Sloka 14.16

Výsledek zbožných činností na úrovni kvality dobra je čistý. Proto jsou mudrci, kteří nepodléhají iluzi, stále šťastní. Činnosti patřící ke kvalitě vášně jsou ovšem jen zdrojem utrpení. Každé jednání zaměřené na hmotné štěstí je odsouzené k neúspěchu. Když chcete mít například mrakodrap, není to jednoduché. Postavit ho bude stát spoustu lidského strádání. Ten, kdo stavbu financuje, musí podstoupit mnoho těžkostí, aby vydělal potřebné množství peněz, a ti, kdo nádeničí při stavitelských pracích, musí poskytnout těžkou fyzickou dřinu. Strádání je nevyhnutelné. Bhagavad-gītā říká, že všechny činy pod vlivem kvality vášně nutně doprovází utrpení. Je možné, že při nich člověk v mysli pocítí i nějaké takzvané štěstí: „Tento dům nebo tyto peníze jsou moje,“ ale to není skutečné štěstí.

Co se týče kvality nevědomosti, kdo jedná pod její vládou, nemá poznání, a proto za všechno, co dělá, trpí už v současnosti a v budoucnu ho čeká život zvířete. Zvíře má život plný utrpení, i když si to působením iluzorní energie, māyi, neuvědomuje. Porážení nebohých zvířat je také následkem kvality nevědomosti. Řezník neví, že v budoucnu totéž zvíře dostane tělo způsobilé k tomu, aby mohlo zabít jeho. To je zákon přírody. V lidské společnosti se za vraždu člověka udílí trest smrti. To je zákon státu. Kvůli nevědomosti lidé nevidí, že existuje dokonalý stát pod vládou Nejvyššího Pána. Každý živý tvor je synem Nejvyššího Pána a Pán netoleruje zabití ani jediného mravence. I za to přijde odplata. Zabíjení zvířat pro potěchu jazyka je tedy nejhlubší nevědomost. Člověk vůbec nemusí zabíjet zvířata, protože od Boha dostává mnoho dobrých jídel. Pokud i přesto holduje masu, rozumí se, že jedná pod vlivem nevědomosti a připravuje si velice temnou budoucnost. Ze všeho zabíjení zvířat je nejhorší zabíjení krav, protože kráva nám v mléku dává mnoho příjemného. Zabíjet krávy mohou jen lidé v nejhlubší nevědomosti. Ve Védách (Ṛg Veda 9.46.4) stojí gobhiḥ prīṇita-matsaram. To znamená, že ten, kdo chce zabít krávu, která ho plně uspokojila svým mlékem, je pod vlivem nejtemnější nevědomosti. Ve védské literatuře najdeme také tuto modlitbu:

„Můj Pane, staráš se o blaho krav a brāhmaṇů a přeješ dobro celé lidské společnosti a celému světu.“ (Viṣṇu Purāṇa 1.19.65) Významný je v ní zvláštní důraz na ochranu krav a brāhmaṇů. Brāhmaṇa je symbolem duchovního vzdělání a kráva je symbolem nejcennější potraviny, mléka; proto musí oba dostávat veškerou ochranu. To je znak skutečně pokročilé civilizace. V moderní společnosti se duchovní poznání opomíjí a zabíjení krav podporuje. Měli bychom proto vědět, že společnost je na špatné cestě a spěje k vlastnímu zničení. Pokud civilizace vede lidi k tomu, aby se v příštím životě stávali zvířaty, není lidskou civilizací. Soudobá civilizace je úplně pomatená vlivem kvalit vášně a nevědomosti. Dnešní věk je velice nebezpečný a všechny státy by se měly starat o to, aby byla přístupná ta nejsnadnější metoda, uvědomování si Kṛṣṇy, která může zachránit lidstvo před největší katastrofou.