Sloka 10.21
ādityānām ahaṁ viṣṇur
jyotiṣāṁ ravir aṁśumān
marīcir marutām asmi
nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī
ādityānām — z Ādityů; aham — Já; viṣṇuḥ — Nejvyšší Pán; jyotiṣām — ze všech svítících těles; raviḥ — Slunce; aṁśu-mān — zářící; marīciḥ — Marīci; marutām — z Marutů; asmi — jsem; nakṣatrāṇām — z hvězd; aham — Já; śaśī — Měsíc.
Z Ādityů jsem Viṣṇu, ze svítících těles zářící Slunce, z Marutů jsem Marīci a mezi hvězdami jsem Měsíc.
Hlavním z dvanácti Ādityů je Kṛṣṇa. Ze všech svítících těles na nebi je nejvýraznější Slunce, a v Brahma-saṁhitě je řečeno, že Slunce je zářícím okem Nejvyššího Pána. V prostoru vane padesát různých druhů větru a jejich vládnoucí božstvo, Marīci, zastupuje Kṛṣṇu.
V noci mezi hvězdami nejvíc vyniká Měsíc, a proto je představitelem Kṛṣṇy. Z tohoto verše vyplývá, že Měsíc je jednou z hvězd – to znamená, že hvězdy, které se třpytí na nebi, také odrážejí světlo Slunce. Védská literatura neuznává teorii mnoha sluncí ve vesmíru. Slunce je jedno a hvězdy, stejně jako Měsíc, svítí odraženým slunečním světlem. Bhagavad-gītā v tomto verši řadí Měsíc mezi hvězdy, takže třpytivé hvězdy nejsou mnoha slunci, ale tělesy podobnými Měsíci.