Kapitola 13

Pánovy transcendentální zábavy jsou nejen matoucí, ale také si zdánlivĕ odporují. Jinými slovy, pro obyčejného človĕka jsou nepochopitelné. Pán je všeprostupující Nadduše všeho bytí, a přesto se zjevuje jako kanec mezi zvířaty, jako Ráma a Kršna mezi lidmi, jako Nárájan mezi mudrci a jako ryba mezi vodními živočichy. A zároveň se říká, že je nezrozený a že Ho nic nenutí k žádným činnostem. Šruti mantra říká, že Nejvyšší Brahman nemusí dĕlat nic. Nikdo Mu není roven a nikdo není vĕtší než On. Má nesčetné energie a vše vykonává dokonale prostřednictvím samočinnĕ působícího poznání, síly a činorodosti. Všechna tato fakta jednoznačnĕ dokazují, že všechny činnosti, podoby a skutky Pána jsou pro naši omezenou myšlenkovou schopnost nepochopitelné, a jelikož Pán je nepředstavitelnĕ mocný, je pro Nĕho možné cokoliv. Nikdo Ho proto nemůže přesnĕ vymezit; každý čin Pána je pro obyčejné lidi matoucí. Nelze Ho pochopit prostřednictvím védského poznání, ale snadno Ho pochopí čistí oddaní, kteří jsou s Ním v důvĕrném styku. Oddaní proto vĕdí, že i když se zjevuje mezi zvířaty, není ani zvíře, ani človĕk, ani rši, ani ryba. Je vždy a za všech okolností Svrchovaným Pánem.

Kuntí oslovuje Kršnu jako viśvātman, životní sílu vesmíru. V každém tĕle se nachází životní síla. Tato životní síla je ātmā    —     živá bytost, duše. Celé tĕlo se hýbe pouze díky přítomnosti životní síly neboli duše. Podobnĕ existuje i nejvyšší životní síla. Touto nejvyšší životní silou je Nejvyšší Osobnost Božství, Kršna. Jak tedy nĕkdo může tvrdit, že se Pán rodí jako obyčejná živá bytost? V Bhagavad-gítĕ (4.9) Kršna říká:

„Kdo zná transcendentální povahu Mých zjevení a Mých činů, když opouští své tĕlo, nezrodí se znovu v tomto hmotném svĕtĕ, nýbrž dosáhne Mého vĕčného sídla, ó Ardžuno.“

Slovo divyam v tomto verši naznačuje, že zjevení a činnosti Pána jsou duchovní. Jinde v Bhagavad-gítĕ se říká: ajo 'pi sann avyayātmā. Slovo aja znamená „nezrozený“ a avyayātmā znamená „nezničitelný“. Obĕ tyto vlastnosti má Kršna a Jeho transcendentální povahu zde Kuntídéví popisuje ve svých modlitbách.

Na začátku svých modliteb říká: „Jsi uvnitř i vnĕ, a přesto jsi neviditelný.“ Kršna sídlí v srdci každého (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati, sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ) a je přítomný dokonce i v každém atomu (aṇḍāntara-stha-paramāṇu- -cayāntara-stham). Kršna je uvnitř a je také vnĕ všeho. Mohl proto Ardžunovi ukázat Svůj vnĕjší rys, ohromnou vesmírnou podobu neboli višva-rúpu.

Vnĕjší tĕlo Kršny je popsáno ve Šrímad-Bhágavatamu. Kopce a hory se v nĕm přirovnávají ke kostem Pána. Velké oceány se podobnĕ přirovnávají k různým otvorům na vesmírném tĕle Pána a planeta Brahmalóka k horní části Jeho hlavy. Tĕm, kteří nemohou vidĕt Pána, védská literatura doporučuje, aby se Ho snažili spatřit v Jeho hmotné vesmírné podobĕ.

Nĕkteří lidé si myslí, že Bůh je veliký, ale nevĕdí, jak veliký ve skutečnosti je. Pod pojmem velikost si představují velké hory, oblohu nebo jiné planety. Pán je proto popisován pomocí takových hmotných projevů, takže když o nich človĕk přemýšlí, může myslet na Pána. To je také vĕdomí Kršny. Když si nĕkdo myslí: „Tyto hory jsou kosti Pána Kršny,“ nebo když si nĕkdo představuje ohromný Tichý oceán jako Kršnovu pupeční prohlubeň, je si vĕdom Kršny. Podobnĕ můžeme považovat stromy a rostliny za vlasy a chlupy na Kršnovĕ tĕle, Brahmalóku za horní část Jeho hlavy a Pátálalóku za chodidla Kršnových nohou. Tak můžeme o Kršnovi přemýšlet jako o nejvĕtším z nejvĕtších (mahato mahīyān).

Podobnĕ můžeme o Kršnovi přemýšlet jako o nejmenším z nejmenších. To je také určitý druh velikosti. Kršna může stvořit tento ohromný vesmírný projev a může stvořit také malý hmyz. Nĕkdy si můžeme všimnout, že na stránce v knize leze nĕjaký nepatrný hmyz, menší než je tečka. V tom je Kršnovo mistrovství. Aṇor aṇīyān mahato mahīyān (Katha Upanišad. 1.2.20): Kršna může vytvořit to, co je nejvĕtší z nejvĕtších a také to, co je nejmenší z nejmenších. Lidé nyní vyrobili letadlo Boeing 747, které je podle našich mĕřítek obrovské. Mohou ale vyrobit letadlo, které by bylo malé jako moucha? To nedokáží. Skutečná velikost není jednostrannĕ orientovaná. Ten, kdo je opravdu veliký, se může stát nejvĕtším z nejvĕtších i nejmenším z nejmenších.

Ale dokonce i velké vĕci, které lidé vyrobili v tomto moderním vĕku, stále nejsou tĕmi nejvĕtšími vĕcmi, které človĕk kdy vytvořil. Ze Šrímad-Bhágavatamu se můžeme dozvĕdĕt, že Kardama Muni, otec velkého svĕtce Kapiladévy, sestrojil obrovské letadlo, které připomínalo velké mĕsto. Byly na nĕm jezera, zahrady, ulice a domy a mohlo létat po celém vesmíru. Kardama Muni v tomto letadle cestoval se svojí ženou a ukazoval jí všechny planety. Byl to velký jogí a jeho žena Dévahúti byla dcerou Svájambhuvy Manua, velkého krále. Kardama Muni se chtĕl oženit a Dévahúti řekla svému otci: „Můj drahý otče, chci si vzít tohoto svĕtce za muže.“ Svájambhuva Manu tedy přivedl svou dceru ke Kardamovi Munimu a řekl: „Pane, to je moje dcera. Přijmĕte ji prosím za manželku.“ Jako královská dcera byla Dévahúti velice bohatá. Když se však připojila ke svému odříkavému muži, sloužila mu ze všech sil ve dne v noci a jelikož nemĕla ani dost jídla, brzy zeslábla a byla vyhublá. V Kardamovi Munim se probudil soucit. Pomyslel si: „Tato dívka ke mnĕ přišla jako královská dcera, ale pod mou ochranou se jí nedostává žádného pohodlí. Musím s tím nĕco udĕlat.“ Zeptal se proto své ženy: „Co by tĕ potĕšilo?“ Ženy obvykle touží po hezkém domovĕ, dobrém jídle, pĕkném oblečení, pĕkných dĕtech a dobrém muži. Kardama Muni jí tedy chtĕl dokázat, že dostala toho nejlepšího manžela. Svou jogínskou silou pro ni stvořil velké letadlo a dal jí velký dům se služebnictvem a veškerým bohatstvím. Kardama Muni byl pouze obyčejná lidská bytost, ale pomocí svých jogínských sil mohl provádĕt takové obdivuhodné vĕci.

Kršna je však Jógéšvara, Pán všech mystických sil. Když získáme třeba jen nepatrné mystické síly, myslíme si, jak jsme důležití, ale Kršna je Pánem všech mystických sil. V Bhagavad-gítĕ se říká, že tam, kde je Jógéšvara, Pán mystických sil, Nejvyšší Osobnost Božství, a kde je Ardžuna, který je také známý jako Pártha nebo Dhanur-dhara, tam je všeho dostatek.

Vždy bychom si mĕli pamatovat, že pokud zůstaneme v Kršnovĕ společnosti, dosáhneme dokonalosti. Kršna v tomto vĕku sestoupil v podobĕ svatého jména (kali-kāle nāma-rūpe kṛṣṇa- -avatāra, Čč. Ádi. 17.22). Čaitanja Maháprabhu proto říká:

„Můj drahý Pane, jsi tak laskavý, že mi nabízíš Svou přítomnost v podobĕ Tvého svatého jména, které je možné zpívat kdykoliv a kdekoliv.“ Pro zpívání Haré Kršna neexistují žádná přísná pravidla. Haré Kršna mantru můžeme zpívat všude. I dĕti zpívají a tancují. Na tom není nic tĕžkého. Když naši studenti nĕkam jdou, vezmou si růženec a zpívají při chůzi. Nic tím neztratí a zisk je veliký, neboť zpíváním se sdružujeme s Kršnou Osobnĕ. Představte si, že bychom se mĕli osobnĕ setkat s prezidentem. Jak bychom asi byli pyšní: „Mohu být v prezidentovĕ společnosti.“ Nemĕli bychom tedy být také pyšní na to, že můžeme být ve společnosti nejvyššího prezidenta, který může stvořit mnoho milionů takových prezidentů, jaké najdeme v tomto svĕtĕ? Toho můžeme dosáhnout zpíváním Haré Kršna. Čaitanja Maháprabhu proto říká: etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi. „Můj drahý Pane, jsi tak laskavý, že mi vždy nabízíš Svoji společnost.“ Durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ. „Jsem ale takový nešťastník, že téhle příležitosti nevyužívám.“

Naše hnutí pro vĕdomí Kršny jednoduše vyzývá lidi: „Zpívejte Haré Kršna.“ V jednĕch novinách byla karikatura, na které byla nakreslena stará žena a její manžel. Sedĕli proti sobĕ a žena říkala svému muži: „Chant, chant, chant.“ (Zpívej, zpívej, zpívej.) Manžel jí odpovídal: „Can't, can't, can't.“ (Nemůžu, nemůžu, nemůžu.) Stejnĕ i my vyzýváme každého: „Prosím, zpívejte, zpívejte, zpívejte.“ Lidé ale odpovídají: „Nemůžeme, nemůžeme, nemůžeme.“ To je jejich neštĕstí.

Naší povinností a naším posláním je přinést tĕmto nešťastníkům štĕstí. Proto chodíme na ulici a zpíváme. I když říkají: „Nemůžeme,“ zpíváme dál. Je to naše povinnost. A když se jim nĕjakým způsobem dostane do ruky kniha o Kršnovi, přinese jim to velké štĕstí. Lidé utrácejí své tĕžce vydĕlané peníze za různé špatné a hříšné vĕci, ale když si koupí dokonce i jednu jedinou knihu, nehledĕ na to, kolik stojí, své peníze využijí správným způsobem. To je začátek jejich vĕdomí Kršny. Jelikož vĕnují své tĕžce vydĕlané peníze hnutí pro vĕdomí Kršny, získají z toho duchovní prospĕch. Nic neztrácí. Naším úkolem je proto dovést každého k hnutí pro vĕdomí Kršny, aby tak mohl duchovnĕ získat.

Když se Kršna zjevil na Zemi, nevĕdĕl každý, že je Nejvyšší Osobností Božství. Pokud bylo potřeba, dokázal, že je Nejvyšší, ale jinak vystupoval jako obyčejná lidská bytost. Šukadéva Gósvámí proto poukázal na Jeho totožnost, když popisoval, jak si Kršna hrál jako jeden z pasáčků krav. Kdo je tento pasáček? Šukadéva Gósvámí říká: itthaṁ satāṁ brahma-sukhānubhūtyā. Impersonalisté pociťují určitou duchovní blaženost, když meditují o neosobním Brahmanu, ale Šukadéva Gósvámí zdůrazňuje, že skutečným zdrojem transcendentální blaženosti je Kršna.

Kršna je zdrojem všeho (ahaṁ sarvasya prabhavaḥ) a také transcendentální blaženost, které se impersonalisté snaží dosáhnout meditací o neosobním Brahmanu, pochází od Kršny. Šukadéva Gósvámí říká: „Tato osoba je zdrojem brahma-sukha,transcendentální blaženosti, která pochází z realizace Brahmanu.“

Oddaný je vždy připraven sloužit Pánu (dāsyaṁ gatānāṁ para- -daivatena), ale pro ty, kteří jsou okouzleni iluzorní energií, je Kršna jen obyčejným chlapcem (māyāśritānāṁ nara-dārakeṇa). Ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham: Kršna jedná s různými živými bytostmi podle toho, jak k Nĕmu přistupují. S tĕmi, kteří Kršnu pokládají za obyčejnou živou bytost, jedná, jako by byl obyčejný človĕk, zatímco oddaní, kteří přijímají Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Božství, se mohou tĕšit ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Impersonalisté se zajímají o brahmadžjóti, neosobní záři Nejvyššího, ale zdrojem této záře je Kršna. Kršna je všechno (brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate).

Pasáčci krav si hráli se stejným Kršnou, Samotným Nejvyšším Pánem. Jak se jim dostalo takového štĕstí?

Pasáčci krav, kteří si hráli s Kršnou, nejsou obyčejní, neboť tím, že si hráli s Nejvyšší Osobností Božství, dosáhli nejvyšší dokonalosti. Jak získali takové postavení? Kṛta-puṇya-puñjāḥ: po mnoho a mnoho životů se vĕnovali zbožným činnostem. Po mnoho a mnoho životů provádĕli tvrdá odříkání a pokání, aby dosáhli nejvyšší dokonalosti života, a nyní dostali příležitost hrát si s Kršnou Osobnĕ, jako rovný s rovným. Nevĕdí, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství. Taková je povaha Kršnových zábav ve Vrndávanu, kterým se říká vrṇdāvana-līlā

Pasáčci krav neznají Kršnovu skutečnou totožnost. Jednoduše Kršnu milují a jejich láska nezná hranic, což platí o všech obyvatelích Vrndávanu. Například Jašódámátá a Nanda Mahárádž milují Kršnu jako rodiče. Podobnĕ Kršnu milují Jeho přátelé a přítelkynĕ, stromy, voda, kvĕtiny, krávy, telata    —    každý Kršnu miluje. Takový je Vrndávan. Když se jen naučíme, jak milovat Kršnu, můžeme ihned celý svĕt přemĕnit na Vrndávan.

Nejdůležitĕjší ze všeho je naučit se, jak Kršnu milovat (premā pum-ārtho mahān). Lidé se obvykle honí za náboženstvím, ekonomickým rozvojem, smyslovým požitkem a vysvobozením (dharma, artha, kāma, mokṣa), ale Čaitanja Maháprabhu nepovažoval nic z toho za důležité: „O takové vĕci by lidé nemĕli usilovat.“ Skutečným cílem života je láska ke Kršnovi.

Lidský život samozřejmĕ začíná až tehdy, když človĕk začne vyznávat nĕjaké náboženství (dharma). V současném vĕku, v Kali-juze, však dharma prakticky neexistuje    —    lidé neznají náboženské a morální zásady, nevykonávají žádné zbožné činnosti a podle védských mĕřítek v současné společnosti vlastnĕ ani lidské bytosti nejsou. Dříve lidé dbali na to, co je morální a co je nemorální, co je zbožné a bezbožné, ale s pokrokem Kali-jugy všechno upadá a lidé jednají, jak chtĕjí, bez ohledu na to, jestli je to dobré nebo špatné. Šrímad-Bhágavatam říká    —    a sami to dnes můžeme vidĕt    —    že v Kali-juze je osmdesát procent všech lidí hříšných. Zakázaný sexuální život, požívání drog a alkoholu, jedení masa a hazardování jsou čtyři pilíře hříšného života. Vyzýváme proto všechny, aby nejprve skáceli tyto pilíře a zničili střechu hříšného života. Pak se človĕk zpíváním Haré Kršna může pevnĕ ustálit na transcendentální úrovni. Je to velice prosté.

Nikdo nemůže realizovat Boha, dokud žije hříšným životem. Kršna říká:

„Lidé, kteří v tomto i dřívĕjších životech jednali ctnostnĕ a jejichž hříšné činy jsou zcela vyhlazeny, jsou oproštĕni od bludu dvojnosti a s pevným odhodláním Mi slouží.“ (Bg. 7.28)

Slovo anta-gatam znamená „skoncovat“. V oddané službĕ se můžeme zamĕstnat teprve tehdy, když jsme skončili se svým hříšným životem. Kdo může přestat žít hříšným životem? Ten, kdo se zamĕstná zbožnými činnostmi. Každý musí vykonávat nĕjakou činnost, a když vykonává zbožné činnosti, jeho hříšné činnosti automaticky ustanou. Človĕk se na jedné stranĕ musí snažit dobrovolnĕ rozbít pilíře hříšného života, a na druhé stranĕ začít žít zbožným životem.

Lidé se nemohou osvobodit od hříšných činností pouhým teoretizováním, aniž skutečnĕ začali vykonávat zbožné činnosti. Americká vláda například utrácí miliony dolarů, aby zastavila požívání LSD a podobných drog, ale přesto jsou jejich výsledky mizivé. Vydání zákonů a uspořádání nĕkolika osvĕtových přednášek nepřimĕje lidi k tomu, aby se tĕchto vĕcí vzdali. To není možné. Lidé se musí správnĕ zamĕstnat a pak se automaticky zbaví svých špatných návyků. Když požádáme své studenty: „Přestaňte s omamnými látkami,“ jsou schopni s nimi přestat, i když se o to vláda předtím bez úspĕchu snažila. To je praktický příklad.

Paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Dokud človĕk nemá nĕco lepšího, čím by se zamĕstnal, nemůže přestat se svými špatnými činnostmi. To není možné. Proto zdůrazňujeme obojí    —    zakazujeme studentům hříšné činnosti a zamĕstnáváme je ve správných činnostech. Neříkáme pouze: „Přestaňte s nedovoleným sexuálním životem,“ „Přestaňte brát omamné látky“ a podobnĕ. Pouhá negace nemá význam; musí tu být i nĕco pozitivního, protože každý chce vykonávat nĕjakou činnost, neboť jsme živé bytosti a nikoliv mrtvé kameny. Impersonalisté se pomocí meditace snaží stát se mrtvými kameny: „Musím myslet na nĕco prázdného nebo neosobního.“ Jak se ale můžeme stát prázdnotou? Srdce a mysl jsou vždy činné a tyto nepřirozené metody lidské civilizaci nijak nepomohou.

Praktiky takzvané jógy a meditace jsou jen darebáctvím, neboť lidem neposkytují žádné kladné zamĕstnání. Vĕdomí Kršny nabízí dostatek zamĕstnání pro každého. Všichni vstávají brzy ráno a uctívají Božstva. Oddaní připravují pro Kršnu chutné pokrmy, zdobí chrám, navlékají girlandy, jdou na ulici a zpívají a prodávají knihy. Jsou plnĕ zamĕstnáni dvacet čtyři hodin dennĕ a jsou schopni vzdát se hříšného života. Když dítĕ nĕco jí a my mu dáme nĕco lepšího, to staré zahodí a vezme si nové. Vĕdomí Kršny nabízí lepší zamĕstnání, lepší život, lepší filozofii, lepší vĕdomí    —    všechno lepší. Proto se ti, kteří se zamĕstnávají v oddané službĕ, mohou vzdát hříšných činností a povýšit se na úroveň vĕdomí Kršny.

Činnosti, které jsou určeny k tomu, aby se všechny živé bytosti povznesly k vĕdomí Kršny, probíhají nejen v lidské společnosti, ale i ve společnosti zvířat. Všechny živé bytosti jsou nedílnými součástmi Kršny a Kršna má Svůj plán, jak je z hmotného svĕta vysvobodit. Nĕkdy přichází do tohoto svĕta Osobnĕ a nĕkdy posílá Své velice důvĕrné oddané. Nĕkdy zanechává Své pokyny například v podobĕ Bhagavad-gíty. Kršna se jako inkarnace zjevuje všude    —    mezi zvířaty, obyčejnými lidmi, svĕtci, a dokonce i mezi vodními živočichy (tiryaṅ-nṝṣiṣu yādaḥsu). Kršna se zjevil například v inkarnaci ryby.

Kršnovo narození, zjevení a odchody jsou tedy záhadné (tad atyanta-viḍambanam). My, podmínĕné živé bytosti, se převtĕlujeme z jednoho tĕla do druhého, neboť nás k tomu nutí zákony přírody, ale Kršna se nemusí převtĕlovat. V tom je rozdíl. Hlupáci a darebáci si myslí: „Narodil jsem se v tomto svĕtĕ a Kršna se tu také narodil. Jsem proto také Bůh.“ Nevĕdí, že se budou muset narodit znovu, protože je k tomu donutí zákony přírody.

Nĕkdo dostal velice krásné tĕlo, narodil se v zemi, kde je každý bohatý, a dostalo se mu dobrého vzdĕlání. Když toho však zneužívá, připravuje si podle stavu své mysli další tĕlo. Nyní vláda otevírá tolik dobrých škol a univerzit, ale přesto se z mladých lidí v civilizovaných zemích stávají hippies, kteří ve své frustraci uctívají dokonce i prasata. Když se človĕk sdružuje s lidmi, kteří mají vlastnosti prasat, získá stejné vlastnosti a ve svém příštím životĕ se narodí jako prase. Prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ. Příroda nám dá příležitost: „Dobrá, staň se prasetem.“ Příroda to zařídí. Prakṛti neboli hmotná příroda má tři kvality a človĕk dostane své příští tĕlo podle toho, jakou kvalitou je ovlivnĕn.

Kršna přichází a odchází proto, aby živým bytostem pomohl ukončit neustálý kolobĕh transmigrace z jednoho tĕla do druhého. Mĕli bychom pochopit, že za Kršnovými zjeveními a odchody je Jeho velký plán. Nemĕli bychom si myslet, že Kršna přichází jen ze Svého rozmaru. Má Svůj plán. Proč by sem jinak přicházel? Velice touží po tom, aby nás dovedl zpátky domů, zpátky k Bohu. Proto říká:

„Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se pouze Mnĕ. Já tĕ oprostím od všech hříšných reakcí. Neboj se.“ (Bg. 18.66) Všichni jsme Kršnovy dĕti, dĕti Boha, a jsme nešťastní, protože neustále přijímáme nová tĕla a rodíme se, umíráme, stárneme a jsme nemocní. Kršnu to ale trápí ještĕ více. Situace, ve které jsme v tomto hmotném tĕle, není vůbec příjemná, ale my jsme takoví hlupáci, že se nijak nesnažíme tento problém vyřešit. Naše nevĕdomost a hloupost spočívá v tom, že se tĕžce snažíme zajistit si pomíjivé pohodlí v tomto životĕ, ale neuvĕdomujeme si skutečné nepříjemnosti, které přinášejí zrození, nemoc, stáří a smrt. Kršna proto přichází, aby nás probudil z této nevĕdomosti a přivedl nás zpátky domů, zpátky k Bohu.