Kapitola 25

Dokonalosti čisté oddané služby dosáhneme tehdy, když svou pozornost plnĕ obrátíme k transcendentální láskyplné službĕ Pánu. Přetnout pouta náklonnosti ke všemu ostatnímu neznamená zcela zavrhnout takové jemné záležitosti, jako je citový vztah k nĕjaké osobĕ. To ani není možné. Živá bytost musí mít tento pocit náklonnosti k nĕkomu jinému, protože to je příznakem života ve všech životních druzích. Příznaky života, jimiž je touha, hnĕv, pocit přitažlivosti atd., nelze zničit. Je třeba pouze zmĕnit cíl. Nelze odstranit touhu, ale v oddané službĕ vystřídá touhu po uspokojení smyslů touha po službĕ Pánu. Takzvaná náklonnost k rodinĕ, společnosti, zemi atd. není ničím jiným než různými druhy smyslového požitku. Jakmile se tato touha zamĕří na uspokojení Pána, nazývá se to oddaná služba.

Z Bhagavad-gíty je patrné, že Ardžuna nechtĕl bojovat se svými bratry a příbuznými, jelikož chtĕl uspokojit své osobní touhy. Jakmile však vyslechl poselství Pána, Šrímad Bhagavad-gítu, zmĕnil své rozhodnutí a sloužil Pánu. Tím se z nĕho stal slavný oddaný Pána, neboť všechna písma uvádĕjí, že Ardžuna dosáhl duchovní dokonalosti oddanou službou Pánu v přátelském vztahu. Bojování a přátelství, Ardžuna i Kršna, vše zůstalo, jak bylo, jen z Ardžuny se oddanou službou stal jiný človĕk. Také modlitby Kuntí naznačují jasnou zmĕnu v jejím v jednání. Šrímatí Kuntí chtĕla sloužit Pánu bez odchýlení a o to prosí ve svých modlitbách. Tato čistá oddanost je konečným cílem života. Naše pozornost se obvykle obrací ke službĕ nĕkomu nebo nĕčemu, co není Božské, co není v Božím plánu. Jakmile zmĕníme plán ve prospĕch služby Bohu neboli jsou-li naše smysly očištĕny ve vztahu k oddané službĕ Pánu, pak se to nazývá čistá oddaná služba. Šrímatí Kuntídéví toužila po této dokonalosti a modlila se o ni k Pánu.

Její náklonnost k Pánduovcům a Vršniovcům nevybočuje mimo rámec oddané služby, neboť služba Pánu a služba Jeho oddaným se od sebe neliší. Nĕkdy je služba oddaným cennĕjší než služba Pánu. V tomto případĕ se však jednalo o náklonnost, kterou mĕla Kuntídéví k Pánduovcům a Vršniovcům jakožto členům své rodiny. Takové citové pouto hmotného příbuzenství vytváří májá    —    příbuznosti tĕla nebo mysli vznikají vlivem vnĕjší energie. Skutečná příbuznost je příbuznost duše na základĕ vztahu s Nejvyšší Duší. Když chtĕla Kuntídéví přetnout rodinné svazky, mínila tím vnĕjší vztahy. Vnĕjší vztahy jsou příčinou hmotného otroctví, ale vztahy duše vedou ke svobodĕ. Příbuznost dvou duší se může uskutečnit prostřednictvím příbuznosti s Nadduší. Vidĕt temnotu znamená nevidĕt. Ale ve slunečním svĕtle vidíme slunce i vše ostatní, co nám bylo ve tmĕ skryto. Tak je tomu s oddanou službou.

V předchozím verši Šrímad-Bhágavatamu se královna Kuntí modlí k Pánu, aby laskavĕ přetnul pouta její náklonnosti k příbuzným rodinám Pánduovců a Vršniovců. Zbavit se připoutanosti k hmotným vĕcem ale nestačí. Májávádští filozofové říkají: brahma satyaṁ jagan mithyā. „Tento svĕt je falešný a jedinou skutečností je Brahman neboli duše.“ S tímto tvrzením souhlasíme, ale ještĕ ho blíže upřesňujeme. Jako živé bytosti si chceme užívat. Požitek znamená rozmanitost. Bez rozmanitosti bychom si nemohli užívat. Proč Bůh stvořil tolik barev a tolik podob? Stvořil všechno tak rozmanitĕ pro náš požitek, protože rozmanitost je matkou požitku.

Májávádští filozofové neboli impersonalisté chtĕjí tuto rozmanitost negovat. Jelikož se však nezamĕstnávají v oddané službĕ, výsledkem je to, že pouze vykonávají tvrdá odříkání a pokání, aniž dosáhnou nĕjakého trvalého výsledku. Vysvĕtluje to modlitba ve Šrímad-Bhágavatamu (10.2.32):

„Ó Pane s lotosovýma očima, ti, kteří si myslí, že v tomto životĕ dosáhli osvobození a nevykonávají oddanou službu Tobĕ, nejsou příliš inteligentní. I když provádĕjí tvrdá odříkání a pokání, aby se pozdvihli na duchovní úroveň k realizaci neosobního Brahmanu, budou muset znovu poklesnout, neboť zapomnĕli uctívat Tvé lotosové nohy.“

Lidská životní podoba je určena k tomu, abychom znovu obnovili svůj vztah k Bohu a podle nĕho také jednali. I v bĕžném životĕ platí, že když chtĕjí obchodníci uzavřít nĕjaký obchod, musí nejprve navázat kontakt a potom může obchod probĕhnout. Podobnĕ muž a žena uzavřou sňatek a potom spolu mohou žít. Stejnĕ je lidský život určen k opĕtovnému obnovení našeho vztahu k Bohu. V hmotném svĕtĕ na tento vztah zapomeneme, protože zde není vĕdomí Kršny. Jakmile jednáme s vĕdomím Kršny neboli pro Kršnu, nežijeme již v hmotném svĕtĕ, ale v duchovním svĕtĕ.

Jako žena byla Kuntídéví připoutaná příbuzenským svazkem ke dvĕma rodinám. Modlila se proto ke Kršnovi, aby přetnul tato pouta a osvobodil ji. Co by však mĕla dĕlat, až bude osvobozena? Nĕkdy se stane, že človĕk odejde ze zamĕstnání, protože mu přestalo vyhovovat. To je v pořádku. Pokud ale zůstane nezamĕstnaný, pak to nebylo příliš praktické.

Lidé, kteří jsou zklamaní a zmatení, chtĕjí tento hmotný svĕt negovat. Vĕdí, co nechtĕjí, ale nemají ponĕtí o tom, co chtĕjí. Lidé vždy říkají: „Tohle nechci.“ Co ale chtĕjí? To nevĕdí.

Kuntídéví vysvĕtluje, co bychom ve skutečnosti mĕli chtít. Říká: „Ať zmizí všechny mé rodinné svazky a upevní se můj vztah k Tobĕ.“ Jinými slovy, Kuntídéví nechce být přitahována k nikomu jinému než ke Kršnovi. Taková touha je správná a je dokonalostí života.

Slovo ananya-viṣayā znamená ananya-bhakti neboli nepřerušovaná oddaná služba. Musíme být jednoduše poutáni ke Kršnovi neustále a bez odchýlení dvacet čtyři hodiny dennĕ. Potom může být naše odříkání dokonalé. Jestliže si myslíme, že můžeme být připoutáni současnĕ ke Kršnovi i k hmotným vĕcem, pak jsme na omylu. Nemůžeme chtít zapálit oheň a současnĕ na nĕj lít vodu. Tímto způsobem se oheň nikdy nerozhoří.

Májávádští sannjásíni se zříkají tohoto svĕta (brahma satyaṁ jagan mithyā). Kázat zříkání se hmotného svĕta je zajisté velice dobré, ale zároveň je třeba, abychom byli připoutáni k nĕčemu jinému. Jinak nebude mít naše odříkání dlouhé trvání. Mnoho májávádských sannjásínů říká: brahma satyaṁ jagan mithyā. Když ale přijmou sannjás, vrátí se do hmotného svĕta a začnou otevírat nemocnice a vĕnovat se dobročinnosti. Proč? Když již tento svĕt opustili s tím, že je mithyā neboli falešný, proč se znovu vracejí a vĕnují se politice, dobročinnosti a sociologii? Ve skutečnosti se to musí stát, neboť jsme živé bytosti, které jsou neustále činné. Jestliže se ve své frustraci snažíme přestat úplnĕ se vším, nebudeme úspĕšní. Musíme se nĕčím zamĕstnat, musíme vyvíjet nĕjakou činnost.

Nejvyšší činností neboli duchovní činností na úrovni Brahmanu je oddaná služba. Májávádíni to však nevĕdí. Myslí si, že duchovní svĕt je prázdný. Duchovní svĕt je však stejnĕ jako hmotný svĕt plný rozmanitostí. V duchovním svĕtĕ také existují domy, stromy, silnice a vozy    —    je tam všechno, ale bez hmotných nedostatků. Duchovní svĕt je popsán v Brahma-sanhitĕ (5.29):

„Uctívám Góvindu, prvotního Pána a stvořitele, který pase krávy, plnící všechny touhy v zemi postavené z duchovních kamenů čintámani, který je obklopen miliony stromů přání a s velkou úctou a vřelostí neustále obsluhován stovkami tisíc lakšmí či gópí.“

V duchovním svĕtĕ jsou stromy kalpa-vṛkṣa, na kterých se rodí jakékoliv druhy ovoce, které si přejeme. V hmotném svĕtĕ se například na mangovníku nemůže urodit hroznové víno a ani na stromech vinné révy nemohou růst manga. V duchovním svĕtĕ však můžeme ze stromu utrhnout mango, a když budeme chtít, stejný strom nám dá i hroznové víno. Tento strom se nazývá „strom přání“. To jsou nĕkteré z vĕcí, které můžeme vidĕt v duchovním svĕtĕ.

V hmotném svĕtĕ potřebujeme svĕtlo slunce a mĕsíce, ale v duchovním svĕtĕ není nic takového třeba, protože všechno a všichni září sami. V Kršna-líle kradl Kršna máslo a sousedé matky Jašódy si stĕžovali. Ve skutečnosti si nestĕžovali v pravém slova smyslu, spíše jim přinášelo potĕšení mluvit o tĕlesných rysech a zábavách Pána Kršny. Řekli matce Jašódĕ: „Tvůj syn chodí do našeho domu a krade máslo. Snažíme se před Ním máslo ukrýt ve tmĕ, ale On ho vždy stejnĕ najde. Bude lepší, když Mu sundáš všechny Jeho ozdoby, jelikož si myslíme, že záře z Jeho drahokamů Mu pomáhá najít hrnec s máslem.“ Matka Jašódá odpovĕdĕla: „Ano, sundám Mu všechny Jeho ozdoby.“ Sousedé ale potom řekli: „Ne, ani to by nepomohlo. Záře vychází přímo z chlapce Samotného. Může máslo najít i bez ozdob.“ Transcendentální tĕlo tedy vydává záři.

Svĕtlo je všude kolem nás díky záři, která vychází z Kršnova transcendentálního tĕla. Všechno svĕtlo, které vidíme, je pouze odrazem Kršnovy záře. V Brahma-sanhitĕ (5.40) je řečeno:

„V milionech a milionech vesmírů existuje nespočetnĕ vzájemnĕ se lišících planet. Všechny tyto planety se nacházejí v duchovní záři, která se nazývá brahmadžjóti. Brahmadžjóti je tĕlesnou září Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, kterého uctívám.“

Záře Kršnova tĕla dává vzniknout milionům vesmírů. V této sluneční soustavĕ vytváří Slunce mnoho planet a díky sluneční záři je na planetách teplo a dochází ke zmĕnám ročních období. Díky Slunci existují stromy, listí, ovoce a kvĕtiny. Podobnĕ všechno, co vidíme v tomto stvoření, existuje díky Kršnovĕ tĕlesné záři.

Májávádíni vidí pouze záři, která je neosobní. Nemohou vidĕt nic jiného. Můžeme třeba vidĕt, jak k oblakům letí letadlo, ale za nĕjakou dobu nám kvůli oslnivé záři slunce zmizí z dohledu. Letadlo je stále na obloze, ale my ho již nevidíme. Když se tedy zamĕříme pouze na brahmadžjóti, nemůžeme vidĕt, co je v ní. V jedné z manter Íšópanišady proto oddaný prosí Pána, aby odstranil Svou záři, aby Ho mohl vidĕt takového, jaký je.

Májávádští filozofové nemohou spatřit ani planetu, na které Kršna sídlí, ani Jeho činnosti. Bhágavatam říká: āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ    —    jelikož nevidí Kršnovy lotosové nohy, musí se navrátit do hmotného svĕta, nehledĕ na to, že provádĕli přísná pokání a odříkání. Odříkání samotné nám tedy nepomůže. Můžeme se snažit všeho se zříci, ale vzápĕtí se z nás opĕt stanou požitkáři. Takové odříkání a užívání si je jako kyvadlo, které se pohybuje tam a zpĕt. Chvíli se vĕnujeme falešnému odříkání a chvíli falešným požitkům. Na tento problém však existuje lék. Jestliže se skutečnĕ chceme odpoutat od tohoto hmotného svĕta, musíme zvĕtšovat svou zálibu ve vĕdomí Kršny. Odříkání samotné nám nepomůže. Kuntídéví se proto modlí: tvayi me 'nanya-viṣayā. Touží, aby ji přitahoval pouze Kršna a nikdo jiný. To je bhakti neboli čistá oddaná služba. Jak říká Rúpa Gósvámí, oddaná služba by mĕla být ryzí (anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam).

V hmotném svĕtĕ můžeme najít džňání a karmí. Karmí jsou hlupáci, kteří zbytečnĕ tĕžce pracují, a džňání jsou ti, kteří udĕlali malý pokrok a myslí si: „Proč bych mĕl tak tĕžce pracovat? Nepotřebuji tolik vĕcí. Proč shromažďovat tolik penĕz a jídla a starat se o falešnou prestiž?“ Takto uvažuje džňání. Bhakta je však ještĕ výše než karmí a džňání. Karmí má spousty tužeb a džňání se všech tĕchto tužeb snaží zbavit, ale skutečnĕ se tĕchto tužeb můžeme zbavit jen tehdy, když toužíme po službĕ Kršnovi. Jinak to není možné. Jñāna-karmādy-anāvṛtam. Nemĕli bychom být připoutáni k hmotným vĕcem, musíme být připoutáni ke Kršnovi. Jen tak bude naše odříkání trvalé.

Své vĕdomí Kršny musíme rozvíjet příznivým způsobem (anukūlyena kṛṣṇānuśīlanam). To znamená, že máme přemýšlet o tom, co Kršnu uspokojí. Vždy musíme myslet na Kršnu, stejnĕ jako gópí. Jejich vĕdomí Kršny bylo dokonalé, neboť netoužily po ničem jiném než potĕšit Kršnu. To je dokonalost. Čaitanja Maháprabhu proto doporučuje: ramyā kācid upāsanā vraja-vadhū- -vargeṇa yā kalpitā    —    neexistuje žádný lepší způsob uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství než způsob vradžských gópí.

Gópí nemĕly jinou touhu než uspokojit Kršnu. Kršnu se snažili potĕšit všichni    —    všechny gópí, včetnĕ tĕch starších, jako byla matka Jašódá a její přítelkynĕ, a také gópové jako Nanda Mahárádž a jeho přátelé. Chlapci a dívky z Vrndávanu, kteří byli stejnĕ staří jako Kršna, se Ho také snažili potĕšit. A dokonce i krávy, kvĕtiny, ovoce a voda ve Vrndávanu. Bylo tomu tak proto, že ve Vrndávanu je všechno duchovní; není tam nic hmotného.

Mĕli bychom pochopit rozdíl mezi tím, co je duchovní a co je hmotné. Hmota nejeví žádné známky života, ale ve všem, co je duchovní, můžeme příznaky života jasnĕ vidĕt. Stromy jsou v duchovním i v hmotném svĕtĕ živými bytostmi, ale zde nejsou jejich příznaky života patrné. Lidé v hmotném svĕtĕ jsou živé bytosti a oddaní v duchovním svĕtĕ jsou také živé bytosti, ale v lidech, kteří si nejsou vĕdomi Kršny, se skutečné příznaky života neprojevují.

Ve skutečnosti neexistuje jiné vĕdomí než vĕdomí Kršny a toto vĕdomí Kršny je duchovní. Takže dokonce i když jsme ještĕ stále v hmotném svĕtĕ, můžeme poznat duchovní svĕt, pokud budeme jednoduše zvĕtšovat své vĕdomí Kršny. Žijeme-li v chrámu, žijeme v duchovním svĕtĕ, protože v chrámu není nic jiného než vĕdomí Kršny. Pro Kršnu můžeme dĕlat tolik vĕcí. Ti, kteří přísnĕ následují všechny zásady vĕdomí Kršny, ve skutečnosti žijí v duchovním, nikoliv v hmotném svĕtĕ. Můžeme si myslet, že žijeme v New Yorku, Los Angeles nebo nĕkde jinde, ale ve skutečnosti žijeme na Vaikuntĕ.

Je to otázka vĕdomí. Malý komár může sedĕt na stejném místĕ, na jakém sedí duchovní učitel, ale jelikož duchovní učitel má rozvinuté vĕdomí a komár nikoliv, je mezi nimi rozdíl. Mohou sedĕt na stejném místĕ, ale komár zůstane komárem a duchovní učitel duchovním učitelem. Je-li naše vĕdomí Kršny silné, nežijeme již v hmotném svĕtĕ, bez ohledu na to, kde jsme    —    ať již v hmotném, nebo v duchovním svĕtĕ.

Samotné odříkání neboli vzdání se všech svĕtských vĕcí tedy nestačí. Odříkání nám může pomoci, ale není to všechno. Když zvĕtšíme svou lásku ke Kršnovi, naše odříkání bude dokonalé. Se vzrůstem připoutanosti ke Kršnovi se připoutanost k hmotnému svĕtu automaticky sníží. Nemůžeme být současnĕ připoutáni ke Kršnovi i k hmotnému svĕtu. Když má žena vztah ke dvĕma mužům    —    manželovi a milenci    —    nemůže být připoutána k obĕma. Bude stále více připoutaná ke svému milenci. I když bude dobře vykonávat všechny domácí práce, její mysl bude vždy přitahována k jejímu milenci a bude netrpĕlivĕ přemýšlet o tom, kdy se s ním setká. Budeme-li právĕ tak zvĕtšovat svou lásku ke Kršnovi, automaticky se odpoutáme od hmotného svĕta (bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca, Bhág. 11.2.42).

Kuntídéví se tedy modlí ke Kršnovi, aby jí dal Svou milost a ona se mohla upnout jen na Nĕho. Bez Kršnovy milosti nemůžeme tuto připoutanost vyvinout a stát se oddanými. Musíme proto jednoduše sloužit Kršnovi, neboť takovou službou můžeme Kršnu uspokojit.

Kršna nepotřebuje, aby Mu nĕkdo sloužil, neboť je dokonalý Sám v Sobĕ. Když Mu ale sloužíme upřímnĕ a z celého srdce, můžeme Jeho milostí udĕlat pokrok. Sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ. Bůh se nám Sám zjeví. Boha nemůžeme spatřit svýma nedokonalýma očima. Jak ho tedy můžeme vidĕt? Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena     /    santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti (Brahma-sanhitá 5.38). Musíme potřít své oči balzámem lásky a Kršna se potom zjeví přímo před námi.

Když Dhruva Mahárádž provádĕl pokání a meditoval o Višnuovi ve svém srdci, Pánova podoba náhle zmizela a meditace se přerušila. Dhruva Mahárádž otevřel oči a uvidĕl Višnua přímo před sebou. Mĕli bychom stejnĕ jako Dhruva Mahárádž neustále myslet na Kršnu, a když dosáhneme dokonalosti, uvidíme Kršnu přímo před sebou. Nesmíme být netrpĕliví. Musíme čekat na pravou chvíli. Touha vidĕt Kršnu je samozřejmĕ dobrá, ale nesmí nás odradit, když Ho nespatříme hned. Když se žena vdá a chce mít hned dítĕ, bude zklamaná. Není možné, aby se jí dítĕ narodilo hned. Musí čekat. Stejnĕ ani my nemůžeme očekávat, že uvidíme Kršnu hned, jakmile jsme se zamĕstnali v oddané službĕ. Musíme však vĕřit, že Ho jednou spatříme. Musíme mít pevnou víru v to, že díky oddané službĕ budeme schopni vidĕt Kršnu tváří v tvář. Budeme-li stále pokračovat, jednou přijde čas, kdy Kršnu uvidíme, stejnĕ jako Kuntídéví. O tom není pochyb.

V Bhagavad-gítĕ je řečeno, že i ten, kdo se nechová vždy správnĕ, ale se stálostí vykonává oddanou službu Kršnovi, má být přesto považován za svatého. Američtí a evropští oddaní jsou nĕkdy kritizováni, že dĕlají chyby a neumĕjí dodržovat pravidla uctívání Božstev, jako je tomu v Indii, ale i přesto musí být podle Bhagavad-gíty pokládáni za svaté. Musíme s naprostou upřímností zamĕřit svoji mysl na službu Kršnovi a i když se dopustíme nĕjakých chyb, Kršna nám pak odpustí. Rúpa Gósvámí říká: tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet. Nejprve bychom mĕli soustředit svoji mysl na Kršnu, a tak automaticky získáme schopnost dodržovat i další pravidla a usmĕrnĕní. Na začátku se musíme ze všech sil snažit upnout svoji mysl na Kršnovy lotosové nohy, a tím se i všechno ostatní automaticky urovná.

Kuntídéví oslovuje Kršnu jako Madhupatiho. Kršna má tisíce jmen a jméno Madhupati naznačuje, že zahubil démona Madhua. Vĕdomí Kršny se přirovnává k řece, nikoliv však k obyčejné řece. Je jako řeka Ganga, která je velice čistá a je přímo spojena s Kršnou. Kuntídéví se modlí, aby její pozornost nepřetržitĕ ubíhala ke Kršnovým lotosovým nohám, stejnĕ jako Ganga bez překážek plyne do moře. To se nazývá ananya-bhakti neboli ryzí oddanost.