Sloka 10.3

Ve 3. sloce sedmé kapitoly stojí: manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye – ti, kdo usilují o dosažení duchovní realizace, nejsou obyčejní lidé. Předčí mnoho miliónů obyčejných lidí, kteří o duchovní realizaci nic nevědí. Ale z těch, kteří se skutečně snaží pochopit svou duchovní totožnost, je nejúspěšnější duchovně realizovanou osobou člověk, který poznal, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, nezrozený vlastník všeho. Jedině tato úroveň úplného porozumění Kṛṣṇově svrchovanosti osvobozuje od všech následků hříšných činů.

Pán je aja, „nezrozený“, ale jinak než živé bytosti, které druhá kapitola také popisuje slovem aja. Pán se liší od živých bytostí, které se rodí a umírají kvůli hmotné připoutanosti. Podmíněné duše mění svá těla, ale Jeho tělo je neměnné i tehdy, když přichází do hmotného světa. Proto je ve čtvrté kapitole řečeno, že působením své vnitřní síly nepodléhá vlivu nižší, hmotné energie, ale zůstává stále na úrovni vyšší energie.

Slova vetti loka-maheśvaram v tomto verši říkají, že bychom měli vědět, že Pán Kṛṣṇa je svrchovaný vlastník všech planetárních soustav tohoto vesmíru. Existoval před stvořením a od svého stvoření se liší. Všichni polobozi byli stvořeni v tomto hmotném světě, ale o Kṛṣṇovi je řečeno, že není stvořen. Proto se Viṣṇu či Kṛṣṇa liší i od velkých polobohů, jako je Brahmā a Śiva. A jelikož je stvořitelem Brahmy, Śivy a všech ostatních polobohů, je Nejvyšší Osobou vládnoucí všem planetám.

Śrī Kṛṣṇa se tedy liší od všeho stvořeného a každý, kdo to o Něm ví, se hned zbaví všech následků hříšného jednání. Pokud tedy někdo není oproštěný od hříšných činností, pak nemůže znát Nejvyššího Pána. A poznat Ho je možné jedině prostřednictvím oddané služby a ničeho jiného, jak uvádí Bhagavad-gītā.

Nemůžeme se snažit chápat Kṛṣṇu jako lidskou bytost. Jak bylo uvedeno dříve, jedině hlupák Ho může považovat za člověka. Ale On není člověk, a proto je zde totéž vyjádřeno znovu, jiným způsobem. Ten, kdo není hloupý, kdo je natolik inteligentní, že dokáže pochopit přirozené postavení Boha, nežije v zajetí hříchů a jejich následků.

Jak může být Kṛṣṇa nezrozený, když se o Něm ví, že je synem Devakī? To také vysvětluje Śrīmad-Bhāgavatam: Kṛṣṇa se nenarodil jako obyčejné dítě. Objevil se před Devakī a Vasudevou ve své původní podobě, a pak se proměnil v obyčejné dítě.

Všechno, co člověk udělá pod vedením Kṛṣṇy, je transcendentální. Nemůže to být znečištěné hmotnými následky, příznivými ani nepříznivými. Představa, že v hmotném světě jsou věci příznivé a nepříznivé, je vlastně výplod mysli, protože v hmotném světě není nic příznivého. Všechno je nepříznivé, neboť taková je samotná povaha hmotné přírody. To, že je něco příznivé, si jen představujeme. Skutečně příznivé mohou být jedině činnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy, služba s úplnou oddaností. Jestliže tedy chceme, aby naše činnosti byly příznivé, měli bychom jednat pod vedením Nejvyššího Pána. Takové vedení poskytují autoritativní písma, jako je Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā, nebo pravý duchovní učitel. Jelikož duchovní učitel je Pánovým zástupcem, jeho vedení je vedením od Pána. Duchovní učitel, světci a písma ukazují stejnou cestu. Pokyny z těchto tří zdrojů si navzájem neodporují. Činy pod takovým vedením nenesou následky, jaké nesou zbožné a bezbožné činy hmotného světa. Transcendentální postoj oddaného při všem, co dělá, je skutečným odříkáním. To se nazývá sannyās. Jak bylo řečeno v 1. verši šesté kapitoly Bhagavad-gīty, ten, kdo jedná z povinnosti, protože mu to uložil Nejvyšší Pán, a neupíná se k plodům svých činností (anāśritaḥ karma-phalam), si skutečně odříká. Člověk, který jedná pod vedením Nejvyššího Pána, je skutečný sannyāsī či jógí; nikoliv ten, kdo se tak jen obléká.