No edit permissions for Čeština

TEXT 21

ādityānām ahaṁ viṣṇur
jyotiṣāṁ ravir aṁśumān
marīcir marutām asmi
nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī

ādityānām — z Ādityů; aham — Já; viṣṇuḥ — Nejvyšší Pán; jyotiṣām — ze všech svítících těles; raviḥ — Slunce; aṁśu-mān — zářící; marīciḥ — Marīci; marutām — z Marutů; asmi — jsem; nakṣatrāṇām — z hvězd; aham — jsem; śaśī — Měsíc.

Z Ādityů jsem Viṣṇu, ze svítících těles zářící Slunce, z Marutů Marīci a mezi hvězdami jsem Měsíc.

Je celkem dvanáct Ādityů a nejpřednějším z nich je Kṛṣṇa. Ze všech svítících těles na obloze je nejdůležitější Slunce — a v Brahma-saṁhitě je řečeno, že Slunce je zářícím okem Nejvyššího Pána. V prostoru vane padesát různých druhů větru a jejich vládnoucí božstvo, Marīci, zastupuje Kṛṣṇu.

Nejvýraznější mezi hvězdami je Měsíc, a proto je představitelem Kṛṣṇy. Z verše vyplývá, že Měsíc je jednou z hvězd — to znamená, že hvězdy, které se třpytí na obloze, rovněž odrážejí světlo Slunce. Védské spisy neuznávají teorii mnoha sluncí ve vesmíru. Slunce je jedno a hvězdy — stejně jako Měsíc — svítí odraženým slunečním světlem. Jelikož zde Bhagavad-gītā uvádí, že Měsíc je jednou z hvězd, nejsou třpytící se hvězdy mnoha slunci, ale tělesy podobnými Měsíci.

« Previous Next »