Kapitola 4

Pán, k Nĕmuž se nelze přiblížit žádným hmotným způsobem, sestupuje ze Své nekonečné a bezpříčinné milosti na Zemi, aby projevil zvláštní přízeň Svým čistým oddaným a aby potlačil vzestup démonských osob. Královna Kuntí uctívá právĕ inkarnaci neboli sestoupení Pána Kršny nade všechny ostatní inkarnace, neboť v této konkrétní inkarnaci je Pán mnohem přístupnĕjší. V inkarnaci Pána Rámy byl od samotného dĕtství stále jen synem krále, ale v inkarnaci Kršny, i když se narodil jako syn krále, opustil ihned po Svém zjevení Svého skutečného otce a matku (krále Vasudévu a královnu Dévakí) a přemístil se na klín matky Jašódámájí, aby hrál úlohu obyčejného chlapce-pasáčka v požehnané Vradžabhúmi, která je velice posvĕcená Jeho dĕtskými zábavami. Pán Kršna je proto milostivĕjší nežli Pán Ráma. K bratrovi Kuntí Vasudévovi a celé jeho rodinĕ byl také nepochybnĕ velice laskavý. Kdyby se nestal synem Vasudévy a Dévakí, nemohla by Ho královna Kuntí prohlašovat za svého synovce a oslovovat Kršnu s rodičovskou láskou. Nanda a Jašódá jsou však ještĕ blaženĕjší, neboť mohli vychutnávat Pánovy dĕtské zábavy, které jsou ještĕ přitažlivĕjší než všechny ostatní. Jeho dĕtským zábavám předvedeným ve Vradžabhúmi, jejichž prototypem jsou Kršnovy vĕčné činnosti na původní Kršnalóce, planetĕ popisované v Brahma-sanhitĕ jako cintāmaṇi-dhāma, se nic nevyrovná. Pán Šrí Kršna sestoupil do Vradžabhúmi s celým Svým transcendentálním příslušenstvím a doprovodem. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto potvrdil, že nikdo nemá takové štĕstí jako obyvatelé Vradžabhúmi, zvláštĕ pasačky krav, které zasvĕtily vše, co mĕly, uspokojení Pána. Díky Jeho zábavám s Nandou a Jašódou, s pastevci a především s malými pasáčky krav a s kravami, Mu přísluší jméno Góvinda. Pán Kršna jako Góvinda je naklonĕn hlavnĕ bráhmanům a kravám, čímž naznačuje, že blahobyt lidstva závisí hlavnĕ na tĕchto dvou vĕcech    —    na bráhmanské kultuře a na ochranĕ krav. Jsou-li zanedbávány, Pán Kršna není nikdy spokojen.

Na začátku svých modliteb Kuntídéví říká: namasye puruṣaṁ tvādyam īśvaraṁ prakṛteḥ param. „Skládám své poklony této osobnosti, purušovi, který je prakṛteḥ param, je nad tímto hmotným stvořením.“ Již na počátku nám Kuntídéví vysvĕtluje, že Bůh je nejvyšší puruša, Nejvyšší Osoba. Není neosobní. Je Osobou, ale není osobou z tohoto hmotného svĕta nebo z tohoto hmotného stvoření a nemá hmotné tĕlo. To musíme pochopit. Impersonalisté kvůli svému omezenému poznání nemohou přijmout, že Nejvyšší Absolutní Pravda je osoba, protože si dokáží představit pouze takovou osobu, kterou znají z hmotného svĕta. To je jejich nedostatek. Proč by mĕl být Bůh osobou z tohoto hmotného svĕta? Kuntídéví proto hned na začátku vyjasňuje toto nedorozumĕní, když říká, že Pán je prakṛteḥ param, že stojí nad tímto hmotným stvořením. Přesto je osobou, a milostí Kuntí můžeme porozumĕt tomu, že tato Nejvyšší Osoba, Nejvyšší Pán, i když je alakṣyam, neviditelný, se nyní zjevil před našima očima jako Kršna.

Kuntídéví říká: kṛṣṇāya vāsudevāya. Slovo vāsudeva se nĕkdy vysvĕtluje jako „všeprostupující“. Impersonalisté chápou Vásudévu tímto způsobem a Kuntídéví zde proto zdůrazňuje: „Všeprostupující Vásudéva je Kršna.“ Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati: Kršna, Nejvyšší Pán, je přítomný v srdci každého, a je proto všepronikající.

Kršna, původní osoba, má tři aspekty: projevuje se jako Nejvyšší Osobnost Božství, jako všepronikající Paramátmá (Nadduše) a jako neosobní záře. Ti, kteří se vĕnují bhakti-józe, se nezajímají o neosobní záři, která je určena pro obyčejné lidi. Kdybychom bydleli na Slunci, nezajímala by nás sluneční záře. Podobnĕ se lidé, kteří jsou pokročilí v duchovním životĕ, nezajímají o neosobní záři. Zajímají se o purušu, Nejvyšší Osobu, Vásudévu. V Bhagavad-gítĕ stojí, že k této realizaci Nejvyšší Osoby človĕk dojde po mnoha a mnoha zrozeních (bahūnāṁ janmanām ante). Džňání, impersonalisté, které přitahuje záře Brahmanu, se snaží porozumĕt Absolutní Pravdĕ na základĕ svého poznání, avšak nevĕdí, že jejich poznání je nedokonalé a omezené, zatímco Kršna, Absolutní Pravda, je neomezený. Není možné, abychom se k neomezenému přiblížili svými omezenými smysly.

Milostí oddaných jako Kuntídéví můžeme pochopit, že všeprostupující Absolutní Pravda, Vásudéva, Paramátmá, je Osobnĕ přítomná jako Kršna (kṛṣṇāya vāsudevāya). Pro impersonalisty je však velice tĕžké takto realizovat Vásudévu. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.19):

„Ten, který má skutečné poznání, se Mnĕ po mnoha zrozeních a smrtích odevzdá, neboť ví, že jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je velice vzácná.“ Slovo mahātmā znamená „velkomyslný“. Ten, kdo nedokáže pochopit Kršnu, není velkomyslný. Je naopak velice omezený. Pouze velkomyslný človĕk může Kršnu Jeho milostí poznat.

Kršnovi můžeme porozumĕt oddanou službou. Tato metoda se nazývá sevonmukha. Sevonmukhe hi jihvādau. Vásudévu můžeme zrealizovat službou a tato služba začíná jazykem. Jazyk používáme ke dvĕma činnostem: k mluvení a k ochutnávání. Když človĕk pravidelnĕ opakuje Haré Kršna mantru, naslouchá této zvukové vibraci a ochutnává prasádam, jídlo obĕtované Kršnovi, může touto jednoduchou metodou realizovat Vásudévu, Kršnu. Kršna se mu Sám zjeví. Pouhá snaha z naší strany ale k realizaci Kršny nestačí. Svým úsilím a láskyplnou oddanou službou se kvalifikujeme k tomu, že se nám Kršna Sám zjeví (svayam eva sphuraty adaḥ).

Kršna velice touží po tom, aby nás mohl vzít zpátky domů, zpátky k Bohu, ale my jsme velice tvrdohlaví a nechceme se vrátit. Vždy proto hledá nejrůznĕjší způsoby, jak nás přivést zpĕt. Je jako milující otec. Když neposlušný syn opustí svého otce a toulá se po ulicích bez jídla a střechy nad hlavou a velice trpí, otec se ho vždy snaží přivést zpátky. Podobnĕ je Kršna nejvyšším otcem a všechny živé bytosti v tomto hmotném svĕtĕ jsou jako zbloudilé dĕti, které odešly od svého bohatého otce a toulají se po ulici. Nejvĕtším dobrodiním je proto dát všem ostatním lidským bytostem vĕdomí Kršny. Lidskou bytost nemůže uspokojit žádný hmotný zisk, ale když získá vĕdomí Kršny, ucítí skutečné uspokojení. Zmatenému chlapci, který se toulá po ulici, můžeme říci: „Můj drahý hochu, proč si způsobuješ takové utrpení? Tvůj otec je velice bohatý človĕk. Proč se tedy touláš po ulici?“ A když pochopí: „Ano, jsem synem velice důležitého človĕka. Proč bych se mĕl potulovat po ulici?“, může se vrátit domů. Nejlepší službou je proto připomenout všem, kteří zapomnĕli na Kršnu: „Jste nedílnou částí Kršny. Jste synové Nejvyššího Pána, který je vlastníkem všeho bohatství. Proč hnijete v tomto hmotném svĕtĕ?“ To je nejvĕtší služba. Májá, iluze, je velice silná, ale povinností každého oddaného je osvítit všechny vĕdomím Kršny. Kuntí například nejprve říká, že i když Kršna, Nejvyšší Osoba, je přítomný uvnitř i vnĕ všeho, darebáci a hlupáci Ho nemohou vidĕt. Proto poznamenává: „Tady je Pán    —    Kršna.“

Kršna je všeprostupující Nejvyšší Osobnost Božství (kṛṣṇāya vāsudevāya), ale je pro Nĕho velkým potĕšením stát se synem Dévakí (devakī nandanāya). O Dévakí-nandanovi se hovoří také v Atharva Védĕ. Kršna přichází jako Dévakí-nandana a Jeho otec je Nanda-gópa, Nanda Mahárádž. Kršnu tĕší, když se Jeho oddaní k Nĕmu chovají jako otec a matka. I když se v tomto hmotném svĕtĕ snažíme přijímat Nejvyššího jako svého otce, Kršna se chce stát naším synem. Má radost, když se stane synem oddaného. Obyčejní lidé chtĕjí Boha za svého otce. To Kršnu ale příliš netĕší, protože syn po svém otci vždy nĕco chce: „Dej mi tohle, dej mi tamto.“

Kršna má samozřejmĕ nesmírnĕ mocné energie, s jejichž pomocí může každého zásobit podle jeho přání. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Dává jídlo slonům i mravencům, proč by tedy nedal jídlo lidem? Darebáci to ale nevĕdí. Pracují ve dne v noci jako osli, aby si vydĕlali na svůj denní chléb, a když jdou do kostela, modlí se: „Chléb vezdejší dej nám dnes.“ To je jediné, o co se starají.

I když je živá bytost synem nejbohatší osoby, sama si vytváří problémy se shánĕním svého denního chleba. Tomu se říká nevĕdomost. Myslí si: „Když nevyřeším problém, jak získat svůj denní chléb, když nebudu řídit ve dne v noci svůj kamión, jak mohu žít?“ V tom spočívá nesmyslnost naší moderní civilizace. Není třeba vytvářet problémy se shánĕním potravy. Kršna nám může dát neomezené množství chleba. V Africe jsou tisíce slonů a Kršna jim všem dává potravu. Když může dávat potravu slonům, proč by nemohl zajistit potravu lidským bytostem? Bhágavatam proto říká: „Neztrácejte čas shánĕním svého denního chleba.“

Nemĕli bychom ztrácet čas řešením ekonomických problémů. Ekonomický rozvoj je nesmysl. Myšlenka je to zajisté velmi revoluční a lidé mĕ kvůli tomu mohou i nenávidĕt. Mohou se ptát: „Co to Svámídží říká?“ Ale je to tak. Honit se za ekonomickým rozvojem je šílenství. Představte si, že nĕkdo má bohatého otce a dostatek potravy a ví: „Můj otec je nejbohatším človĕkem ve mĕstĕ.“ Jaké potom může mít ekonomické problémy? A v takovém postavení jsme i my. Nemáme žádné ekonomické problémy. Všeho máme dostatek. Chceme vodu    —    a vidíte? Kolem jsou celé oceány vody. Chceme samozřejmĕ čistou vodu, a tak když je vody nedostatek, vyhledáme pomoc u Kršny, Jehož vůlí se voda vypaří a promĕní v mraky a v podobĕ deštĕ potom padá na zem voda, která je sladká. Jinak bychom ji nemohli pít.

Všechno je ovládáno a všeho    —    vody, svĕtla, tepla atd.    —    je dostatek.

„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je dokonalý a úplný, a protože je naprosto dokonalý, vše, co z Nĕho emanuje, jako například tento vnímatelný svĕt, je dokonale vybaveno jako úplný celek. Vše, co pochází z dokonalého celku, je samo o sobĕ také dokonalé. Protože On je dokonalým celkem, zůstává v dokonalé rovnováze, i když z Nĕho emanuje tolik dokonalých jednotek.“ (Íšópanišad, Vzývání)

Kršnovy zásoby se nikdy nevyčerpají. Když budeme poslušní, Nejvyšší Pán nás vždy vším zásobí. Človĕk vĕdomý si Kršny proto nemá žádné ekonomické problémy; Kršna mu dává vše v dostatečném množství. Sousedé vedle našeho chrámu v Los Angeles nám nĕkdy závidí. Říkají našim oddaným: „Nepracujete, nemáte žádné starosti. Máte čtyři auta a vždy se dobře najíte. Jak je to možné?“ Ve skutečnosti mají pravdu. Dostáváme vše, co potřebujeme a nemáme žádné problémy, neboť ten, kdo se stane upřímným služebníkem Kršny, má všechno zajištĕné. Závidí nám, protože nechodíme do práce, a přece máme tolik vĕcí. Přesto se k nám ale nikdy nepřipojí. Říkáme jim: „Pojďte, zpívejte Haré Kršna.“ „Ne, ne. To nemohu.“ „Jak chcete. Jezdĕte tedy dál se svými kamióny.“ Jezdí kolem se svými auty jako o život a vytvářejí nebezpečí nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Každou chvíli může dojít k nehodĕ. A oni tomu říkají civilizace. To je nesmysl. To není civilizace. Civilizace znamená blahobyt a klid, śānti. V míru a blahobytu si může být každý vĕdomý Kršny.

Lidé pracují velice tĕžce ve dne v noci pro trochu jídla a nevĕdí, že všechnu potravu již mají zajištĕnou. Avidyā karma-saṁjñānyā tṛtīyā śaktir iṣyate (Višnu Purána 6.7.61). Tento hmotný svĕt je plný nevĕdomosti (avidyā). Jediným cílem všech našich činností by mĕlo být vysvobodit se z této nevĕdomosti. Myslíme si, že jsme toto hmotné tĕlo a že můžeme žít, jen když budeme pracovat ve dne v noci za trochu jídla. To je nevĕdomost. V takové nevĕdomosti jsme žili v jiných tĕlech než v lidských    —    jako ptáci nebo jako divoká zvířata, ale v tomto životĕ bychom mĕli vést pokojný a mírumilovný život a dotazovat se na Absolutní Pravdu (jīvasya tattva-jijñāsā, athāto brahma-jijñāsā).

V klidu sedíme a ptáme se na Kršnu. To by mĕl udĕlat každý. To je skutečný život. Proč bychom mĕli pracovat ve dne v noci jako osli? Co je to za život? To není žádný život. Bhágavatam proto lidem inteligentním (kovida) říká: „Smyslem vašeho života by mĕlo být porozumĕní Absolutní Pravdĕ.“ Jak potom ale vyřeším své ekonomické problémy? Všechno štĕstí, které očekáváme z ekonomického rozvoje, přijde postupem času samo. Tal labhyate duḥkhavad anyataḥ (Bhág. 1.5.18). Všichni hledáme štĕstí. Hledáte snad neštĕstí? Ovšemže ne. Proč k vám tedy přichází? Když nechcete zažívat potíže a neštĕstí, proč jsou stále s vámi? Každý musí zažít určitou míru štĕstí a neštĕstí podle své karmy. S neštĕstím je to tedy stejné jako se štĕstím    —    obojí přijde bez pozvání.

Každý máme předurčenou jistou míru štĕstí i neštĕstí, která nás čeká a nemine. Naším jediným zájmem by proto mĕlo být vysvobodit se z hmotného podmínĕní. Podle naší karmy se nĕkdy rodíme na vyšších planetárních systémech jako polobozi, nĕkdy se rodíme jako kočky a psi a nĕkdy jako červi ve výkalech. Čaitanja Maháprabhu proto říká:

„Živé bytosti putují celým vesmírem podle své karmy. Nĕkteré jsou povýšeny na vyšší planetární systémy a nĕkteré klesají do nižších planetárních systémů. Z milionů takových živých bytostí může milostí Kršny pouze jedna šťastlivá získat společnost pravého duchovního učitele. Milostí Kršny a duchovního učitele pak živá bytost obdrží semínko rostliny oddané služby.“ (Čč. Madhja 19.151) Jen živá bytost, která má velké štĕstí, dostane příležitost sdružovat se s Kršnou a Jeho oddanými, a tak získá semínko oddané služby v podobĕ zpívání Haré Kršna mantry a její život bude vznešený.

Kuntídéví proto zamĕřuje naši pozornost na Kršnu, Nejvyšší Osobu, který je alakṣya,neviditelný. Kdo je tato neviditelná osoba? Kršna. Nĕkdo může říci: „Kršna? Existuje tolik Kršnů.“ Kuntídéví proto říká: „Modlím se k Vásudévovi, synovi Vasudévy.“ „Existuje tolik Vásudévů.“ „Ne. Nanda-gopa-kumārāya: Modlím se k nevlastnímu synovi Mahárádže Nandy.“ Kuntí takto třikrát zdůrazňuje: „Myslím tím Kršnu.“

Kršna se původnĕ narodil jako syn Dévakí a Vasudévy, ale ve Svém dĕtství se tĕšil ve společnosti matky Jašódy a Nandy Mahárádže. To je Jeho zábava. Ānanda-līlāmaya-vigrahāya: Kršnovy zábavy jsou blažené. Ānandamayo 'bhyāsāt (Védánta-sútra 1.1.12). Kršna je Svou povahou plný blaženosti. Nikdy neuvidíme Kršnu nešťastného. Je vždy šťastný a kdokoliv je v Jeho společnosti, je také šťastný. Je proto známý jako Góvinda. Slovo go znamená „smysly“. Snažíme se uspokojit své smysly, a když se sdružujeme s Kršnou, můžeme si svými smysly hojnĕ užívat, stejnĕ jako gópí, které s Kršnou tančily. V Kršnovĕ společnosti můžeme plnĕ uspokojovat své smysly, ale tento smyslový požitek není na hrubé úrovni; je to duchovní smyslový požitek, který je stejný jako v duchovním svĕtĕ. Ānanda-cinmaya- -sad-ujjvala-vigrahasya. Tato ānanda, blaženost, není ánanda třetí třídy, jakou prožíváme prostřednictvím svých tĕlesných smyslů. Takový požitek na tĕlesné úrovni není ánanda, ale iluze. Myslíme si: „Užívám si,“ ale tato ánanda není skutečná, protože hmotnými smysly si nemůžeme užívat příliš dlouho. Každý zažil, že taková hmotná blaženost jednou skončí. Na rozdíl od ní však požitek na duchovní úrovni nikdy nekončí; naopak, vzrůstá. Ānanda-cinmaya-sad-ujjvala-vigrahasya govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi (Brahma-sanhitá 5.32). Proto musíme žít ve společnosti Góvindy.

Je zde také řečeno: govindāya namo namaḥ. „Skládám své uctivé poklony Góvindovi.“ Hnutí pro vĕdomí Kršny je tak vznešené, že človĕku umožní navázat přímý vztah s Góvindou. Uctívání Božstev Kršny v chrámu nám také umožňuje přímý styk s Góvindou. Śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau (Šrí-gurv-aštaka 3). Vigraha, Božstvo Kršny, se zjevuje Kršnovou milostí. Protože Kršna je alakṣya neboli neviditelný, zjeví se nám v podobĕ, kterou můžeme vidĕt. Kršna není kámen, dřevo nebo kov. Kršna je vždy Kršna, ale protože nemůžeme vidĕt nic jiného než hmotné prvky jako je dřevo, kámen nebo kov, zjevuje se v podobĕ vytvořené z tĕchto prvků. Když jsme ve společnosti Božstev, stýkáme se s Kršnou Osobnĕ. Jelikož je neviditelný, z laskavosti přijímá podobu, kterou můžeme vidĕt. To je Kršnova milost. Nemyslete si: „Tady je kamenný Kršna.“ Kršna je všechno, a je proto také kámen, ale není žádný mrtvý kámen, který by nemohl nic dĕlat. Dokonce i když má podobu z kamene nebo kovu, Kršna může jednat jako Kršna a ten, kdo uctívá Božstva, to chápe. Svayam eva sphuraty adaḥ. I když je Božstvo Kršny zdánlivĕ kamenné, může s oddaným hovořit. To se již mnohokrát stalo.

Mám proto velkou radost, že moji žáci pĕknĕ oblékají Božstva, obĕtují Jim chutná jídla a udržují čistotu v chrámu. Śrī-mandira- -mārjanādau. Mārjana znamená „čištĕní“. Ať už človĕk obléká Kršnu nebo uklízí chrám, získá stejný duchovní prospĕch. Nemyslete si: „Já jenom uklízím, zatímco on obléká Božstva.“ Oblékání Božstev a uklízení chrámu jsou na stejné úrovni, protože Kršna je absolutní. Mĕli bychom se proto jakýmkoliv způsobem zamĕstnat ve službĕ Kršnovi a náš život bude úspĕšný. To je cíl hnutí pro vĕdomí Kršny.

Milostí Kuntídéví můžeme pochopit, že Kršna, Vásudéva, je Nejvyšší Osobností Božství. Slovo vāsudeva také naznačuje, že Pána můžeme pochopit, když se dostaneme na úroveň čistého dobra, která se nazývá vasudeva neboli viśuddha-sattva. Sattvam viśuddhaṁ vasudeva-śabditam (Bhág. 4.3.23). Abychom pochopili Nejvyššího Pána, musíme nejprve dospĕt na úroveň dobra (sattva). Kvalita dobra je ale v hmotném svĕtĕ nĕkdy znečištĕná nižšími kvalitami nevĕdomosti a vášnĕ. Nasloucháním o Kršnovi však může človĕk přijít na úroveň čistého dobra. Śṛṇvatāṁ sva- -kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Mĕli bychom se vždy snažit naslouchat a zpívat o Kršnovi    —    dvacet čtyři hodin dennĕ    —     a tímto způsobem se naše srdce zbaví všech nečistot. Tato metoda nespočívá pouze v navštĕvování sedmidenních přednášek ze Šrímad-Bhágavatamu, zvaných bhāgavata-saptāha. To je jen jiný způsob podvádĕní. V Bhágavatamu je řečeno: naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā. Slovo nityam znamená „dennĕ“ nebo „dvacet čtyři hodiny dennĕ“. Mĕli bychom vždy číst Šrímad-Bhágavatam a vykonávat pokyny duchovního učitele. Slovo bhāgavata se může vztahovat buď na duchovního učitele, nebo na knihu Šrímad-Bhágavatam. Človĕk by mĕl tedy vždy sloužit osobĕ bhāgavata nebo knize Bhāgavata. Bhagavaty uttama- -śloke bhaktir bhavati naiṣṭhikī. Potom bude navždy pevnĕ (naiṣṭhikī) umístĕn v oddané službĕ Nejvyšší Osobnosti Božství.

Tímto způsobem by mĕl každý zrealizovat, jaký prospĕch přináší předepsaný proces duchovního života v hnutí pro vĕdomí Kršny a mĕl by se ho snažit šířit mezi ostatní lidi. Probudit v druhých dřímající vĕdomí Kršny je tou nejvĕtší dobročinností na svĕtĕ. Můžeme vidĕt, jak se oddaní, kteří se k nám připojili před čtyřmi nebo pĕti lety, tímto způsobem očistili a jsou si vĕdomí Kršny. Podobnĕ můžeme probudit i ostatní. To není nic tĕžkého. Způsob je stejný.

Když budeme kráčet ve stopách oddaných jako královna Kuntí, budeme moci pochopit Kršnovu totožnost. Totožnost nĕjakého človĕka můžeme například zjistit tak, že se ho zeptáme, jaké je jméno jeho otce. Šrímad-Bhágavatam nám tedy představuje Boha a říká, jaké jméno má Jeho otec a Jeho matka, a dokonce i jaká je Jeho adresa. Nejsme impersonalisté, kteří mají o Bohu pouze nejasnou představu. Ten, kdo využije příležitosti, kterou mu dává hnutí pro vĕdomí Kršny, může Bohu porozumĕt plnĕ a dokonale.