Sloka 4.1

Zde vidíme historii Bhagavad-gīty už od pradávných dob, kdy ji Pán předával králům veškerých planet počínaje Sluncem. Králové všech planet nesou hlavní zodpovědnost za ochranu obyvatelstva, a proto by měli rozumět nauce Bhagavad-gīty, aby dokázali vládnout občanům a chránit je před hmotným područím chtíče. Lidský život je určený k rozvíjení duchovního poznání ve věčném vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, a čelní představitelé všech států a všech planet mají povinnost vštěpovat toto učení občanům prostřednictvím vzdělání, kultury a oddanosti. Jinými slovy, všechny hlavy států mají šířit vědu o vědomí Kṛṣṇy, aby lidé mohli této vznešené vědy využít a spět k úspěšnému naplnění lidského života.

V tomto věku je bůh Slunce známý pod jménem Vivasvān, král planety Slunce, která je příčinou existence všech dalších planet ve vesmíru. V Brahma-saṁhitě (5.52) stojí:

Pán Brahmā řekl: „Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), jenž je původní osobou a na jehož pokyn projevuje Slunce, král všech planet, nesmírnou sílu a žár. Slunce představuje oko Pána a putuje po své oběžné dráze podle Pánova nařízení.“

Slunce je králem všech planet a bůh Slunce Vivasvān vládne sluneční planetě, která ovládá všechny ostatní planety tím, že jim dodává teplo a světlo. Krouží podle Kṛṣṇova nařízení a Pán Kṛṣṇa původně učinil Vivasvāna svým prvním žákem, který měl pochopit nauku Bhagavad-gīty. Gītā tedy není spekulativním dílem určeným pro nepatrné světské učence, ale standardní knihou poznání, které se předává už od nepaměti.

V Mahābhāratě (Śānti-parva 348.51–52) najdeme historii Gīty podanou takto:

„Na počátku věku zvaného Tretā-yuga vyložil Vivasvān tuto vědu o vztahu s Nejvyšším Manuovi. Manu, otec lidstva, ji předal svému synovi Mahārājovi Ikṣvākuovi, který byl králem planety Země a praotcem raghuovské dynastie, v níž se zjevil Pán Rāmacandra. Bhagavad-gītā tedy byla v lidské společnosti od dob Mahārāje Ikṣvākua.“

V tuto chvíli máme za sebou pět tisíc let Kali-yugy, která trvá 432 000 let. Před ní byla Dvāpara-yuga (ta trvala 800 000 let) a ještě před ní Tretā-yuga (1 200 000 let). Manu tedy přednesl Bhagavad-gītu svému žákovi a synovi Mahārājovi Ikṣvākuovi, králi planety Země, zhruba před dvěma milióny pěti tisíci lety. Věk současného Manua má trvat přibližně 305 300 000 let, z čehož 120 400 000 let již uplynulo. Když předpokládáme, že Pán vyložil Gītu svému žákovi, bohu Slunce Vivasvānovi, před Manuovým narozením, pak podle hrubého odhadu zazněla před nejméně sto dvaceti milióny čtyřmi sty tisíci lety; a v lidské společnosti je známá dva milióny let. Poté ji Pán znovu sdělil před zhruba pěti tisíci lety Arjunovi. To je přibližná historie Gīty, jak ji líčí Gītā samotná i Pán Śrī Kṛṣṇa, který ji vyslovil. Bůh Slunce Vivasvān ji měl vyslechnout proto, že je také kṣatriyou a otcem všech kṣatriyů ze sūrya-vaṁśi neboli dynastie boha Slunce. Bhagavad-gītā je na stejné úrovni jako Védy, protože jsou to slova Nejvyšší Osobnosti Božství, takže toto poznání je apauruṣeya, nadlidské. Védské pokyny lidé přijímají takové, jaké jsou, ne jak si je kdo vykládá, a stejně tak je nutné přijmout i Gītu, bez světských vysvětlení. Světští polemici mohou spekulovat o Gītě, jak chtějí, ale to pak není Bhagavad-gītā taková, jaká je. Bhagavad-gītu je třeba přijmout takovou, jaká je, od učednické posloupnosti, a tady je popsáno, že ji Pán vyložil bohu Slunce, bůh Slunce svému synovi Manuovi a Manu svému synovi Ikṣvākuovi.