Kapitola 14

V tomto verši jsou popsány další záhadné zábavy Nejvyššího Pána. Již jsme vysvĕtlili, že Svrchovaný Pán je Svrchovaný za všech okolností. Zde je konkrétní příklad toho, jak se Svrchovaný Pán celého stvoření stává hračkou v rukou Svého čistého oddaného. Čistý oddaný slouží Pánu pouze z nezištné lásky a při vykonávání své oddané služby zapomíná na Jeho skutečné postavení. Nejvyšší Pán přijímá láskyplnou službu Svých oddaných s vĕtším potĕšením, když je spontánní a pramení z čistého citu beze známky uctivého zbožňování. Oddaní obvykle uctívají Pána s velkou úctou a respektem, ale Jeho obzvlášť tĕší, když se oddaný z čisté náklonnosti a lásky pokládá za důležitĕjšího, než je On Samotný. Takové byly zábavy Pána s oddanými v Jeho původním domovĕ na Gólóce Vrndávanĕ. Kršnovi přátelé Ho považovali za jednoho z nich. Nepřikládali Mu žádnou důležitost hodnou úcty. Rodiče Pána (všichni čistí oddaní) Ho považovali jen za malé dítĕ. A Pán přijímá tresty rodičů s vĕtší radostí než modlitby védských hymnů. Stejnĕ tak s vĕtší chutí přijímá výtky Svých snoubenek nežli védské hymny. Bĕhem Své přítomnosti v tomto hmotném svĕtĕ, kdy projevoval Své vĕčné zábavy z transcendentální říše Gólóky Vrndávany, aby přilákal pozornost lidí, vyjevil Pán Kršna jedinečný obrázek podřízenosti Svojí matce Jašódĕ. Jednou z přirozených dĕtských her Pána bylo, že rozbíjel nádoby, v nichž mĕla matka Jašódá uložené máslo, a rozdával jejich obsah Svým přátelům a všem, kteří se hry zúčastnili, včetnĕ slavných opic z Vrndávanu, které takto využívaly Pánovy štĕdrosti. Matka Jašódá to vidĕla a z čisté lásky chtĕla své transcendentální dítĕ naoko potrestat. Vzala provaz a pohrozila Pánu, že Ho sváže, jak se to obvykle dĕlává. Když Pán vidĕl provaz v rukách matky Jašódy, sklonil hlavu a rozplakal se jako malé dítĕ. Slzy Mu tekly po tvářích a smývaly černé líčidlo kolem Jeho nádherných očí. Kuntídéví se klaní tomuto výjevu, neboť dobře ví o Pánovĕ svrchovaném postavení. Pána se často bojí i zosobnĕný strach, ale On se přesto bál Své matky, která Ho chtĕla potrestat. Kuntí si byla vĕdoma Kršnova vznešeného postavení, zatímco Jašódá nikoliv. Postavení Jašódy je proto vznešenĕjší než postavení Kuntí. Matka Jašódá dostala Pána za své dítĕ a On jí dal zcela zapomenout na skutečnost, že její dítĕ je Pán Samotný. S vĕdomím Pánova vznešeného postavení by se matka Jašódá stĕží odvážila Pána trestat. Pán však zařídil, aby zapomnĕla, protože chtĕl před milující Jašódou předvést dokonale dĕtské gesto. Tato výmĕna lásky mezi matkou a synem probĕhla přirozenĕ a Kuntí, která na ten výjev vzpomínala, byla zmatená a nemohla jinak, než velebit transcendentální synovskou lásku. Nepřímo tak velebí matku Jašódu za její jedinečnou lásku, kterou ovládla i všemocného Pána jako své milované dítĕ.

Tato zábava nám ukazuje jinou Kršnovu vznešenou vlastnost     —    Jeho krásu. Kršna má šest vznešených vlastností: veškeré bohatství, veškerou sílu, veškerou moc, veškeré poznání, veškeré odříkání a veškerou krásu. Kršna je nejvĕtší z nejvĕtších a nejmenší z nejmenších (aṇor aṇīyān mahato mahīyān). Kršnovi se klaníme s posvátnou úctou. Nikdo k Nĕmu nepřijde s provazem a neřekne: „Kršno, udĕlal jsi přestupek, a proto Tĕ svážu.“ Na to má právo jen ten nejlepší oddaný a Kršna si takový vztah přeje.

Kuntídéví si byla vĕdoma této Kršnovy vznešenosti a neopovažovala se napodobovat postavení matky Jašódy. I když byla Kuntídéví Kršnovou tetou, nemohla jednat s Kršnou jako Jašódámájí, která byla tak pokročilou oddanou, že mĕla zvláštní výsadu    —    mohla potrestat Nejvyšší Osobnost Božství. Kuntídéví přemýšlela o tom, jaké mĕla Jašódámájí štĕstí, když mohla pohrozit Nejvyššímu Pánu, kterého se bojí i zosobnĕný strach (bhīr api yad bibheti). Kdo se nebojí Kršny? Všichni se Ho bojí, ale Kršna se přesto bojí Jašódámájí. To je Jeho nejvyšší vznešenost.

Můžeme dát jiný příklad Kršnovy vznešenosti. Kršna je známý jako Madan-móhan. Madana znamená „Amor, bůh lásky“. Bůh lásky okouzlí každého, ale Kršna je Madan-móhan, neboť je tak krásný, že okouzlí dokonce Amora. A přesto Kršnu Samotného okouzlí Šrímatí Rádhárání, která je Madan-móhan-móhiní     —    „Ta, která okouzlí Toho, který dokáže okouzlit boha lásky“. Kršna okouzluje Amora a Rádhárání okouzlí i takto okouzlujícího Kršnu.

To jsou velice vznešené úrovnĕ duchovního chápání ve vĕdomí Kršny. Nejsou imaginární nebo smyšlené. Jsou skutečné a každý oddaný může Kršnovým zábavám porozumĕt, a je-li opravdu pokročilý, může se jich také účastnit. Nemĕli bychom si myslet, že takovou výsadu mĕla jen matka Jašódá. Každý, kdo Kršnu miluje jako svoje dítĕ, se může stát Kršnovou matkou, protože matka miluje své dítĕ ze všeho nejvíce. Dokonce i v hmotném svĕtĕ nemůžeme nic přirovnat k lásce matky k dítĕti, neboť matka miluje svoje dítĕ a neočekává nic na oplátku. Tento hmotný svĕt je však tak znečištĕný, že i matky si nĕkdy myslí: „Až moje dítĕ vyroste, vydĕlá peníze a já je pak dostanu.“ Takže i v tomto vztahu již existuje nĕjaká sobecká myšlenka. V láskyplném vztahu s Kršnou ale žádné takové sobecké pocity nejsou, neboť tato láska je ryzí a bez jakékoliv touhy po hmotném zisku (anyābhilāṣitā-śūnyam).

Nemĕli bychom milovat Kršnu proto, abychom získali nĕco hmotného. Nemĕli bychom říkat: „Kršno, dej mi můj denní chléb a já Tĕ pak budu milovat. Kršno, dej mi to či ono a pak Tĕ budu milovat.“ S Bohem bychom nemĕli obchodovat, protože Kršna touží po ryzí lásce.

Když Kršna vidĕl, jak k Nĕmu Jašódá bĕží a chce Ho svázat, začal se bát a myslel si: „Maminka Mĕ chce svázat.“ Začal plakat a slzy Mu smývaly maskaru z očí. Podíval se na Svoji matku s pocitem viny a s velkou úctou řekl: „Ano, maminko, zlobil jsem. Odpusť Mi, prosím.“ Potom provinile sklonil hlavu. Kuntídéví tento výjev velice oceňuje, neboť ukazuje další z Kršnových dokonalostí. I když je Nejvyšší Osobností Božství, nechá se ovládat matkou Jašódou. V Bhagavad-gítĕ (7.7) Pán říká: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya. „Drahý Ardžuno, nic vyššího nade Mne není.“ A přesto se tento Nejvyšší Pán, kterého nikdo nepřevýší, skloní před matkou Jašódou a přizná: „Moje drahá maminko, zlobil jsem.“

Když matka Jašódá vidĕla, jak se jí Kršna bojí, znepokojilo ji to. Ve skutečnosti vlastnĕ nechtĕla, aby Kršna trpĕl. V Indii je stále ještĕ zvykem přivazovat příliš zlobivé dĕti, a proto matka Jašódá tímto způsobem Kršnu potrestala.

Tohoto výjevu si velice váží čistí oddaní, neboť dokazuje velikost Nejvyššího Pána, který se chová jako dokonalé dítĕ. Když si Kršna hraje jako dítĕ, hraje si dokonale, když hraje úlohu manžela šestnácti tisíc manželek, hraje ji také dokonale, když hraje milence gópí, dĕlá to dokonale a stejnĕ dokonale hraje i přítele pasáčků.

Pasáčci krav zcela závisí na Kršnovi. Jednou si chtĕli natrhat ovoce v palmovém lese, kde žil démon Gardabhásura, který nikomu nedovolil do lesa ani vkročit. Pasáčci proto řekli Kršnovi: „Kršno, chtĕli bychom ochutnat to ovoce. Můžeš to zařídit?“ Kršna okamžitĕ souhlasil a spolu s Balarámem se vydali do lesa, kde žil Gardabhásura spolu s ostatními démony, kteří mĕli všichni podobu oslů. Když chtĕli démoni Kršnu a Balaráma kopnout svýma zadníma nohama, Balarám jednoho chytil za nohy, vyhodil ho do koruny stromu a démon zemřel. Kršna s Balarámem potom stejným způsobem zabili všechny ostatní démony a pasáčci jim za to byli velice vdĕčni.

Jindy se pasáčci ocitli uprostřed požáru. Neznali nikoho než Kršnu, a hned Ho proto prosili o pomoc. Kršna v mžiku spolkl celý požár. Chlapce se snažilo napadnout mnoho démonů, a když se každý den vraceli domů, říkali svým maminkám: „Maminko, Kršna je tak úžasný,“ a vyprávĕli, co se ten den přihodilo. A maminky jim říkaly: „Ano, Kršna je úžasný.“ Ony ani chlapci nevĕdĕli, že Kršna je Bůh, Nejvyšší Osoba. Vĕdĕli pouze, že Kršna je úžasný, nic jiného. A čím více se dozvídali o Kršnových úžasných činnostech, tím více vzrůstala jejich láska. Mysleli si: „Možná je to nĕjaký polobůh.“ Když si Kršnův otec, Nanda Mahárádž, povídal se svými přáteli, vždy mu říkali: „Nando Mahárádži, tvůj Kršna je úžasný.“ A Nanda Mahárádž odpovĕdĕl: „Ano, opravdu. Možná je to nĕjaký polobůh.“ A ani to nebylo jisté    —    „možná“.

Obyvatelé Vrndávanu se nestarají o to, kdo je Bůh a kdo není. Milují Kršnu a to je všechno. Ti, kteří chtĕjí nejprve zkoumat, jestli je Kršna opravdu Bůh, nejsou dokonalí oddaní. Nejlepší oddaní milují Kršnu spontánnĕ. Jak bychom vůbec mohli Kršnu zkoumat? On je neomezený, a proto to není možné. Naše vnímání je omezené a naše smysly mají omezené schopnosti, jak tedy můžeme zkoumat Kršnu? Mĕli bychom se spokojit s tím, jak se nám Kršna Sám zjevuje.

Nemáme se snažit nalézt Boha spekulativní dedukcí, jak se o to snaží májávádští filozofové. Říkají: „Neti, neti.“ „Bůh není to, Bůh není tamto.“ Ale kdo Bůh je, to nevĕdí. Materialističtí vĕdci se také snaží nalézt konečnou příčinu, ale dĕlají stejný pokrok: „Toto ne, tamto také ne.“ Ale co to je, to nikdy nenajdou. To není možné.

Materialističtí vĕdci nejsou schopni porozumĕt ani hmotným vĕcem, natožpak Kršnovi. Snaží se doletĕt na Mĕsíc, ale ve skutečnosti ani nevĕdí, co to Mĕsíc je. Kdyby poznali, jaký Mĕsíc je, proč by se vraceli zpátky? Kdyby Mĕsíc dokonale poznali, ihned by se tam usídlili. Posledních dvacet let tam zkoušejí doletĕt a zůstat tam, ale jediné, co vĕdí, je: „Toto ne a tohle také ne. Nežijí tam žádné živé bytosti a my tam také nemůžeme žít.“ Tak neustále podávají zprávy o tom, co na Mĕsíci není, ale vĕdí vůbec, co tam je? Nevĕdí. A to je jen jedna planeta nebo jedna hvĕzda.

Podle védské literatury je Mĕsíc považován za hvĕzdu. Vĕdci říkají, že všechny hvĕzdy jsou Slunce, ale podle Bhagavad-gíty mají hvĕzdy stejnou povahu jako Mĕsíc. V Bhagavad-gítĕ (10.21) Pán Kršna říká: nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī. „Jsem Mĕsíc mezi hvĕzdami.“ Takže Mĕsíc je jako mnoho ostatních hvĕzd. Jaká je povaha Mĕsíce? Září odraženým svĕtlem Slunce. Proto nesouhlasíme s tím, když vĕdci říkají, že hvĕzdy jsou jako mnoho Sluncí. Podle védských propočtů existuje bezpočet Sluncí, ale v každém vesmíru je pouze jedno.

Vše, co vidíme v tomto vesmíru, vidíme nedokonale a nedokonalé je i naše poznání. Nemůžeme spočítat, kolik existuje hvĕzd nebo planet. Nemůžeme plnĕ pochopit ani hmotné vĕci, které jsou kolem nás. Jak bychom tedy mohli porozumĕt Nejvyššímu Pánu, který stvořil tento vesmír? To není možné. Brahma-sanhitá (5.34) proto říká:

V Brahma-sanhitĕ se říká, že prostor je neomezený. Předpokládejme, že bychom cestovali kosmickou lodí rychlostí vĕtru nebo dokonce rychlostí myšlenky. Všichni vĕdí, že mysl je tak rychlá, že bĕhem jediného zlomku sekundy se pomocí mysli můžeme dostat miliony mil daleko. Vzpomeneme-li si na nĕco miliony mil vzdáleného, mysl se tam může dostat bĕhem okamžiku. I kdybychom však mohli cestovat takovou rychlostí v kosmické lodi, kterou sestrojili muni-puṅgavānām,nejvĕtší vĕdci a myslitelé, byla by to nejvĕtší dokonalost? Ne. Brahma-sanhitá říká: so 'py asti yat-prapada-sīmny avicintya-tattve. Stejnĕ pro nás toto stvoření zůstane nepochopitelné. A Kršna všechny tyto vĕci stvořil. Jak tedy můžeme studovat Kršnu? Když nemůžeme pochopit ani vĕci, které Kršna stvořil, jak bychom mohli porozumĕt Kršnovi Samotnému? To nepřichází v úvahu.

Pro oddané je mentalita obyvatel Vrndávanu příkladem dokonalého stavu mysli. Obyvatelé Vrndávanu se nezajímali o to, jak porozumĕt Kršnovi. Za všech okolností Ho chtĕli milovat. Nemysleli si: „Kršna je Bůh, a proto Ho miluji.“ Ve Vrndávanu Kršna nevystupuje jako Bůh; hraje si tam jako obyčejný pasáček krav. A i když občas dokázal, že je Nejvyšší Osobností Božství, oddaní ve Vrndávanu se o to nestarali.

Kuntídéví ale nežila ve Vrndávanu. Žila v Hastinápuru, který leží mimo Vrndávan. Oddaní, kteří žijí mimo Vrndávan, se snaží pochopit velikost obyvatel Vrndávanu, ale vrndávanští obyvatelé se nesnaží pochopit, jak velký je Kršna. Takový je mezi nimi rozdíl. Mĕli bychom jen jednoduše milovat Kršnu. Čím více Ho budeme milovat, tím budeme dokonalejší. Není nutné pochopit Kršnu a Jeho stvoření. Kršna nám o Sobĕ říká v Bhagavad-gítĕ a nemĕli bychom se snažit pochopit více. Nemĕli bychom si dĕlat starosti s tím, abychom Ho poznali, neboť to není možné. Mĕli bychom jednoduše zvýšit svou ryzí lásku ke Kršnovi. To je dokonalost života.