Sloka 18.3
tyājyaṁ doṣa-vad ity eke
karma prāhur manīṣiṇaḥ
yajña-dāna-tapaḥ-karma
na tyājyam iti cāpare
tyājyam — je nutné zanechat; doṣa-vat — jako špatnosti; iti — tak; eke — jedna skupina; karma — činnosti; prāhuḥ — říká; manīṣiṇaḥ — velkých myslitelů; yajña — oběti; dāna — dávání milodarů; tapaḥ — a askeze; karma — od činů; na — nikdy; tyājyam — mělo by se upouštět; iti — tak; ca — a; apare — jiní.
Někteří učení lidé prohlašují, že všechny plodonosné činnosti jsou špatné a je třeba jich zanechat, zatímco jiní mudrci tvrdí, že od obětí, rozdávání milodarů a askeze se nemá nikdy upustit.
Védská literatura popisuje mnoho činností, které jsou pro učené mudrce sporné. Například je řečeno, že při oběti se smí zabít zvíře, ale pro někoho je přesto jakékoliv zabíjení zvířat nepřijatelné. I když védská literatura doporučuje zvíře při oběti zabít, není to skutečné zabití, protože oběť mu má dát nový život. Někdy dostane po oběti obnovené zvířecí tělo a někdy okamžitě získá lidskou podobu. Mezi mudrci ale panují různé názory. Někteří tvrdí, že zabíjení zvířat je potřeba se vyhýbat vždy, a jiní říkají, že pro určité oběti je to v pořádku. To vše teď Pán osobně vyjasní.