunaky, který před 5000 lety společnĕ s ostatními velkými svĕtci z Naimišáranji poprvé vyslechl celý text Šrímad-Bhágavatamu. Učení mudrci z Naimišáranji již slyšeli o Pánu Kapiladévovi od vznešeného duchovního mistra Súty Gósvámího a ze Šaunakových slov je patrné, že přijímají Kapilu Muniho za inkarnaci Boha, a tudíž i za nejvĕtší autoritu na jógu a transcendentální poznání. Súta Gósvámí se při výkladu Kapilova učení také odvolává na předešlé duchovní mistry a cituje jejich komentáře, což odpovídá védským zásadám předávání duchovního poznání. Súta Gósvámí zde uvádí rozhovor mezi Vidurou a velkým svĕtcem Maitréjou, který byl přítelem původního sestavitele védských písem, Šríly Vjásadévy.

Súta Gósvámí již uvedl, že Pán Kapila se zjevil v tomto svĕtĕ jako syn Kardamy Muniho, který ovládal mystické síly, a jeho manželky Dévahúti. Oba rodiče si byli vĕdomi božskosti svého syna, neboť již před Kapilovým narozením se Dévahúti zjevil Brahmá, nejvyšší živá bytost v tomto vesmíru, a řekl Dévahúti, že její syn bude inkarnací Nejvyššího Pána a poučí ji o transcendentálním poznání.

Muž, který má již dospĕlého syna, může podle védského společenského řádu přijmout sannjás, vzdát se veškerých hmotných svazků, odejít od rodiny a manželku svĕřit do ochrany svému synovi. Kardama Muni si byl dobře vĕdom, že jeho syn je inkarnací Nejvyššího Pána, ale jelikož chtĕl poučit všechny lidi o důležitosti tohoto védského zvyku, přijal i on sannjásínský řád a manželku Dévahúti svĕřil do péče svému božskému synovi Kapiladévovi. Když Súta Gósvámí začíná na Šaunakovu výzvu vyprávĕt o Pánu Kapilovi, všichni přítomní mudrci již vyslechli, jak Kardama Muni odešel žít do lesa a opustil Kapiladévu a Dévahúti.

Dévahúti nezapomnĕla na prorocká slova Pána Brahmy a po odchodu Kardamy Muniho se pokornĕ obrátila na svého syna supřímnou touhou obdržet duchovní osvícení: „Můj Pane, klesla jsem do hlubin nevĕdomosti a Ty jsi mou jedinou nadĕjí, neboť jsi mým transcendentálním zrakem, který jsem obdržela pouze díky Tvé milosti až po mnoha a mnoha životech... Nyní Tĕ prosím, můj Pane, abys odstranil moji velkou iluzi... Vždyť Ty jsi jako sekera, která dokáže přeseknout strom hmotné existence. Hluboce se Ti klaním, neboť jsi nejvĕtším z transcendentalistů, a prosím Tĕ, abys mi vysvĕtlil, jaký je vztah mezi mužem a ženou, mezi duchem a hmotou.“ (Šrímad-Bhágavatam 3.25.7–11) Kapilu potĕšila upřímná touha Jeho matky po duchovním osvícení a s velkým soucitem jí začal vysvĕtlovat filozofii sánkhji.

Co je to tedy sánkhja? Sánkhja pojednává o základních pojmech či zákonech hmotného vesmíru a západní učenci tomuto odvĕtví filozofie obvykle říkají „metafyzika“. Slovo sāṅkhya doslova znamená „počítat“. Sánkhjová filozofie tedy poskytuje výčet zákonů vesmírného vývoje na základĕ racionální analýzy. Etymologický význam slova sāṅkhya je „to, co dává jasné vysvĕtlení prostřednictvím analýzy hmotných prvků“. Z filozofického hlediska se tohoto slova používá proto, že sánkhjový systém předkládá analytické poznání, které človĕku umožní rozlišovat ducha od hmoty. Toto poznání vrcholí v bhakti, oddanosti a službĕ Nejvyššímu. Sánkhja a bhakti tvoří dva aspekty stejného procesu, přičemž bhakti je konečným cílem nebo konečným aspektem sánkhji.

Pro zajímavost zde uvádíme, že dávno po odchodu Pána Kapily se v Indii objevil nepravý Kapila, který šířil ateistickou sánkhju. V současných akademických kruzích je studována právĕ tato ateistická materialistická sánkhja a původní sánkhjová filozofie Pána Kapily je v západním svĕtĕ témĕř neznámá. Učení Šrí Kapily, syna Dévahúti (společnĕ s komentářem, který napsal Šríla Prabhupáda ke Kapilovĕ učení ve Šrímad-Bhágavatamu) je zřejmĕ prvním pojednáním o původní teistické sánkhje a doufáme, že se bude tĕšit zájmu učenců v tomto oboru.

Základním principem a konečným cílem Kapiladévovy sánkhjové filozofie je bhakti a Pán Kapila začíná poučovat Dévahúti právĕ o oddanosti Nejvyššímu. Tato kniha, Učení Šrí Kapily, syna Dévahúti, obsahuje komentáře Šríly Prabhupády k úvodu Kapiladévova učení, a proto převážnĕ pojednává o vĕdĕ bhakti-jógy     —    o spojení s Bohem (yoga znamená „spojení“) prostřednictvím bhakti (oddanosti).

Dévahúti se obrací na svého syna Kapilu a s upřímností a pokorou žádá o duchovní osvícení. Kapiladéva začíná popisovat „cestu transcendentalistů usilujících o seberealizaci“. Ve stručnosti shrnuje pravý způsob seberealizace tím, že charakterizuje vĕdomí podmínĕné a osvobozené duše. Popisuje také psychologii čistého vĕdomí, charakteristické vlastnosti sádhua (svĕtce) a zdůrazňuje důležitost vyhledávání společnosti svatých lidí (sādhu-saṅga). Dále vysvĕtluje, že osvobození je pouze předbĕžným stádiem bhakti a že ten, kdo dospĕje k bhakti, již dosáhl vysvobození. Človĕk, který se zapojí do jógy oddanosti a začne se vĕnovat oddané službĕ neboli bhakti-józe, automaticky transcenduje hmotné touhy a nakonec překoná rození a smrt.

Ve Šrímad-Bhágavatamu se dočteme, že Dévahúti nakonec získá od svého syna dokonalé transcendentální poznání a dosáhne plného osvícení.

- vydavatelé -