Sloka 5.1
arjuna uvāca
sannyāsaṁ karmaṇāṁ kṛṣṇa
punar yogaṁ ca śaṁsasi
yac chreya etayor ekaṁ
tan me brūhi su-niścitam
arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; sannyāsam — zříkání se; karmaṇām — všech činností; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; punaḥ — zase; yogam — oddanou službu; ca — také; śaṁsasi — chválíš; yat — co; śreyaḥ — je prospěšnější; etayoḥ — z těch dvou; ekam — jedno; tat — to; me — mně; brūhi — prosím řekni; su-niścitam — s jistotou.
Arjuna pravil: Ó Kṛṣṇo, nejdřív mě vybízíš, abych se zřekl všech činů, a potom mi zase doporučuješ jednat s oddaností. Řekni mi prosím jednoznačně, co je z toho dvojího prospěšnější?
V této páté kapitole Bhagavad-gīty Pán mluví o tom, že činnosti oddané služby jsou lepší než suchá mentální spekulace. Oddaná služba je také snadnější, protože je transcendentální povahy, a tak nenese žádné následky. Ve druhé kapitole Kṛṣṇa vyložil základní poznání duše, její zapletení v hmotném těle a také návod, jak se pomocí buddhi-yogy neboli oddané služby z tohoto vězení vysvobodit. Ve třetí kapitole bylo uvedeno, že ten, kdo dospěl na úroveň poznání, už nemá žádné povinnosti. A ve čtvrté kapitole řekl Pán Arjunovi, že všechny druhy obětních činností vrcholí poznáním. Na konci čtvrté kapitoly ho ale pobídl, aby procitl a s úplným poznáním bojoval. Kṛṣṇa tedy současně zdůrazňoval, jak důležité je jednání s oddaností, ale i nečinnost s poznáním, a to zmátlo Arjunu v jeho odhodlání. Arjuna to chápe tak, že odříkání založené na poznání znamená ukončit všechny činnosti konané skrze smysly. Pokud se ale má věnovat oddané službě, jak může být nečinný? Jinými slovy, Arjuna si myslí, že sannyās neboli odříkání s poznáním znamená upustit od jakýchkoliv činností, protože činnost a odříkání se mu jeví jako neslučitelné. Vypadá to, jako by nepochopil, že čin konaný s úplným poznáním nenese žádné následky a že je to tedy vlastně nečin. Proto se ptá, zda má zanechat všech činností, nebo jednat s úplným poznáním.