Sloka 11.2
bhavāpyayau hi bhūtānāṁ
śrutau vistaraśo mayā
tvattaḥ kamala-patrākṣa
māhātmyam api cāvyayam
bhava — vznik; apyayau — zánik; hi — zajisté; bhūtānām — veškerých živých bytostí; śrutau — bylo vyslechnuto; vistaraśaḥ — podrobně; mayā — mnou; tvattaḥ — od Tebe; kamala-patra-akṣa — ó Pane s lotosovýma očima; māhātmyam — sláva; api — také; ca — a; avyayam — nevyčerpatelná.
Ó Pane s lotosovýma očima, vyslechl jsem od Tebe podrobnosti ohledně vzniku a zániku všech živých bytostí a uvědomil jsem si Tvoji nevyčerpatelnou slávu.
Arjuna si ve své radosti všímá hlavně Kṛṣṇových očí, které vypadají jako okvětní lístky lotosu. Arjunu potěšilo, co Kṛṣṇa prohlásil v jedné z předchozích kapitol: ahaṁ kṛtsnasya jagataḥ prabhavaḥ pralayas tathā – „Já jsem zdrojem vzniku i zániku tohoto celého hmotného projevu.“ O tom Arjuna slyšel od Pána podrobnosti. Dále ví, že i když je Kṛṣṇa zdrojem vzniku a zániku všeho, Jeho to neovlivňuje. V deváté kapitole Pán řekl, že sice prostupuje vším, ale osobně není přítomný všude. To je Kṛṣṇova nepředstavitelná schopnost a Arjuna potvrzuje, že jí naprosto porozuměl.