Kapitola 26

Šrímatí Kuntídéví zde popisuje Svrchovaného Pána Šrí Kršnu. Všemocný Pán má Své vĕčné transcendentální sídlo, kde pečuje o krávy surabhi. Slouží Mu stovky a tisíce bohyní štĕstí. Do hmotného svĕta sestupuje proto, aby přivedl zpátky Své oddané a aby zničil všechny rušivé elementy v politických stranách a mezi králi, kteří mají zajišťovat klid a pořádek. Pán tvoří, udržuje a ničí prostřednictvím Svých neomezených energií, a přesto se Jeho energie nezmenšuje a Jeho sil neubývá. Krávy, bráhmani a oddaní Pána jsou velice důležité faktory pro všeobecné blaho živých bytostí, a proto jsou předmĕtem Jeho zvláštní pozornosti.

Kuntí Kršnu oslovuje kṛṣṇa-sakha, protože ví, že i když Ardžuna, který je také známý jako Kršna, je její syn a je jí tedy podřízený, Pán Kršna má k nĕmu daleko důvĕrnĕjší vztah než k ní. Draupadí se také jmenuje Kršná. Slovo kṛṣṇa-sakha také naznačuje Kršnův vztah k Draupadí, kterou zachránil před Durjódhanou a Karnou, když se ji snažili vysvléci donaha. Kuntí oslovuje Kršnu také jako vṛṣṇi-ṛṣabha neboli dítĕ z dynastie Vršniovců. Vršniovská dynastie se proslavila tím, že se v ní narodil Kršna, stejnĕ jako Malajsie a Malajské hory se proslavily tím, že tam roste santál.

Kuntídéví také Kršnu oslovuje jako ničitele politických stran a královských dynastií, které působí rušivĕ na Zemi. Král je v každém království velice uctíván. Proč? Vždyť všichni ostatní obyvatelé jsou také lidské bytosti, proč se tedy král tĕší takové úctĕ? Je tomu tak proto, že král, stejnĕ jako duchovní učitel, má být představitelem Boha. Ve védské literatuře se říká: ācāryaṁ māṁ vijānīyān nāvamanyeta karhicit (Bhág. 11.17.27)    —    duchovní učitel by nikdy nemĕl být považován za obyčejnou lidskou bytost a podobnĕ by za obyčejné lidské bytosti nemĕli být pokládáni ani král nebo prezident.

V sanskrtu se král také nazývá naradeva, což znamená „Bůh v lidské podobĕ“. Má stejnou povinnost jako Kršna. Bůh je nejvyšší živou bytostí ve vesmíru a udržuje všechny ostatní živé bytosti a stejnĕ král je nejvyšším občanem státu a je zodpovĕdný za blahobyt všech ostatních.

My všichni jsme živé bytosti a Kršna, Bůh, je také živá bytost. Kršna není neosobní. Protože jsme individuální osoby a naše poznání a bohatství je omezené, impersonalisté nemohou přijmout, že Nejvyšší, původní a nekonečný zdroj všeho může být také osoba. Protože jsme omezení a Bůh je neomezený, májávádíni neboli impersonalisté, kteří mají nedostatečné poznání, si myslí, že Bůh musí být neosobní. Používají hmotná přirovnání a říkají, že stejnĕ jako obloha, kterou považujeme za neomezenou, je neosobní, musí být i neomezený Bůh neosobní.

To ale neodpovídá védskému učení. Védy nám říkají, že Bůh je osoba. Kršna je osoba a my jsme také osoby, ale rozdíl je v tom, že zatímco On má být uctíván, my jsme ti, kteří Ho mají uctívat. Král nebo prezident jsou osoby a občané jsou také osoby, ale liší se v tom, že prezident nebo král mají vysoké postavení a má jim být prokazována úcta.

Proč by mĕlo tolik lidí uctívat jednoho človĕka? Protože se stará o všechny ostatní. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Bůh je jeden, zatímco nás je mnoho. Uctíváme Ho, neboť se o nás všechny stará. Bůh nám zajišťuje potravu a všechny ostatní životní nezbytnosti. K životu potřebujeme vodu a Bůh všechno tak pĕknĕ zařídil, že existují celé oceány vody, která je konzervovaná solí. Protože ale potřebujeme pitnou vodu, Božím řízením se voda díky sluneční záři z oceánu vypařuje a stoupá k obloze, odkud potom po kapkách padá v čisté podobĕ. Vidíte, jak Bůh každého zásobí vším, co potřebuje?

V každém státĕ existují odvĕtví, která zajišťují vytápĕní, osvĕtlení, rozvádĕní vody apod. Proč? Protože všechny tyto vĕci potřebujeme. Jsou to však vedlejší opatření. Nejprve všechno zařídil Bůh. Bůh je ten, kdo nám jako první dodává teplo, svĕtlo a vodu. Bůh nám posílá dešťovou vodu, která plní naše studnĕ a nádrže. Je proto původním dodavatelem všeho.

Bůh je inteligentní osoba a ví, že potřebujeme teplo, svĕtlo, vodu apod. Bez vody nemůžeme vypĕstovat potravu. Dokonce i ti, kteří jedí zvířata, závisejí na Bohu, protože i zvířata musejí dostávat trávu, nežli je odvedou na jatka. Je to tedy Bůh, který nám dává potravu, ale my Ho i přesto nechceme poslouchat. Slovo dhruk znamená „neposlušný“. Darebáci, kteří se staví proti Božímu zákonu, jsou rebelové.

Povinností krále je jednat jako představitel Kršny neboli Boha. Jak jinak by mohl vyžadovat od občanů tolik úcty? Dříve bylo království v každé zemi. Jelikož se ale králové bouřili proti Bohu, porušovali Jeho zákony, chtĕli si přivlastnit Boží moc a nejednali jako Jeho představitelé, témĕř všechna království zanikla. Králové si mysleli, že království jsou jejich osobním vlastnictvím. „Mám tak velký majetek, takové velké království. Jsem Bůh. Jsem pánem všeho.“ Ve skutečnosti tomu ale tak není    —    všechno patří Bohu (īśāvāsyam idaṁ sarvam). Představitel Boha proto musí mít Nejvyššího Pána v úctĕ a pak bude jeho postavení oprávnĕné.

Chamtiví králové, kteří chtĕjí stále více majetku, jsou jako nepraví duchovní učitelé prohlašující se za Bohy. Takoví duchovní učitelé se staví proti Bohu, a proto nemají žádné postavení. Duchovní učitel nemá jednat jako Bůh, ale jako Jeho nejdůvĕrnĕjší služebník, a má šířit vĕdomí Boha, vĕdomí Kršny. Višvanáth Čakravartí Thákur říká: sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair uktaḥ. Všechny šástry neboli celá védská literatura říká, že duchovní učitel má být uctíván jako Nejvyšší Osobnost Božství. Když tedy nĕkdo prohlašuje, že duchovní učitel je stejnĕ dobrý jako Bůh, má pravdu. Tak to stojí v šástrách, a proto ti, kteří jsou pokročilí v duchovním životĕ, tento závĕr přijímají (uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ). Co to znamená, když se řekne, že duchovní mistr je stejnĕ dobrý jako Bůh? Kintu prabhor yaḥ priya eva tasya: duchovní mistr není Bůh, je Jeho důvĕrným představitelem. Mezi pojmy sevya-bhagavān (ten, kdo je uctíván) a sevaka-bhagavān (ten, kdo uctívá) je rozdíl. Duchovní mistr je Bůh a Kršna je také Bůh, ale zatímco Kršna je Bůh, kterého uctíváme, duchovní mistr je Bohem, který uctívá.

Májávádíni to nemohou pochopit. Myslí si: „Duchovní mistr má být přijímán jako Bůh. Protože jsem se tedy stal duchovním mistrem, stal jsem se také Bohem.“ To je rebelství. Ti, kterým Bůh dal nĕjaké postavení a oni se jen snaží přivlastnit si Jeho moc    —    což se jim ve skutečnosti nikdy nepodaří    —    jsou hlupáci a darebáci, kteří zaslouží potrestání. Kuntí proto říká: avani- -dhrug-rājanya-vaṁśa-dahana. „Sestoupil jsi, abys zabil všechny darebáky, kteří chtĕjí získat Tvé postavení.“ Různí králové a vlastníci půdy podléhají vyššímu vládci a nĕkdy se stane, že se vzbouří a odmítnou platit danĕ. Podobnĕ existují i lidé, kteří rebelsky popírají nadřazenost Boha a prohlašují se sami za Bohy, a Kršna má za úkol je zabít.

Slovo anapavarga vyjadřuje, že Kršna je stále stejnĕ mocný. Je to opak slova pavarga,které označuje cestu hmotného utrpení. Slovo pa-varga se podle sanskrtské mluvnice skládá z písmen pa, pha, ba, bha a ma. Když tedy použijeme slovo pavarga v souvislosti s hmotným utrpením, můžeme jeho význam chápat ze slov začínajících tĕmito pĕti písmeny.

Písmeno pa je spojeno se slovem pariśrama    —    „práce“. Každý v tomto hmotném svĕtĕ musí velice tĕžce pracovat, aby se udržel při životĕ. V Bhagavad-gítĕ (3.8) se říká: śarīra-yātrāpi ca te na prasiddhyet akarmaṇaḥ. „Nikdo nemůže udržovat své tĕlo, aniž pracuje.“ Kršna Ardžunovi nikdy neradil: „Jsem tvůj přítel a všechno zařídím. Jen si sedni a kuř gaňdžu.“ Kršna samozřejmĕ všechno zařídil, ale přesto řekl Ardžunovi: „Musíš bojovat.“ Ardžuna Kršnovi nikdy neřekl: „Jsi můj velký přítel. Je lepší, když půjdeš bojovat Ty, a já si zde zatím sednu a budu kouřit gaňdžu.“ To není vĕdomí Kršny. Človĕk, který má vĕdomí Boha, nikdy neřekne: „Bože, udĕlej prosím všechno za mne. Já budu jen kouřit gaňdžu.“ Naopak. Človĕk vĕdomý si Boha musí pro Boha pracovat. Ale i ten, kdo nepracuje pro Boha, musí nĕco dĕlat, neboť bez práce nemůžeme ani udržovat své tĕlo. Tento hmotný svĕt je proto určen pro tvrdou práci    —    pariśrama.

I když je lev králem zvířat, musí si v lese hledat kořist. Říká se: na hi suptasya siṁhasya praviśanti mukhe mṛgāḥ. Lev si nemůže myslet: „Protože jsem králem celého lesa, budu jenom spát a všechna zvířata sama přijdou do mé tlamy.“ To není možné. „Ne, i když jsi lev, musíš jít a hledat si potravu.“ Takže dokonce i lev, přestože je tak silný, musí velice tĕžce lovit jiná zvířata. Podobnĕ i každý v hmotném svĕtĕ musí tĕžce pracovat, aby přežil.

Pa označuje tĕžkou práci (pariśrama) a pha se odvozuje od slova phenila, což znamená „pĕna“. Když kůň tĕžce pracuje, z huby mu vychází pĕna, a stejnĕ tĕžce musí pracovat i lidé. Taková tvrdá práce je ale vyartha neboli zbytečná, a to naznačuje písmeno ba. Bha potom označuje strach, bhaya. Bez ohledu na to, jak človĕk tĕžce pracuje, má vždy strach, že se nĕco nepodaří tak, jak si přeje. S existencí tĕla souvisí jedení, spaní, páření se a strach (āhāra-nidrā-bhaya-maithunaṁ ca). I když jíme velice dobrá jídla, musíme dávat pozor, abychom se nepřejídali a nebyli nemocní. Takže dokonce i jedení je spojeno se strachem. Když pták zobe zrní, neustále se rozhlíží na všechny strany, protože se bojí nepřítele. Pro všechny živé bytosti platí, že jednou všechno skončí smrtí, mṛtyu, a to naznačuje písmeno ma.

Slovo pavarga a písmena pa, pha, ba, bha a ma, která ho tvoří, označují tĕžkou práci (pariśrama), pĕnu z úst (phenila), zklamání (vyartha), strach (bhaya) a smrt (mṛtyu). To je tedy pavarga neboli cesta hmotného utrpení. Apavarga ale označuje opačné    —    duchovní svĕt, ve kterém není žádná tĕžká práce, pĕna z úst, zklamání, strach nebo smrt. Kršna je tedy známý jako anapavarga- -vīrya, neboť nám ukazuje cestu do duchovního svĕta.

Proč bychom mĕli zakoušet tĕchto pĕt druhů utrpení? Protože máme hmotná tĕla. Jakmile duše přijme hmotné tĕlo    —    nezáleží na tom, jestli je to tĕlo prezidenta nebo obyčejného človĕka, poloboha nebo lidské bytosti, hmyzu nebo Brahmy    —    čekají ji tato utrpení. Tomu se říká hmotná existence. Kršna proto přichází, aby nám ukázal cestu k osvobození z tĕchto utrpení (apavarga). Mĕli bychom ji tedy přijmout. Kršna říká velice jasnĕ: „Odevzdej se Mi a Já tĕ osvobodím.“ Ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi: „Ochráním tĕ.“ A Kršna je tak mocný, že tento slib dokáže splnit.

Kuntídéví Kršnu oslovuje jako Góvindu, neboť dává potĕšení kravám a smyslům. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Góvinda, Kršna, je ādi-puruṣa neboli původní osoba. Aham ādir hi devānām (Bg. 10.2): je původcem dokonce i polobohů jako je Brahmá, Višnu a Šiva. Lidé by si nemĕli myslet, že Brahmá, Višnu a Šiva jsou původcem všeho. Ne. Kršna říká: aham ādir hi devānām. „Jsem původcem dokonce i tĕchto polobohů.“ Opakovanĕ proto zdůrazňujeme, že neuctíváme nikoho jiného, než původní osobu (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi).

Když se Kuntí modlí: go-dvija-surārti-harāvatāra, naznačuje, že Góvinda, Kršna, sestupuje do tohoto svĕta zvláštĕ proto, aby ochraňoval krávy, bráhmany a oddané. Démoni jsou nejvĕtšími nepřáteli krav, neboť stavĕjí stovky a tisíce jatek. Nevinná kráva nám dává mléko, nejdůležitĕjší potravinu, a po smrti nám dokonce dá svoji kůži, ze které si můžeme vyrobit boty. A lidé jsou přesto takoví darebáci, že krávy zabíjejí a myslí si, že mohou být šťastni. Jsou tak hříšní.

Proč je ochrana krav tak důležitá? Protože kráva je nejdůležitĕjším zvířetem. Nikde není nařízeno, že by lidé nemĕli jíst maso tygrů nebo jiných podobných zvířat. Ve védské kultuře se tĕm, kteří chtĕjí jíst maso, doporučuje jíst maso koz, psů, prasat nebo jiných nižších zvířat, ale nikde se nepíše, že by mĕli jíst maso nejdůležitĕjších zvířat    —    krav. Za života nám krávy dávají mléko, a dokonce i po smrti nám slouží tím, že můžeme různými způsoby použít jejich kůži, kopyta a rohy. I přesto je ale současná lidská společnost tak nevdĕčná, že tyto nevinné krávy bezdůvodnĕ zabíjí. Kršna proto přichází, aby hříšníky potrestal.

Kršna je uctíván touto modlitbou:

„Můj Pane, jsi dobrodincem krav a bráhmanů a příznivcem celé lidské společnosti a svĕta.“ V dokonalé lidské společnosti musí být zajištĕna ochrana krav a bráhmanů (go-dvija). Slovo dvija označuje bráhmany neboli ty, kteří znají Brahman (Boha). Když démoni působí bráhmanům a kravám přílišné utrpení, Kršna sestupuje, aby obnovil náboženské zásady. Jak Pán říká v Bhagavad-gítĕ (4.7):

„Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a vzrůstá bezbožnost, ó potomku Bháratův, v té dobĕ Osobnĕ sestoupím.“ V současném vĕku, v Kali-juze, jsou lidé velice hříšní a velmi trpí. Kršna proto sestoupil v podobĕ Svého jména, v mahá- -mantře: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare    /    Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare

Královna Kuntí se modlila k Pánu, aby ukázal alespoň zlomek Své slávy. Když Pán vyslechl její krásné modlitby, usmál se a Jeho úsmĕv byl stejnĕ okouzlující jako Jeho mystická síla. Pánovy mystické síly okouzlí i podmínĕné duše, které se snaží ovládnout hmotný svĕt. Oddaní jsou jimi také okouzleni, ale jiným způsobem, a proto Ho opĕvují vybranými slovy. Ani ta nejvybranĕjší slova ale nestačí k tomu, aby plnĕ vyjádřila Pánovu slávu. Kršnu však přesto tyto modlitby potĕší, stejnĕ jako otce potĕší první lámaná slova z úst jeho malého dítĕte. S úsmĕvem na tváři proto přijal modlitby královny Kuntí.