Sloka 18.20
sarva-bhūteṣu yenaikaṁ
bhāvam avyayam īkṣate
avibhaktaṁ vibhakteṣu
taj jñānaṁ viddhi sāttvikam
sarva-bhūteṣu — ve všech živých bytostech; yena — skrze které; ekam — jednu; bhāvam — podstatu; avyayam — neměnnou; īkṣate — člověk vidí; avibhaktam — nerozdělenou; vibhakteṣu — v nespočetně mnoha rozdělených; tat — to; jñānam — poznání; viddhi — věz; sāttvikam — patřící ke kvalitě dobra.
Věz, že poznání, jehož prostřednictvím člověk vidí jednu nerozdělenou duchovní podstatu ve všech živých bytostech, i když jsou rozdělené do nespočetně mnoha podob, patří ke kvalitě dobra.
Ten, kdo vidí jednu duši v každém živém tvoru, ať se jedná o poloboha, lidskou bytost, zvíře, ptáka, vodního živočicha nebo rostlinu, má poznání na úrovni kvality dobra. Ve všech živých bytostech je tatáž duše, i když mají podle svých dřívějších činností různá těla. V sedmé kapitole stojí, že projev životní síly v každém těle má svůj původ ve vyšší energii Nejvyššího Pána. Ten, kdo vidí jednu vyšší energii – tuto životní sílu – v každém těle, tedy vidí na úrovni kvality dobra. Těla pomíjejí, ale tato energie života je nepomíjivá. Rozdíly jsou dané tělem, a jelikož se v podmíněném životě vyskytuje mnoho podob hmotného bytí, životní síla se zdá být rozdělená. Takové neosobní poznání je jedním aspektem seberealizace.