Sloka 1.37–38
yady apy ete na paśyanti
lobhopahata-cetasaḥ
kula-kṣaya-kṛtaṁ doṣaṁ
mitra-drohe ca pātakam
kathaṁ na jñeyam asmābhiḥ
pāpād asmān nivartitum
kula-kṣaya-kṛtaṁ doṣaṁ
prapaśyadbhir janārdana
yadi — jestliže; api — dokonce; ete — oni; na — ne; paśyanti — vidí; lobha — chamtivostí; upahata — přemožená; cetasaḥ — jejich srdce; kula-kṣaya — ve zničení rodiny; kṛtam — učiněnou; doṣam — chybu; mitra-drohe — ve svárech s přáteli; ca — také; pātakam — hříšné reakce; katham — proč; na — nemělo by; jñeyam — být jasné; asmābhiḥ — nám; pāpāt — od hříchů; asmāt — těchto; nivartitum — upustit; kula-kṣaya — zničení dynastie; kṛtam — spáchaný; doṣam — zločin; prapaśyadbhiḥ — těmi, kteří vidí; janārdana — ó Kṛṣṇo.
Ó Janārdano, třebaže tito muži, jejichž srdce ovládla chamtivost, nevidí nic špatného ve zničení vlastního rodu a ve svárech se svými přáteli, proč bychom my, kteří zločin ve zničení rodu vidíme, měli páchat takové hříchy?
Kṣatriya nikdy neodmítá výzvu k boji či k hazardní hře. Arjuna tedy nemohl boj odmítnout, protože ho k němu Duryodhanova strana vyzvala. V této situaci uvažoval, že jeho soupeři sice mohou být slepí a nevidět následky této výzvy, ale on dokáže zlé následky předvídat, a tudíž nemůže takovou výzvu přijmout. Povinnost je závazná jen tehdy, pokud je její výsledek prospěšný, jinak ne. Po zvážení všech pro a proti se Arjuna rozhodl nebojovat.