Kapitola 19

Svrchovaného Pána Šrí Kršnu nelze spatřit naším současným podmínĕným zrakem. Chceme-li Ho vidĕt, musíme zmĕnit svůj život a naplnit ho spontánní láskou k Bohu. Když byl Šrí Kršna Osobnĕ přítomný na planetĕ Zemi, ne každý Ho vidĕl jako Nejvyšší Osobnost Božství. Materialisté jako Rávana, Hiranjakašipu, Kansa, Džarásandha a Šišupál byli po hmotné stránce vysoce kvalifikované osobnosti, ale přítomnost Pána nebyli schopni ocenit. To znamená, že i když je Pán přímo před našima očima, nemůžeme Ho vidĕt, pokud nemáme oči k vidĕní. Tuto nezbytnou kvalifikaci vyvineme jedinĕ oddanou službou, která začíná nasloucháním o Pánu ze správných zdrojů. Jednou z nejoblíbenĕjších knih, kterou lidé často čtou a přednášejí, je Bhagavad- -gítá. Nĕkdy ale shledáváme, že čtenář, posluchač nebo přednášející nevidí Pána tváří v tvář, i když se vĕnuje této oddané službĕ. Důvodem je kvalita naslouchání (śravaṇa). Nasloucháme- -li ze správných zdrojů, účinky se dostaví velice rychle. Lidé vĕtšinou naslouchají neautorizovaným osobám. Tito lidé mohou mít vysoké akademické vzdĕlání, ale jelikož nedodržují zásady oddané služby, naslouchat jim je vyloženou ztrátou času. Nĕkdy texty vykládají tak, aby to vyhovovalo jejich osobním zámĕrům. Ze všeho nejdříve tedy musíme vyhledat pravého a kvalifikovaného mluvčího a jemu pak můžeme naslouchat. Jakmile je naslouchání dokonalé a úplné, ostatní metody služby budou také automaticky dokonalé.

Pán provádí různé transcendentální činnosti a naslouchání o kterékoliv z nich může přinést požadovaný výsledek, pokud o nich nasloucháme dokonalým způsobem. Bhágavatam začíná popisovat činnosti Pána od Jeho styků s Pánduovci. Je zde též mnoho jiných zábav Pána, které popisují Jeho jednání s asury a ostatními. A v desátém zpĕvu je potom uvedeno Jeho vznešené jednání s Jeho milostnými družkami, gópími, a také s Jeho řádnými manželkami ve Dvárace. Jelikož Pán je absolutní, Jeho jednání má vždy tutéž transcendentální povahu. Lidé ovšem nĕkdy při neautorizovaném naslouchání dávají přednost vyprávĕní o Jeho stycích s gópími. Tyto sklony jsou příznakem smyslných tužeb posluchače; pravý přednašeč Pánových zábav se proto takovému naslouchání vždy vyhýbá. Musíme o Pánovi naslouchat od samého začátku, ať už se jedná o Šrímad-Bhágavatam nebo o nĕjaké jiné písmo, a to nám postupnĕ pomůže dosáhnout dokonalosti. Není proto správné pokládat Pánovy styky s Pánduovci za ménĕ důležité, než jsou Jeho styky s gópími. Musíme mít neustále na pamĕti, že Pán je vždy transcendentální vůči veškeré hmotné připoutanosti. Ve všech výše uvedených zábavách je Pán za všech okolností hlavní postavou a naslouchat o Nĕm a o Jeho oddaných či protivnících je prospĕšné pro duchovní život. Je řečeno, že všechny Védy a Purány byly vytvořeny proto, abychom mohli obnovit svůj ztracený vztah k Bohu. Naslouchání všem tĕmto písmům je naprosto nezbytné.

V předešlých verších Kuntídéví vysvĕtlila, že ti, kteří přišli do hmotného svĕta, pracují jako osli tak tĕžce, že nemohou svou zátĕž ani snést. Jelikož touží uspokojit svůj chtíč, tvrdĕ dřou a mají stále jen potíže. Kršna přichází, aby jim ukázal, jak se vysvobodit z tohoto života plného neustálého utrpení.

Náboženství jsou zákony Boha. Lidé, kteří to nevĕdí, si myslí, že náboženství je nĕjaká víra. Vy můžete v nĕco vĕřit a já mohu také v nĕco vĕřit, já mohu vĕřit vám a vy můžete nebo nemusíte vĕřit mnĕ, ale to ještĕ není náboženství. Existují dokonce i pseudonáboženské skupiny, které hlásají: „Každý si může vymyslet svou vlastní cestu.“ Yata mata tata patha. „Cokoliv si myslíš, že je správné, je správné.“ To je jejich filozofie. Není to ale vĕda. Předpokládejme, že je nĕkdo blázen. Je snad všechno, co si myslí, správné? Zajisté ne. Když řekneme: „Dvĕ a dvĕ jsou čtyři,“ to je vĕda. Jestliže si myslím, že dvĕ a dvĕ je pĕt nebo tři, bude to pravda? Ne. Existují tedy Boží zákony, a když dochází k dharmasya glāṇih neboli porušování tĕchto zákonů, přichází utrpení. Kdybychom porušovali zákony státu, museli bychom trpĕt, a stejnĕ tak jakmile porušíme Boží zákony, musíme čelit spoustĕ utrpení.

Jak se tedy můžeme osvobodit? Kršna přichází, aby nás vysvobodil pomocí bhakti-jógy, a když poslechneme Jeho pokyny, vysvobodíme se. Prahlád Mahárádž říká, že bhakti-jóga se může provádĕt devíti způsoby:

„Naslouchání a zpívání o transcendentálním jménu, podobĕ, vlastnostech a zábavách Pána Višnua, vzpomínání na nĕ, sloužení lotosovým nohám Pána, uctívání Pána, přednášení modliteb Pánu, sloužení Pánu a považování Ho za svého nejlepšího přítele a odevzdání všeho (sloužení Mu tĕlem, myslí i slovy)    —    to je devĕt způsobů čisté oddané služby. Ten, kdo zasvĕtil svůj život Kršnovi prostřednictvím tĕchto devíti metod, by mĕl být považován za nejučenĕjšího človĕka, neboť obdržel dokonalé poznání.“ (Bhág. 7.5.23  –  24)

„Naslouchání“ znamená naslouchat o nĕčích činnostech, podobĕ, vlastnostech, společnících atd. Naslouchat je možné pouze o nĕkom, kdo vykonává nĕjaké činnosti. Zajímáme se třeba o historii, ale co je to historie? Není to nic jiného než informace o tom, co dĕlaly různé osobnosti v různých dobách. Když hovoříme o naslouchání, mĕli bychom se ptát, o čem budeme naslouchat. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ: máme naslouchat o činnostech Pána Višnua neboli Kršny a nikoliv zprávám z novin. Brahma-jijñāsā: mĕli bychom se dotazovat na Brahman, Nejvyššího, a naslouchat o Nĕm. To doporučují Védy. V našem hnutí pro vĕdomí Kršny také nasloucháme a opĕvujeme. Koho opĕvujeme? Kdo je předmĕtem našeho zájmu? Kršna. Neposloucháme zprávy o cenách na trhu s akciemi. Nasloucháme o Kršnovi.

S nasloucháním je spojené rozmlouvání a opĕvování. My hovoříme a zpíváme o Kršnovi (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Když človĕk dosáhne dokonalosti v naslouchání a opĕvování, dalším stupnĕm je smaraṇam, přemýšlení neboli meditace. Když o nĕčem hovoříme nebo nĕčemu nasloucháme, pozdĕji o tom budeme přemýšlet. Musíme ale začít se śravaṇam, nasloucháním    —     jinak bychom nemĕli o čem meditovat. Jak může nĕkdo meditovat, aniž má o čem? Musíme proto naslouchat a zpívat o Pánu Višnuovi (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ).

Cílem skutečné jógové meditace je vidĕt čtyřrukou podobu (mūrti) Višnua, sídlícího v srdci. Různí darebáci si dnes vymýšlejí jiné metody, kterým říkají meditace, ale s opravdovou meditací to nemá nic společného. Naše smysly jsou velice neklidné a roztĕkané, stejnĕ jako naše mysl, a pomocí aštánga-jógy, skládající se z dechového a tĕlesného cvičení, můžeme ovládat smysly a mysl soustředit na podobu Višnua. Toto soustředĕní je skutečným cílem jógy a nazývá se samádhi. Aštánga-jóga tedy vede ke smaraṇam neboli vzpomínání na Nejvyššího Pána.

Dalším způsobem oddané služby je arcanam, uctívání Božstev Kršny v chrámu.

Neznamená to, že bychom mĕli uctívat Kršnu jednou týdnĕ nebo jednou za mĕsíc. Pána Kršnu bychom mĕli uctívat dvacet čtyři hodin dennĕ (nitya). Božstva by mĕla mít nové šaty každý den nebo dvakrát či čtyřikrát dennĕ    —    kolikrát je to jen možné. To se nazývá śṛṅgāra. Kršna je nejbohatší uživatel a mĕli bychom Mu proto dávat vĕci, kterých si může užívat. Když mi například nĕkdo dá nové oblečení, řeknu: „To jsou velice hezké šaty.“ To je můj požitek. Stejnĕ bychom se mĕli každý den snažit potĕšit Kršnu tím, že Mu oblékneme nádherné šaty. Oblečení pro Božstva by mĕlo být prvotřídní, jídlo, které Jim obĕtujeme, musí být také prvotřídní a chrám, ve kterém je Božstvo uctíváno, musí být rovnĕž prvotřídní nebo ještĕ lepší. Chrám musí být vždy uklizený a čistý jako ze škatulky. Každý si všimne, že chrámy hnutí pro vĕdomí Kršny jsou velice čisté. Musí být velice čisté. Čím více uklízíme chrám, tím více se očišťuje naše srdce. To je oddaná služba. Čím lépe budeme oblékat Kršnu, tím budeme spokojenĕjší. Nyní jsme zvyklí obdivovat své vlastní oblečení. Myslíme si, že máme velice drahé oblečení, a uspokojuje nás to. Když ale budeme oblékat Kršnu, budeme cítit duchovní uspokojení.

Povinností duchovního učitele je vždy zamĕstnávat své žáky v uctívání Božstev. Takovému duchovnímu učiteli vzdáváme své poklony.

Slovem śṛṇvanti Kuntídéví naznačuje, že naším prvním zájmem by mĕlo být naslouchání o Kršnovi. Musíme pozornĕ naslouchat. Proč chodíme na přednášky na univerzitu? Abychom naslouchali. Když sedíme a posloucháme nĕjakého učeného profesora, získáváme poznání. Oddaný proto vždy naslouchá o Kršnovi. Pro ty, kteří rozvíjejí své vĕdomí Kršny, je ze všeho nejpřednĕjší naslouchání.

Jestliže jsme pozornĕ naslouchali o Kršnovi, přijde na řadu další způsob bhakti-jógy    —    opĕvování. Kazatelé hnutí pro vĕdomí Kršny chodí od mĕsta k mĕstu, od vesnice k vesnici. Proč? Aby lidé slyšeli jejich kázání a opĕvování a získali příležitost seznámit se s filozofií a vážnĕ ji přijmout (gṛṇanti). Slovo abhīkṣṇaśaḥ naznačuje, že tĕmito činnostmi bychom se mĕli zamĕstnávat nepřetržitĕ dvacet čtyři hodin dennĕ. Čaitanja Maháprabhu doporučuje: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ    —    človĕk by mĕl zpívat svaté jméno dvacet čtyři hodin dennĕ. To je povinnost oddaných vĕdomých si Kršny.

Můžeme provádĕt všechny způsoby oddané služby, nebo můžeme přijmout jen jeden. Pouhé naslouchání stačí. Paríkšit Mahárádž se posadil před Šukadévu Gósvámího a v posledních sedmi dnech svého života mu pouze naslouchal. Úplnĕ postačí, když se vždy při přednášce z Bhagavad-gíty posadíte v chrámu a budete naslouchat. I když nerozumíte, prosím, poslouchejte dál. Mantra neboli vibrace vám pomůže. Není příliš důležité ovládnout sanskrtskou gramatiku nebo se stát učencem. Bhakti je apratihatā,což znamená, že její rozvoj nemůže nic zastavit. Proto nám Čaitanja Maháprabhu doporučuje, abychom jednoduše naslouchali.

Když Čaitanja Maháprabhu přijal řád života v odříkání, Sárvabhauma Bhattáčárja Ho za to kritizoval. Sárvabhauma Bhattáčárja byl spolužákem Nílámbary Čakravartího, který byl tchánem Čaitanjova otce, Džagannátha Mišry. Sárvabhauma Bhattáčárja byl tedy k Nĕmu ve vztahu dĕdečka. Řekl proto Čaitanjovi Maháprabhuovi: „Je Ti teprve dvacet čtyři let a přijal jsi sannjás. Žít v tomto životním řádu je velice obtížné, protože mladého muže přitahuje v hmotném svĕtĕ tolik vĕcí. Mĕl bys naslouchat Védánta-sútře.“ Sárvabhauma Bhattáčárja patřil k májávádské škole a můžeme tedy vidĕt, že naslouchání považují za důležité dokonce i májávádíni, kteří zdůrazňují naslouchání Védánta- -sútře. Vaišnavové neboli oddaní Pána Kršny také naslouchají Védánta-sútře, ale nikoliv od májávádínů, jejichž chybné výklady naslouchání jen poskvrňují. Ve skutečnosti Védánta-sútře opravdu naslouchají pouze vaišnavové, neboť k ní nepřidávají scestné výklady. Když Kršna říká: „Jsem Nejvyšší,“ vaišnavové to přijímají. To je správný způsob naslouchání. Spekulativní výklady Védánta-sútry nebo Bhagavad-gíty ve stylu: „Slovo kṛṣṇa znamená to a kurukṣetra znamená ono“ jsou pouhou ztrátou času. Tĕmto písmům bychom mĕli naslouchat tak, jak jsou.

I když Čaitanja Maháprabhu souhlasil s tím, že bude naslouchat Védántĕ od Sárvabhaumy Bhattáčárji, nĕkolik dní pouze poslouchal a nekladl žádné otázky. Sárvabhauma Bhattáčárja Mu nakonec řekl: „Drahý chlapče, posloucháš, ale nemáš žádné otázky. Proč? Nerozumíš tomu, co říkám? Proč se na nic neptáš?“ Čaitanja Maháprabhu odpovĕdĕl: „Všemu rozumím. Nemám ale žádné otázky, protože vykládáš Védánta-sútru spekulativním způsobem. Proto jen poslouchám verše Védánta-sútry a nikoliv tvé výklady.“ Nepřímo tak řekl: „Tvá vysvĕtlení jsou chybná.“ Pozdĕji dodal: „Verše Védánta-sútry jsou jasné jako slunce, ale tvé výklady jsou jako mraky, které je zakrývají.“

Pokud chceme vidĕt slunce, nepotřebujeme lampu. Všichni ho můžeme vidĕt. Když je ale slunce zakryté mraky, uvidíme ho jen tĕžko. Védánta-sútra je jako slunce, ale májávádské výklady její skutečný význam zakrývají. Májávádíni nikdy nepřijmou přímý význam. Dokonce i velcí političtí vůdci, kteří jsou ovlivnĕni májávádskou filozofií, zakrývají pravý význam védské literatury svými spekulacemi: „Kurukṣetraznamená toto a dharma- -kṣetra znamená tamto.“ Mĕli bychom proto poslouchat původní text, takový, jaký opravdu je. Potom bude mít naše naslouchání správný účinek. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ: mĕli bychom naslouchat o Višnuovi takovém, jaký je. Potom o Nĕm můžeme meditovat a vzpomínat na Nĕho (smaranti). Díky tomu budeme šťastní (nandanti). Slovo nandana znamená „přinášející potĕšení“. Tímto způsobem můžeme přijít do styku se zdrojem veškeré radosti.

Chceme-li rozvíjet své vĕdomí Kršny, musíme naslouchat o Kršnovi, hovořit o Kršnovi a zabývat se pouze tím, co je spojené s Kršnou. Kuntídéví říká Pánu, že tímto způsobem Ho každý může jednou spatřit. A jaký bude mít účinek, když spatříme Boha, Kršnu? Bhava-pravāhoparamam. Slovo pravāha znamená „proud“. Když jsou v řece velice silné proudy a nĕjaké zvíře do ní spadne, proud ho odnese. I my jsme podobnĕ unášeni proudy hmotné přírody, které přicházejí jeden za druhým, jako velké vlny v Tichém oceánu. Jelikož jsme v sevření tří kvalit hmotné přírody (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ), její proudy nás neustále unášejí. Bhaktivinód Thákur proto říká: māyāra vaśe yaccha bhese'    —    „Jsi unášen proudy hmotné přírody.“ Jsou to proudy hladu a žíznĕ, zrození, smrti a stáří, proudy klamu a iluze. Jsme duše, ale jelikož jsme v tomto hmotném oceánu, jsme unášeni neustále dál a dál. Tyto proudy se ale zastaví, když se dvacet čtyři hodin dennĕ s naprostou upřímností zamĕstnáme nasloucháním, zpíváním a službou Kršnovi.

Kde se tento proud zastaví? Kuntídéví říká Pánu: padāmbujam. „Zastaví se u Tvých lotosových nohou.“ Musíme se naučit vidĕt Kršnovy lotosové nohy a obĕtovat lotosovým nohám Pána tulasí a santálovou pastu    —    pak se proud hmotného života zastaví.

V oceánu je mnoho proudů, ale když plujeme na dobré lodi, všechny je snadno překonáme. V jiném verši Šrímad-Bhágavatamu (10.14.58) se říká: samāśritā ye pada-pallava-plavam. Okvĕtní lístek lotosu je jako malá loď, a když vyhledáme útočištĕ na takové lodi    —    na lístku Kršnových lotosových nohou    —    velký oceán zrození a smrti se stane stejnĕ bezvýznamný, jako trocha vody, která se vejde do otisku kopýtka telete. Bĕhem období dešťů jsou cesty v Indii velice rozblácené a krávy a telata za sebou nechávají otisky kopyt, které se plní vodou. Každý může lehce přeskočit i tucet takových louží. I když pro nĕkoho může být oceán zrození a smrtí nesmírnĕ velký, pro oddaného je stejný jako malá kaluž (bhavāmbudhir vatsa-padam), kterou může velice snadno přeskočit. Oddaný tak dosáhne paraṁ padam neboli nejvyššího sídla. A co tento hmotný svĕt? Padaṁ padaṁ yad vipadām: není to místo pro oddané, ale pro lidi, kteří trpí. Kuntídéví proto říká: „Vĕdomí Kršny je lékem na tvoje utrpení. Užívej ho a buď šťastný.“